|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLV. 1919. 87
i nes et pro-pter no - stram sa - lu - tem de - scen-dit de cae lis. ~F nes et pro-pter no-stram sa - lu - tem de - scen•dit de cae - lis. 11 et pro pter no - stram sa - lu - tem de - scen- dit de cae - lis. Pneu-ma - que be - a - tum. Per Pa-trem sor - des no-stras fu - ga - tur. Tato část hudební se třikrát opakuje a na ní se odzpívá při dvouhlasu v diskantu liturgický text »patrem« až k bfinis <. Tenor zpívá k tomu parafrázi: yCredo in Deutn Patrem omnipotentem, credo in Filium nostrum Dominum, Dei Patris unigenitum, credo et in Spiritum sanctum peccatorum Paracletum et ambabus consubstantialem ab utroque procedentem. Credo et in divinam Trinitat m; D,-um verum unum semper colimus, quem trinum in personis et unum esse confitemur unanim ter. Patrem natum e'us Pneumaque beatum. Per Patrem sordes nostras fugatur, gratia per natum tribuitur, fides Pneumate roboratur, paxque datur sine trino. C r e d a m u s Patrem cunctipotentem, qui tanto nos amore delexit, ut natum proprium nobis tradidit. Credamus Filium, qui cum corpus accepisset, passus est pro nobis crucifixus nec non mortuus atque sepultus. Credamus sanctum Spiritum, cuius gratia renati sumus. Ars nova, Umění nové rozvinuje se v různých liturgických a hudebních formách, jimž základem jest bud starý Dcontrapunctus2 — nota proti notě — syrrytmiP, nebo rytmus uvolněný. Hudební forma s y 1 a b i c k ý c h zpěvů domácího umění nového přejala novou techniku kontrapunktickou ze slohu imitačního cizích mistrů a ze světské hudby národní zvláštní ráz živlu harmonického, sylabičnost v deklamaci a záměnu církevních tonin za prosté dur nebo mol. Naopak domácí p o l y f o n i e náboženská získala vlivem národních, s y l a b i c k ý c h zpěvů jasné a správné deklamace a tím sama stala se hudbou národní. Syrrytmie umění starého i nového kvetla v XVI. stol. v Čechách vedle bohaté polyfonie domácích i cizích skladatelů. Oba slohy vyvinuly se v e d l e s e b e s a m o s t a t n ě a spolu zároveň, působíce navzájem na sebe. Zvláštní třídu tvoří skladby, zapsané pode jménem vs o c i o r u m a, členů to literátských bratřin. Složeny jsou ve volném rytmu, ale imitační živel jest v nich ještě málo zastoupen nebo vůbec schází. K nim přičísti dlužno několik kusů instrumentálních. Nejsmělejší rozvoj imitačního umění vykazují ovšem skladby cizích mistrů, jež v Čechách byly ceněny a oblíbeny. V první polovici XVI. stol. byli známi v Čechách cizí skladatelové první periody imitačního slohu: A l e x a n d e r A g r i c o l a, B a l d u i n u s T ectis, Baten, Berbigant, Elezanger, Flemmik. Frey Wal, Gaspar van Werbeke, Isaac aureus, Lanoys, Nicasius de Clibano, Philippon Basiron, Pillois, Taurat, Joannes Tinctoris. Verbonet čili Joannes Ghiselin, Yacc e n. Ty zatím bylo možno zjistiti přirovnáním domácích rukopisů s rukopisy cizími a se starými tisky. | ||||
|