|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLV. 1919. 89
LITURGICA, Posv, kongregace obřadů ze dne 9, dubna 1919 uveřejňuje nařízení, kterým se ohla- šuje nová preface, jíž třeba zpívati o svátku sv. Josefa, o Slavnosti sv, Josefa s oktá- vou, a ve mšech votivních. Zvláštní dodatek pak zní: .... Domine sancte Pater omnipotens aeterne Deus: Et Te in festivitate*) beati )oseph debitis magnificare praeconiis, benedicere et praedicare. Qui et vir justus, a te Deiparae Virgini sponsus est datus: et fidelis servus ac prudens, super familiam tuam est constitutus: ut Unigenitum tuum, sanct Spiritus obumbratione conceptum, paterna vice custodiret, Jesum Christum Dominum nostrum. Per quem maiestatem tuam laudant angeli, adorant Dominationes etc. *) Ve mších votivních znívá se místo »FestivitateG »Et Te in venerationea Táž kongregace nařizuje pod týmž datem novou prefaci pro mše sv. zádušní (de Requiem). Dodatek zní: Domine sancte, Pater omnipotens, áeterne Deus, per Christum Dominum nostrum. In quo nobis spes beatae resurrectionis effulsit : ut quos contristat certa moriendi conditio, eosdem consoletur futurae immortalitatis promissio. Tuis enim fidelibus, Domine, vita mutatur, non tollitur, et dissoluta terrestris huius incolatus domo, aeterna in caelis habitatio comparatur. Et ideo cum Angelis et archangelis etc. Podle Ordinar. listu nařizuje posv. kongregace obřadů, aby se oba texty do příštích vydání Missálů řádně zařadily. Jakmile do-jdou autentická vydání zpěvů těchto prefací, postará se Ob. Jedn. Cyr. se svolením Ordinariátu o jich správné vydání u nás. ,v AL 'w Zvony. K článku prof. V. Průši v předešlém čísle »Cyrila« (str. 68) bude zajímati znalecký posudek, který uveřejnil ordinariatní list arcidiecese mnichovské, jenž dochází vlastně k týmž výsledkům jako jmenovaná staf. Zní: »Ministerstvo kultu vyzvalo výnosem ze dne 6. června 1918 členy komise Karla Fischera profesora vysoké školy technické a Bertholda Kellermanna z akademie hudby, aby podali dobrozdání o ceně zvonů bronzových a ocelových. Výtah z jejich posudku jest seřaděn v tyto tři body. 1. Látka zvonů. Materiál zvonů bronzových je složen z látek mnohem vzácnějších a lepších, účinkům ovzduší lépe vzdorujícím než je litá ocel, která při opětném tavení, podstatně na ceně ztrácí; složení ocele ne-snadněji lze zkoušeti, mimo to se zdá, že se neužívá kovu nejlepší jakosti. Každý zvon oc lový pak brzy přes pečlivý, každých pět roků obnovený nátěr zrezaví a protože rez nestejnoměrným způsobem se bude šířiti, změní se také původní jeho účin zvukový a jest pak mimo to v delší době více vydán nebezpečí rozbití. 2. T ó n z v o n ů. Následkem větší tvrdosti ocele, jest obtížnější přivésti zvony ocelové stejnoměrně do chvění v tónech základních i svrchních a dosíci dlouhého znění jako u zvonů bronzových. Proto bude úder jeho vždy tvrdší a spíše provázen nepříjemnýmizvuky než zvon bronzový. Jisto je, že b e z značného zvýšení váhy nelze zhotoviti zvon ocelový, který by v tónech základních i svrchních zněl právě tak dobře a pině a měl stejnou ozvěnu jako zvon bronzový. Tři zkoušce roku 1918 měly sice některé zvony mírné výše dobrou ozvěnu, ale při silnějším zvonění vydávaly rušivé, silně vystupující, dissonantní tóny svrchní. Při zkoušce v okolí Mnichova za večerního klekání ukázalo se, že menší zvony ocelové, což i prostí lidé z kraje toho dosvědčili, vydávají dutý, tupý málo nosný tón. Uvádí se úsudek vynikajícího inspektora zvonů Karla Waltra : Tón zvonu ocelového nese se sice do dálky, právě tak jako zvonu bronzového, avšak není tak dlouhý, trvalý. Zvon bronzový vyniká měkkostí, zviněním a okrouhlostí. 3. Cena zvonů. Co se týče cěny při stejné váze, třeba uvésti, že byly před válkou zvony ocelové lacinější bronzových. Nyní jsou ceny ocelových zvonů tak vysoké, jako cena bronzových před válkou a tak je pravdě podobno, že bude možno poříditi opět zvony bronzové, když potřeba vzácnějších kovů k účelům vojenským značně se zmenší. Ocele nelze postrádati, protože je nenahraditelná k výrobě strojů a nástrojů. Nelze také po-příti, že třeba, má-li se zvon ocelový uplatniti, jeho váhu zvýiti, čímž cena jeho roste. Také znalci zvláště kladou na to důraz, že | ||||
|