|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLV. 1919. 69
dnešním zdokonalení nejsou více vnáhražkouR zvonů bronzových, nýbrž že jsou jim úpině rovnocenné, ano je v něčem i předčí. Především je to mnohem menší — až i o 50°/0 — cena, která je právě v přítomné době nejvíce doporučuje. Je tomu tak? Co se ceny zvonů samých týče, ano, ale třeba míti na zřeteli okolnosti, jež tuto menší cenu zase zvyšují, takže zvon ocelový stojí stejně tolik jako bronzový, nebo je pouze o několik procent lacinější. Dr. Dethlefsen v časop. Gregorius-Blatt 1918 č. 5i6. ukazuje, že zvony ocelové stejně vysoko laděné jako bronzové jsou mnohem těžší. Tak na př. tón g dával zvon bronzový těžký 500 kg, ocelový však vážil 600 kg, ba Walter jmenuje případy, že zvon ocelový je dvakrát těžší než stejně laděný zvon bronzový. Jak vysoko by pro tyto těžší zvony ocelové přišla nevyhnutelně nová úprava zvonic, dovede si každý snadno představiti. Naproti tomu tvrdí dr. Lóbmann v časop. Cecilienvereinsorgan 1918 c. 11/12, že není potřebí, aby zvon ocelový -- při stejně vysokém ladění — byl těžší, stačí prý, aby se rozměry jeho o pětinu rozšířily, poněvadž specifická váha ocele je o pětinu menší váhy bronzu. Než i v tomto případě je potřebí nové úpravy zvonic, totiž jejich rozšíření, práce zase velice nákladná. V každém případě tedy se u nás, kde nové zvony pro harmonii s ponechanými starými budou muset býti stejně laděny jako dřívější, zvon ocelový zdraží nutnou úpravou zvonice tal{, že se cenou svou jistě vyrovná zvonu bronzovému. Zvuk zvonů ocelových, zvláště u zvonů velikých, je mohutnější a tudíž i dále se nese, to je druhý důvod svědčící prý ve prospěch jejich. Kdo slyšel zvon ocelový zníti, ten dozná, že zvuk jejich je mohutný a ve srovnání se zvukem zvonu bronzového snad mohutnější, ale veškera vroucnost a teplo zvuku bronzového mu úpině schází; zní tak, jako když se na kovadlinu hladivem uhodí. Ovšem i zde se stal pokrok; jak dr. Lóbmann dokazuje, upravuje se srdce zvonu ocelového pomocí kusů bronzových tak, že úder jeho je měkký a hlas zvonu lahodný tak, že i zkušené ucho prý oba zvony od sebe vůbec nerozezná, jak zkoušky dokázaly. Zdá se sice dosti divné, že by touto manipulací zvuk zvonu se zlepšil, když přece mnohem více na zvonu samém než na srdci měkkost tonu záleží, ale i když jest tomu tak, nezdražuje se tím zase zvon a neseslabuje se tedy takto důvod prvý, tak silný ? Jeden z nejvážnějších důvodů pro ocelové zvony je prý jejich trvanlivost. Je třeba i na tento důvod se blíže podívati. Dr. Dethlefsen ve zmíněném časopise správně ukazuje, že ocel údery a otřesy trpí, stává se křehkou a vzniká nebezpečí, že se rozbije. Z té příčiny ocelové osy kol u železničních vozů vždy po deseti letech se vyměňují, třeba že na nich zevně nelze nic spatřiti. Nestane se snad ocel zvonů také po létech — snad později než ony železné osy — křehkou a životu zvoníka i jiných nebezpečnou ? A jak za-meziti, aby zvon ocelový nerezavěl? Lak nepomáhá, ten odprýská a v trhlinách rezaví zvon dále; olejová barva je ovšem trvanlivější, ale i ta může býti poškozena, mnohdy náhodou, jindy snad i zlomyslně. Kdo bude konati častěji prohlídky zvonu a po případě nátěr obnovovat nebo doplňovat? A bude to konat někdo zdarma? A neutrpí ton i zvuk, opomene-li se to po delší dobu ? Je viděti, že přes všechen pokrok, který se ve výrobě zvonů ocelových stal, důvody jimiž se zvony tyto doporučují přece nejsou tak silné, aby pro ně roznítily nadšení. Ba, jedna okolnost, která je přímo nedoporučuje, a to je umělecká jejich výprava. Sami zastánci jejich nepopírají, že ty krásné nápisy a ozdoby, ty umělecké obrazy a výjevy, které nám i v bezohledné válce právě minulé tak mnohý zvon zachránily, v oceli pro-vésti nelze. Bude-li snad pouze letopočet a to ještě velikými ciframi na nich spolu ulit, nebudou zvony tyto jednou ukazovati, že se dnešní praktický materialismus beze všeho vzletu a nadšení vetřeli na místa svatá, která již svou podstatou mají býti sídlem idealismu a umění ? Není třeba pospíchati. Mnohý zvon se vrátí nerozbitý zase zpět, z jiného alespoň zvonovina je zachována a bude se moci zase brzy zpracovati, kde pal< již nic z toho více není a zvon bronzový pro nedostatečné prostředky nemůže býti hned opatřen, lépe bude posečkati, nebof později bude moci býti opatřen zvon umělecky zpracovaný, trvanlivý, zvuku lahodného, z něhož všichni osadníci budou míti stálou radost, lzdežto nyní by do-stali zvon ocelový, jehož opatření by snad brzy želeli. ale více neodčinili. IW1.IVF | ||||
|