|
| ||||
| ||||
|
100 CYRIL číslo S.
jehož byl tehdy inspektorem (ředitelem byl M. Anger) i v akademiích Cyrilské jednoty křižovnické, jejíž byl zakladatelem a sbormistrem. Hudbě věnoval Paukner všecky své síly, ač v nejmenším při tom nezanedbal věci duchovní správy. Bylf vůbec člověk přísný k sobě, povinnost a práce byly mu vším. V té příčině vedle drahého otce a maminky nenašel jsem dosud v životě vzoru zářivějšího. Jako hudebník byl nadšeným a přímým stoupencem reformy: Rehořský chorál, škola Palestrinova byly mu vším. Po vzoru Lehnerově příliš propagoval skladatele německé, zvláště M. Hallera, jenž mu byl osobním přítelem. Provedl s Cyrilskou jednotou křižov-iickou také jeho oratorium »Sv. Cecilie«, jehož veršované libreto si velmi uměle přeložil. Do »Cyrila«, »Nového života« a jistě i jinam napsal řadu odborných článků stylem výrazným, osobitým, který zcea obrážel jeho pružného a mladistvě čilého ducha. Později, na venkovském zátiší, věnoval se také tvůrčí činnosti hudební. Upozorňuji zvláště na jeho překrásné nA v e M a r i a *) pro sólový hlas (soprán) a smíšený sbor s průvodem, z něhož vane celá jemná, klasicky přísná. ale také klasicky lahodná duše skladatelova. Hudba byla jediné štěstí v nedlouhém životě jeho. Paukner byl nešfastný, Šlemíl, »člověk beze stínu«. Dětství i jinošství měl krušné, jako kněz pracoval do úmoru jen pro jiné, ve škole i v církvi. Při tom pilně a hluboce zabýval se studiem hudebním, absolvoval úspěšně školu varhanickou, aby mohl dospěti cíle snažení svého —řízení kůru v kostele křižovnickém, který miloval dójemnou láskou. Sotva se však dostal k cíli, počal jej osud pronásledovati. Ztrácí tragickou smrtí bratra, záhy na to je z čista jasna vytržen z prostředí pražského a zavát do daleké končiny horské v kraji cizím. Předloni konečně opět vrací se do kraje pražského, okřává radostí a chystá se k nové radostné práci ve vlasti osvobozené. Osud zasahuje opět tragicky: Sestra, která se stařičkou maminkou stará se o jeho prostý stůl, hyne nešfastnou smrtí. On, dlouhou prací a dlouhým utrpením zlomený, podléhá a po několika dnech odchází za sestrou tiše a skromně, jako žil. Bůh ho jistě velmi miloval, když ho navštěvoval kříži tak těžkými, a když mu popřál krásné smrti. »Ejhle, tak umírá spřavedlivý! A bude pokojná jeho památka!« JOSEF KUHN K rozhovorům o opravách liturgie. (Dokončení.) Frt úpravách, k nimž bude jistě třeba praktických návrhů, jimž by se dostalo úchvaly, zasloužilo by při změněných poměrech přemýšleti o reformě obřadů velikonočních. Hlavně obřady Velikého pátku a Bílé soboty zasluhovaly by co možná nejširší účasti a živějšího spolupůsobení věřícího lidu; a bylo by to snad možné, kdyby místo v době ranní konaly se až v hodinách večerních. Ve městech v hodinách ranních je práce s obstarává-ním potřeb a s úklidem v domácnostech, a na venkově vedle toho starosti s jarními pracemi na polích a v hospodářství. Po vykonaných těchto denních starostech na večer dala by se spíše očekávati větší účast věřících. Myšlenka tato, protože nezvyklá, bude se zdáti leckomu smE lou, ale za přemýšlení by stála, zvlášf kdyby včasně se tato změna času s pří-slušným výkladem obřadů, zpěvu pašijí, modliteb a proseb, slavnostního odhalování kříže atd. ohlašovala. Totéž platí i o Bílé sobotě, kde by obřady i se slavným Vzkříšením na-jednou v k o s t e 1 e se vykonaly. Kdyby běželo o zčeštění těchto obřadů, musila by úprava textu býti co nejskvostněji zidealisována. Vždyf i původní staročeské rorátní zpěvy musí se době přizpůsobiti a opraviti, nebol dnes by se sotva daly v původním neobratném a často nerytmickém textu zpívati. Nebylo-li tak snadné, ba ani možné u nás v prvních dobách jinak české texty skládati, ježto jazyk tehdy nebyl tak vyvinutý a spisovatelům neb~1la po ruce tak hojná zásoba slov, by se mohli jasně a určitě vyjádřiti, za dnešní doby je jazyk náš tak bohatě a na výsost vyvinut, že vše, i věci krajně choulostivé, dají se hojným výběrem ušlechtilých výrazů ideálně, slohem ušlechtilým. a přece přístupným vyjádřiti. Latina, jako jazyk mrtvý, v ničem se nemění, kdežto každý jiný jazyk jakožto živý pod-léhá časovým změnám. Dala by tedy úprava tato práce dosti, vyžadovala by času a spolu-působení všech nejlepších pracovníků. A to nemluvíme ještě o stránce hudební se slovem tak úzce spiaté! Z těchto a podobných příčin není radno reformovati sborový zpěv mešních skladeb *) Tiskem vyšlo u V. Kotrby v Praze. | ||||
|