|
| ||||
| ||||
|
Centrální
katolická knihovna 229000 258083 POSVATN011 ČESKOSLOVENSKÉM STÁTĚ JEDNOTY CYRILSKÉ JR VÁCLAV MOLLER Administrace: v PRAHA-II. 1370, Ferdinandova třída 6. — Předplatné na rok 10 K. ROČNÍK XCV. ČERVEN-ČERVENEC 1919. ČÍSLO 6-7. Příloha k „Cyrilu« C. G•7. J. C. Sychra : Bože velký. P. EMILIAN FAVKNER + " olestnou ztrátu utrpěla Obecná jednota Cyrilská neočekávaným úmrtím jednoho ze D svých nejplatnějších a nejobětavětších pracovníků, kněze ryt. řádu křižovníků z červ. hvězdou, P. Em. Pauknera pokladníka Ob. Jednoty Cyrilské, faráře v Dobřichovicích. Nebylo svědomitějšího funkcionáře, který nevynechal schůze a který úkol, iejž na sebe vzal také vždy ochotně a včas vykonal, při všem svém všestranném a vysilujícím zaměstknání. Pro církevní hudbu, jejímž byl nadšeným pěstitelem, výborným znalcem našel vždy chvíli, aby přispěl hřivnou k jejímu rozvoji. Ještě v den valné hromady letošní dne 10. června, přišel do schůze, aby se aspoň omluvil, jsa zdrcen tragickým skonem své sestry. Za týden na to povolal ho Pán všemohoucí na věčnost, aby tak jako zde na zemi snažil se, aby chvála Hospodinova pěla se způsobem důstojným bytosti nejvyš í, připojil se k věčným chválám Hospodina v říši nadhvězdné. Ponechávajíce ocenění jeho práce na poli cyrilské hudby a cyrilských snah odbornému peru důvěrného jeho přítele připomínáme jen z životopisných dat toto: P. E m i I i a n P a u k n e r narodil se v Podskalí u Klučenic 21. září 1869, vystudoval gymnasium v Praze a vstoupil 1889 do křižovnického řádu, kdež 1892 složil sliby a 16. července 189.vysvěcen byl na kněžství. Jako kaplan působil u sv. Františka v Praze, kdež stal se v roce 1900 ředitelem kůru, ab olvovav s úspěchem varhanickou školu při pražské konservatoři. Od r. 1903 byl kaplanem v Karl. Varech, 1907 stal se děkanem v Tachově, kdež od r. 1913 zastával též místo prvního sekretáře vikariatu borského a vy-vinul značnou činnost organisační a žurnalistickou. Od r. 1917 byl farářem v Dobřichovicích. Všude, kde působil, získal si obliby a vážnosti pro upřímnost a dobrotu srdce, pro horlivou pastoraci v duchovní správě, pro neunavnou činnost ve škole, na kazatelně, v nemocnicích, ve spolcích a jednotách. Dovedl nadchnouti se pro vše dobré a krásné a uměl nadšení své i na jiné přenášeti, liknavé buditi, ochabující posilovati, všude utvrzovati to, co shledával ideálním, užitečným a správným. Na svátek božího Téla doprovodili P. Em. Pauknera také zástupcové Ob. Jedn. Cyrilské k poslednímu odpočinku na tichém hřbitůvku karlíckém v Dobřichovicích. V českou půdu, již tolik miloval, jak toho dokladem i poslední jeho práce, již uveřejnil v letošním 1. čísle »Cyrila-, uložen za zpěvu jelenovy vlastenecké písně : »Zasvif mi ty slunko zlaté! | ||||
|