|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLV. 1919. 93
vykázán, nýbrž byl mu pobyt dovolen. V knihovně mnichovské objevil tehdy neunavný badatel dosud zcela neznámé spisy sv. Augustina. Osobní. Prof. dr. Dobroslav Orel jmenován byl bisk. notářem. G. atulujeme upřímně. — Ředitelem kůru u sv. Mikuláše na M-1é Straně jmenován byl p. J. Ta d r a. — Prvním rektorem státní konsorvatoře hudby pro rok 1919-20 zvolen prof. Vít. Novák. V poradním sboru konservatoře zasedají prof. ). B. Foerster, K. Hoffmeister, J. Jiránek, J. Klička, F. Reitmayer, Fr. Spilka, J. Vodák. Dvořákovo Stabat mater v Americe. Velikolepé toto dílo mistrovo provedeno bylo na koncertu 13. května symfonickým orchestrem bohoslovecké kolleje oberlinské (blíže Clevelandu ve státě Ohio). Spolupůsobil pěvecký sbor studentstva a domácí solisté. Koncert navštíven byl hojně i obecen• stvem okolním i z Clevelandu. Kritika se o díle i jeho provedení nadšeně vyslovila. K provedení jeho došlo zásluhou prof. Millera, který je upřímným přítelem našeho národa a působí po řadu let na oberlinské kolleji. Nalezený rukopis Palestrinův. lak sděluje římský dopisovatel DTabletu«, učinil Don Rafaele Casimiri, ředitel choru u sv. Jana v Lateráně, vzácný nález originálního rukopisu Pier Luigia da Palestrina, jehož ztráta oznámená v r. 1902 působila sensačně ve světě hudebním. Podezření padalo na různé osoby, policejní pátrání nevedlo k žádnému výsledku, rukopis pokládán za ztracený. Nebyl ztracen, ale založen a objeven Don Casimirim při pořádání hudebního archivu v Lateráně, které vzal na se nově ustanovený ředitel choru. Identita zjištěna nade vši pochybnost, rukopis označen Codex 59 hudebního archivu v Lateráně, jehož dedikaci sv. Otec vděčně přijal. „2S.” Na podnět vyšlý z ministerstva školství a národní osvěty má býti vydán památník slavného dne 28. října 1918 označený b28«. Má býti historickým dokumentem pro potomstvo a vzpomínkou na nejpamátnější chvíli, kterou bylo popřáno prožíti přítomnému pokolení. V něm má býti živě a věrně vylíčeno vše, čím se projevil u nás velký revoluční převrat. Proto je třeba obrátiti se na jednotlivce všech stavů, na úředníky a instituce veřejné, aby pérem zachytili a vystihli průběh a ráz revoluce ve svém okolí, a stejně je třeba obrátiti se ke všemu občanstvu, ke každému jednotlivci, který důležité a zajímavé věci ví z vlastní zkušenosti a dovede je napsat, aby přispěl k úpinosti a pestré všestrannosti obrazu. Při takovém památníku nešlo by o úvahy, jak k 28. říjnu přišlo, nýbrž o zjevy toho dne, 28. října a dne 29. října, nebol na mnohá místa přišla zpráva o převratu až na tento den. Historická cena takových líčení velice by vzrostla, kdyby věcnou správnost jejich obsahu dosvědčilo svými podpisy několik přím ch účastníků líčených událostí. Kčo již někde publikoval své paměti a vzpomínky z 28, října, necht pošle svůj příspěve'c tištěný. Došlý materiál bude zredigován za účasti historikův a spisovatelův, publikován v památníku A28«. Písemné příspěvky s označením D28c budte zasílány ministerstvu školství a národní osvěty (Praha-III., Karmelitská ul. 8.) Církevně hudební produkce v Paříži po-rušena útokem válečným. Četli jsme, že se v Paříži stal i chrám obětí divokého bombardování německými děly. Nyní sděluie Francouz Berton podrobnosti, že obětí byl starobylý chrám St. Gervais nedaleko radnice pařížské, proslavený svojí hudbou chrámovou. Zajímavý je renaisanční portál toho chrámu z dob Ludvíka XIII. Tento chrám byl o Veliký pátek v době bohoslužby postižen střelou nepřátelskou. V chrámě tom zpívá sbor t. zv. Scholacantorum neboli Chauteurs de