|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLV. 1919• 81
tém oboru jejich působnosti, nýbrž se také vzdělávají odborníci, kteří by na tomto poli dále pracovali, j st toho třeba tím více u nás. Z té příčiny obrátila se také Ob. Jednota Cyrilská na theologickou fakultu se žádostí, aby tam zřízena stolice pro církevní zpěv a hudbu, byvši pak vybídnuta, aby vyzvala odborníky, kteří by se o docenturu ucházeli, učinila i to a doufejme, že nikoliv bez úspěchu. Připomeneme-li, že bylo povinností 0. J. C., aby byvši pominuta při zřízení poradných sborů hudebních v ministerstvu národní osvěty, právem se zvláštním podáním o to zasazovala, aby její zástupci, jako korporace v tomto směru jediné a nejstarší pro celou oblast naší říše, byli do těchto sborů povoláni, že své zástupce vysílala na schůze a ankety, kde se o otázkách církevní hudby a s tím spojených věcech jednalo, nevyčerpáváme ani z daleka všechna úřední jednání, která byla provedena. Vydavatelská činnost naše v uplynulém období byla omezena pro nepříznivé poměry v oboru tiskařském a papírnickém. S obětmi finančními vydávala Ob. Jednota Cyrilská svůj časopis za dřívější předválečnou cenu až do konce roku a od Nového roku nucena zdražiti jej o 100°,'0, ač zdražení v oborech tiskařských dostoupilo výše 4001; Výbor však vedla správná zajisté zásada, že nechce vydělávati, nýbrž rozšířiti svůj časopis do nejširších kruhů, aby zásady liturgicky správného a umělecky důstojného zpěvu církevního našly co největšího rozšíření. Časopis náš všimal si všech otázek hudebních a chtěl také stručně sice, ale přec do-statečně o všem informovati. Vše, co bylo časového, nalezlo v něm svého ohlasu. Ale i ostatní otázky hudební, byf se i přímo netýkaly církevní hudby, našly v něm povšímnutí. Časopis náš staral se o uveřejnění uprázdněných míst a kde mohl zprostředkoval, pokud možno bylo, styk žadatelů se zaměstnavateli, aby i tak pomáhal řešiti otázky sociálního postavení ředitele kůru. Bohužel jest nám zaznamenati, že dosavadní neúnavný redaktor našeho listu prof. dr. Orel se na počátku roku vzdal redakce a přes opětovnou a snažnou žádost výboru na tom setrval. Jeho zásluhy o list a církevní hudbu líčiti bylo by zbytečno, oněch 14 ročníků, které vedl, a činnost jeho v nich zaznamenaná mluví lépe, než by snad výčet jakýkoliv toho dovedl. Doufáme, že až se zase zotaví a práce se mu uvolní, ujme se opět svého úřadu, jak ho o to výbor opět požádal. Velevážené shromáždéní ! Nezmiňuje se o menších jednáních výboru, z nichž mnohé, pokud pro veřejnost měly zajímavost, zaznamenány jsou ve zprávách našeho časopisu končím svoji zprávu přáním, aby nový výbor ujal se práce své s obětavostí, jaké jistě bude vyžadovati. Nové poměry nezůstanou bez vlivu na hudbu církevní. Nové proudy v otázkách liturgických, až se dostanou do kolejí projednávání legálními úřady, vyžádají si jistě značné práce Ob. Jednoty Cyrilské, které připadne úkol, aby postarala se, by stránka umělecká jako doposud zůstala spojena se stránkou liturgickou. Nová úprava poměru státu k církvi nezůstane jistě bez vlivu na úpravu postavení ředitelů kůrů a varhaníků a doufám, že dá za pravdu oněm směrnicím, které pro tuto úpravu Ob. jednota Cyrilská vytyčovala. I zde čeká práce veliká, zvláště když snad nové poměry vyžádají si i její účast při vzdělání kvalifikovaných odborníků. Že otázka povzbuzení zpěvu lidového, této důležité součásti našeho národního vzdělání, kterému v oboru písně světské věnuje se pozornost zasloužená, vydáním nového kancionálu, bude vyžadovati bedlivé pozornosti a součinnosti naší, je zajisté jasno. A nezapomínejme, že bude třeba budovati znova to, co zničila válka; kolik tu umlklo sborů pěveckých, otázka dopinění zvonů i po stránce hudební tak důležitá, otázka opa-tření varhan, pořádání sjezdů cyrilských k oživení myšlenky té a mnohé jiné nás čekají a budou vyžadovati práce neúnavné a obětavé. Ob. jednota Cyrilská zůstane zajisté i v budoucím svém působení věrna svým z~sadám. Bez hluku pracovala stojíc pevně na základech, které jí položilo jednak umění hudební, jednak liturgie, zapouštějíc kořeny do půdy národní a snažíc se, aby z její práce, vypučely na stromě umění národního zdárné plody. Této pak činnosti její kéž žehná Bůh! Vác. Miiller. | ||||
|