|
| ||||
| ||||
|
78 CYRIL číslo 6-7.
Jeho charakter, jeho vroucí láska k vlasti, jeho šlechetná čuše patrna jest z posledních jeho slov, jež promluvil as čtvrt hodiny před svým skonem. Ten, jenž stál u smrtel něho jeho lůžka, farář Capek z Řevnic, nad hrobem je sdělil. Pravil toto : ,,Drazí rodáci, drazí krajané a vÍastenci! Je mně srdečně líto, že mně nacházíte ve stavu tak zhrouceném. Nikdo neum rá rád, zvláště ve věku mladém, a i já jsem ještě ne-dovršil věku stanoveného IiiEm; ale umí,ám rád, vždyf jdu k tomu, který mě poslal a en, který mě poslal, je dobrý rastýř Ježíš Kristus, který byl mi vzorem, jemuž psem sloužil a pro něž jsem pracoval A jako on —třeba byl slavně vítán před svou smrtí — vyšel na horu Kalvarii, než byl oslaven, tak i já musím vyjíti na kalvarii dobřichovskou, kalvarii smrti, ale přináším tu obět rád — vždyf povinností kněze je, aby obětoval, proto obětuji ty bole -ti své i smrt za své osadníky a děkuji Bohu, že mi popřál, abych mu sloužil mezi lidem vlastním. A neje,i jemu děkuji, ale d kuji i tob vlasti drahá, že jsi mě zrodila, děkuji ti, vlasti milá, že j=i mě živila po padesát roků věku mého, děkuji ti za všechny tvé krásy; vzpomínám let mládí svého a radostí, které jsi mi připravila. a za ty všechny radosti ti děkuji, vlasti drahá. Bůh žehnej moji vlast a opatru a až budu ve shromáždění tvých synů, svou přímluvou a svým požehnán m budu tebe pamětliv, vlasti milá. A jen to mě bolí, že při vší té lásce, kterou jsem tebe miloval, byl jsem ještě zrádcem razván.« K tomu dodal řečník: »Tak mluvil váš duchovní správce k vám, svým osadníkům, asi čtvrt hodiny před svým skonáním při úpiném vědomí a jasným hlasem. A k těmto jeho slovům připojuji já prosbu, kterou si v Pánu zesnulý napsal vlastní rukou do svého zápisníku: -Dej, dobrotivý Bože, abych celou činností svou byl ozdobou své vlasti a zasloužil si klidného odpočinku v je-jím lůně; dej, abych životem bezúhonným, vpravdě křesfanským, v této vlasti stal se ,účastným vlasti všech národů.« Trvalá pamět i modlitby všech Cyrilistů provázeti budou jistě nadšeného pracovníka. R. i. P. Za -j- Emilianem Pauknerem, (21.jIX. 1869—16.;'6. 1919.) Znali jsme se dávno, již jako bohoslovci, spřátelila nás církevní hudba, ač Paukner byl v seminaři pražském a já v hradeckém. Viděli jsme v něm již tehdy nástupce Foerstrova na dómě, když jako kaplan u sv. Františka vystudoval varhanickou školu pražskou. Roku 1896 naplňuje se P. jeden z nejkrásnéjších jeho snů a nejvřelejší přání jeho života — založil při kostele křižovnickém Jednotu Cyrilskou, která po prvé vystoupila 8./XII. při odpolední pobožnosti. Při kalné hromadě 27.jXII. zvolen P. jednatelem. Jednota číta a 40 děvčat, 8 chlapců, 12 dam a 16 pánů. Pečí její byl chorál, lidová píseň a vokální vícehlas. Hudbu instrumentální nadále ří-11 kapelník Národního divadla Anger, jsa zároveň ředitelem kůru křižovnického. V r. 1898 funguje již ve své Jednotě Paukner jako dirigent. Druhá jednatelská zpráva z r. 1899 dí, že zpíval nejen v křižovnickém kostele s Jed-notou, nýbrž i mimo chrám, zvláště při jubilejních slavnostech arcibratrstva sv. Michala v Rudolfinu a na Žofíně. Paukner uspořádal též pěveckou akademii na oslavu dokonaného čtvrtstoletí reformy posvátné hudby v zemích koruny české (22./II. 1899). Tehdy předvedl ukázky círk. zpěvu od jednohlasé písně lidové až do osmihlasého gCrux fidelisK od R. Giovanelliho. Zvláště si dával Paukner záležeti na výběru skladeb a autorů. Z mistrů klasických byl na repertoiru Palestrina, Gallus, Suriano, Viadana, Durante, z domácích Foerster, Bendl, Smolík, Křížkovský, Winter a j. Pro mimoliturgické pobožnosti rád volil skladby č e s k é. Kde svého času zpíval pod Maýrem jako vokalista, tam sám stanul za dirigentským pultem. Pokračoval ve slavné tradici, již zanechala pověst působení Mayrova, navázal na instrumentální produkce a přidal klasickou polyfonii a chorál. Své vokalisty měl znamenitě vycvikované, kůr piný zpěváků a muzikantů. Cizinci, navštěvující Prahu, neopomenuli si poslechnouti jeho v~kony, jako z.láštnost pražského hudebního života. Jemu mnozí by mě1 c.ěkovati, že jim poskytnut sebe celého, aby se zapracovali do církevní hudby a literatury. Rád a čas o vracel se Paukner v myslenkách a intimních rozhovorech v pozdějš ch letech svého života k tomuto svému působ šti, kde uplatnil celé své já, svou živou hluboko c t c povahu, r; chlý tep svého života a své dirigentské nadáni. Jeho sbor byl piný života, vzrušeného rytmu a jasné plastiky, af již zpíval na kruchtě nebo při různých slavnostech a koncertech na podiu. — Pak byl poslán za kaplana do Karlových Varů a později za děkana do Tachova kde zastával též úřad vikariatního sekretáře. Touž neúmornou houževnatostí, jakou řídl pěvecký sbor, vedl složitou a namáhanou duchovní správu, nezap:,- | ||||
|