St. Gervais skladby klassické periody hudby církevní. Střela dopadla právě v okamžiku, kdy zazněly první zvuky slavného Allegriho Miserere. Sříceným stropem usmrceno asi na 100 osob mezi nimi švýcarský legační rada Stróhlin. Úmrtí. Dne 9. května zemřel prof. A d o 1 f P í-s káč e k, hudební skladatel, spisovatel a paedagog. Skonal neočekávaně sklácen srdeční chorobou právě v období nejpilnějšího tvoření. Zesnulý narodil se r. 1873 v Praze a vystudovav gymnasium a konservatoř, věnoval se úpině hudbě. Jako skladatel uplatnil se především operami »Divá Bárac 1910 a =Ughluc 1914, které hrány byly s úspěchem na Národním divadle; mimo to měl u téhož divadla zadánu operu =Král a sedlák« a balet DCarovný květc, který přijat byl k provozování, a ještě před smrtí ukončil nové dílo operní. Z větších skladeb sborových třeba uvésti mysterium »Svatý Vojtěchc na slova Vrchlického a kantátu »Krásná Maria«, provedené nHlaholem«, sbory »Jan Kozina« a Král Svetger«, tlumočené Sdružením moravských učitelů, symfonickou báseň »Švanda dudák«, hranou nedávno Českou Filharmonií, četné skladby komorní, z nichž kvartett poctěn cenou Ceského komorního spolku, a písně, vesměs díla ušlechtilého výrazu hudebního a bohaté invence. — Pískáček byl prvním dirigentem Akad. orchestru a později několik let sbormistrem pražského 5 Hlaholu«. Jako osvědčený učitel zpěvu působil na žižkovské reálce a ve škole Pivodově, věnuje se při tom pilně činnosti publicistické. Býval po celá teta hudebním referentem některých listů a napsal celou řadu odborných pojednání i drobných črt beletristických. Také na poli skladby církevní napsal řadu skladeb, z nichž Jmenujeme rukopisnou mši slavnostní, několik motett, Ave Maria, Pange lingua atd. Rád také hrával na varhany a byl nadšeným zastáncem duchovní naší písně české. —. Francouzský skladatel C a m i 11 e E r 1 a n g e r zemřel v Paříži. Zák pařížské konservatoře narodil se r. 1863 v Paříži. Vedle ně-kolika legend napsal hlavně díla dramatická, k nimž se zálibou volil sensační ]ibretta. Napsal též Requiem pro dvojsbor a orchestr. — Ve Švýcařích, kde dlel na zotavené zemřel známý hudební badatel a dirigent, profesor v Heidelberce dr. Filip Wolf-rum. Narodil se r. 1854. Vydal mnoho skladeb. Pozornost vzbudil jeho návrh pohyb;ivého podia koncertního s různým osvětlením, jenž vyšel také francouzsky. R. 1910 vydal životopis J. Š. Bacha ve dvou dílech. — V Stockholmu zemřel nadaný švédský skladatel Sigurd K o c h, stár 40 let. Vedle orchestrální »Nálady mořské«, písní (Exotické písně na slova Sig. Agrella) napsal sonáty, kvintett atd.—Ve Vídni zemřel známý továrník klavírů B ó s e n-d o r f e r a odkázal 1 a půl millionu tamnější hudební Společnosti. Žlutický kancionál. V listech denních_objevila se zpráva, že vzácný český kancionál v Zluticích, který chován byl v městském museu tamním, dne 5. dubna zmizel z kanceláře městského úřadu, kam byl přenesen, a že dosud nebyl nalezen. O historii této vzácné památky hudební píše prof. dr. Dobr. Orel v yN. L.c: Žlutický kancionál nejlépe dokazuje český ráz města Žlutice. Zhotoven byl nákladem markrabat z Míšně a Plavna, paní Kateřiny, markraběnky z Mišně a Brandenburku a některých rodin žlutických, jejichž představitelé jsou vyobrazeni v kancionále. Napsán byly pražské dílně Jana Táborského z Klokotské Hory písařem Vavřincem Bílým a illuminován skvostně Fabiánem Polilárem (Polirářem), měštanem pražským, v letech 1558—1659. O práci a nákladu kancionálu učinil v knize samé přesný zápis r. 1565 městský notář -Virus, kantor Strassecenus«. Podle Víta bylo třeba pro kancionál dvou set čtyřiceti de- | ||||
|