|
| ||||
| ||||
|
98 CYRIL číslo 8.
Po p. tajemníkovi vystoupil prof. dr. Kolísek, veliký znalec lidových zpěvů slovenských, a za zřejmého nadšení všech přítomných vybíral jako kouzelník z nepřeberného poltladu písní jednu po druhé a krásy jejich na odiv stavěl. Ovšem k tomu, aby se ten krásný zpěv lidový, dnes víc a více v zapomenutí upadající, a hudba a zpěv vůbec zase povznesly, je třeba práce a to práce opravdové, systematické, počínající již od školy obecné. Proto promluvil »0 reformě zpěvu na školách obecných a měšfanskýchs znalec v tom oboru, prof. A. Cmíral. Po pěkném historickém úvodu ukázal, proč se dosud zpěvu na školách obecných a měšfanských tak málo dařilo. Zpěv byl pátým kolem u vozu, vyměřena mu byla pouhá hodina, ještě k tomu na dvě půlhodinky rozdělená, mohl učiti kdokoli, af měl k tomu odbornou způsobilost neb© neměl, cvičilo se pouze mechanicky, dle sluchu. Tím se ovšem zájem pro zpěv jen a jen ubíjel. Ted však musí býti jinalc. Dnešním úkolem školy bude hudební výchova t. j. rozvíjeti zájem a vnímavost pro hudbu a zpěv, a pak vlastní zpěv. K tomu ovšem bude třeba vzdělaného, odborného učitele, který by znal dokonale různé metody a poznal, kdy které lze použíti. Bude potřebí, aby osou všeho vy-učování byla píseň a to lidová, která všechny prvky hudební výchovy v sobě chová. Hlas musí býti pěstován ponenáhlu již od mládí, znalost a čtení not, sluch nesmí býti zanedbáván. Smysl pro melodii, stejně jako pro harmonii, rytmus, rytmické poltvby, to vše bude potřebí pěstovati vším úsilím, klavírem, koncerty, promítáním obrazů, biografem i odbornými články v učebnicích. Tyto požadavky p. Cmíralovy pro školy obecné a měšfanské rozšířil i na školu střední p. řed. A. Heřman. Také na střední škole byl zpěv až dosud zanedbáván, a to mnohdy i z bázně před probuzením národním. Také střední škola nemůže se ve zpěvu vykázati stkvělými výsledky. Příčiny neúspěchu zpěvu na školách středních jsou jiné než na obecných. ]e to především způsob vyučování v odděleních. V I. odd., kde jsou žáci první třídy, to ještě ujde, ale v I1. odd. jsou žáci několika tříd, různého stáří; tím ovšem trpí kázeň a s kázní zpěv. Mnohý žák je v tomto oddělení tal, dlouho, dokud má soprán nebo alt, talc že vlastně je repetentem a tím ztrácí zájem o věc. Ještě horší jsou poměry v odd. III., kde jsou žáci také z různých tříd a to žáci mužských hlasů, ale takových, že to nejsou ještě ani tenory api basy. Co se má v tomto oddělení zpívati, aby 'to vzbudilo zájem? Jinou chybou na středních školách je, že zpěv je předmětem nepovinným a s tím souvisí i postavení učitele i ve sboru i před žáky. Proto žádáme, aby se v budoucno vyučovalo po třídách, a to povinně, dvě hodiny týdně, a aby učitel zpěvu odborně vzdělaný a státně přísně zkoušený měl postavení rovnocenné s ostatními členy sboru profesorského. Oba tyto reformní referáty dopinil p. řed. J. Bušek promluvou »O odborném hudeb-ním školství«. Dosud se hledělo na hudobní školy jako na živnost, kterou si mohl zavésti každý, at měl kvalifikaci jakoukoli. To musí nyní přestat. Jen skutečný odborník bude směti tak učiniti. Aby se zamezilo příliš velikému počtu hudebních škol, budtež zřízeny obvody, jako u škol obecných. Školné budiž jednotně upraveno a dodržováno Nemístná a nedůstojná reklama nebudiž trpěna. Odborný inspektor, jemuž tyto školy podléhají, budiž rádcem a přítelem, ne poháněčem len tak budou moci školy vážně a opravdově svůj úkol piniti. Všechny referáty dosud přednesené nesly se výhradně ke stránce umělecké; ale ne-smí se pro samé umění zapomínati i na hmotné postavení umělců. Proto promluvil prof. A. Hromádka -O komorách hudebních umělců«. v nichž by se všichni hudebníci zorganisovali, aby jimi — vedie uměleckých — hlavně svých práv existenčních há,ili. Členové těchto komor by byli dvojí: 1. řádní, jimž hudební činnost je jediným a hlavním povolá ním a 2. mimořádní, kteří hudební činnost provozují jako něco vedlejšího mimo své hlavní povolání. Dle kvalifikace by se mohli členové rozděliti na tři třídy: A) členové s odborným studiem a pinou kvalifikací, Bj členové s odborným sice studiem, ale neúpiným a C) členové, kteří by svou kvalifikaci několikaletou praksí dokázali. Dle odborů mohli by býti zastoupeni skladatelé, spisovatelé hudební a kritici, pedagogové, divadelní umělci, ředitelé kůru a varhaníci, sóloví i sboroví zpěváci a pod. Tyto komory hudební by byly jakýmsi malým ministerstvem hudby, staraly by, se o vše, co jak po stránce umělecké, tak hlavně po stránce sociální umělců hudebních se týká. Každý hudebník by musil býti jejich členem a všechna činnost členská by těmito komorami procházela. Po těchto všeobecných referátech předneseny byly ještě dva referáty speciální. První z nich byI »Vytičování hudbě a zpěvu u slepců«, jejž prednesl p. řed. Leop. Kubíček. Věru, málo kdy slýcháme mluviti s takovou láskou a pochopením, jako mluvil | ||||
|