|
| ||||
| ||||
|
72 CYRIL číslo S.
Nebo byla vytvořena z chorálního patrem dvé schemata, na něž se střídavě zazpíval liturgický text celého patrem nebo jen jeho část až ke slovu »finis - Amen«. Chorální c. f. i jeho vedlejší hlasy byly taktéž mensurovány, ale trvání not podlehalo změnám, jsouc přizpůsobováno počtu a délce slabik podloženého slova v dalším textu. Podobně i pro sanktus byla část chorální melodie mensurována jako jeden vzorec, který se opakoval tolikrát, kolikrát bylo třeba, aby se k němu odzpíval celý liturgický text. V těchto vícehlasých vz-)rcích pro části mešních skladeb bývá c. f. umístěn pravidelně v diskantu, nikoliv v tenoru. Mezi obsahem textovým a úpravou chorálu na cantus firmus nebývá žádného vnitřního spojení. Jednou jest chorál ponechán melodicky beze změny, jindy jest mensurován v semibreves, nebo změněn i rytmicky a melodicky bez ohledu na obsah podloženého textu. Ráz chorální toniny církevní bývá celkem zachováván, ale také setřen a změněn v moderní dur předepsaným »be molle«. Ve dvouhlasých větách mlčí nělcdy tenor; tu přejímá vůdčí melodii diskant, čímž za-znívají občas jednotlivé hlasy sólově. Vzniká tím známý h o q u e t u s. V e d 1 e c h o r á 1 u jest za cantus firmus prius factus starého vícehlasu zvolena i m e n-s u r á 1 n í píseň duchovní nebo světská. Tím povstává kontrapunkt Ds u p e r c a n t u m f i g u-r a t u m«. Ve dvouhlasých starých písních jest m e n s u r á 1 n í c. f. pravidelně v diskantu ; jest jím obyčejně latinská píseň, složená podle pravidel o t. zv. m o d e c h (modi). Ve tříhlasých vícehlasech umění starého zpívá mensurovanou kantilenu jako c. f. buď diskant nebo tenor; je-li c. f. v tenoru, nazývá se vrchní hlas »super tenorem« a spodní hlas »sub tenore« čili =medium«. S t a v b a v e d l e j š í c h h l a s u . Ve skladbě s y r r y t m i c k é mají vedlejší hlasy to-též trvání a týž modus i tempus jako cantus firmus ; při h e t e r o r y t m i i vyskytují se však v různých obměnách, tvoříce k hlavnímu hlasu s tóny o dlouhém trvání průvod v kratších notách na způsob imitace nebo bez ní. Heterorytmie jest však základem tvorby »ars nova ; rozbor o stavbě vedlejších hlasů patří tedy jinam. Lze ještě zopakovati, že byly v t. zv. ars antiqua přidělávány někdy sukcesivně, jeden po druhém, což vyplývá i z různých zápisů téhož vícehlasu. Ve starších rukopisech jest píseň opatřena jedním vedlejším hlasem, v mladších má jich více. (Příště dále.) vALv LITURGICA. Změna textu velikonoční sekvence ,Victimae paschali". Ve vatik. vydání gradualu je malá, ale významná změna textu v sekvenci velikonoční. Staré medicejské vydání souhlasně s mešní knihou mělo v předposlední sloce: »praecedet vos in Galilaeam« vydání vatikánské čte: =praecedet suos in Galilaeam. Rukopisy a missály od XII. do XVII. století mají po většině »suos«. Jak lze vysvětliti dvoje toto čtení? Nejsnáze z dvojího účelu sekvence velikonoční. V mnohých klášteřích, byla s officiem spojena dramatická scéna slavnosti vzkříšení, k níž se užívalo textu sekvence »Victimae paschali«, protože nejvěrněji líčí evangelický děj, jak jej líčí sv. Marek (16, 1-7). Dramatická scéna velikonoční líčila, jak tři Marie (podle evangelia) poselství své piní. Tři členové řádu v liturgickém rouše představují Marie, dva zastupují apoštoly. Marie obrací se na sbor a Maria Magdalena zpívá: »Victimae paschali _,laudes immolent Christiani. Maria jakubova pokračuje sAgnus redemitoves, Christus innocens patri reconcliavit peccatores. K tomu připojuje Maria Salome: »Mors et vita duelio conflixere mirando, dux vitae mortuus regnat vivus.« Po té vystupují dva apoštolové a společně se tážou: »Dic nobis Maria, quid vidisti in via?« Magdalena odpovídá: ySepulcrum Christi viventis et gloriam vidi resurgentis; angelicos testes, sudarium et vestes. Surrexit Christus, spes mea, praecedet vos in Galilaeam.« Celý sbor tu vpadne nadšeným vyznáním »Scimus Christum surrexisse a mortuis vere« a prosí »Tu nobis victor rex miserere!« Souhlasně tedy s evangeliem praví Magdalena apoštolům »praecedet vos«. Jinak při mši sv. Sbor, který pěje sekvenci, nezastupuje apoštoly, nýbrž obec křesfanskou k oběti nejsvětější shromážděnou. Proto neodpovídá Maria Magdalena na otázku »praecedet vos«, nýbrž »praecedet suos=jak bylo do XVII. století v mešních knihách vše-obecně. K tomuto znění vrací se opět vy-dání vatikánské. v^IW | ||||
|