|
| ||||
| ||||
|
Fťoe'nik XI-V. 1919- 101
dotud, pokud nebude ustálené schválené jednotné formy textu docíleno Nejlépe se pozná nesrovnalost ve zpěvu i ukázněného sboru při provozování mše s českým textem. jak jinak osvědčuje se tentýž sezpívaný sbor při provedení mše s textem latinským, poněvadž vžilÝrn zvykem vznikly komposice i v lehčím slohu skládané, nádherné. A takové dokona losti dosaženo bude, až jednolitá ustálená forma textu skladatelům ke zhudebnění předlo-žena bude. Předčasné zpívání mší s českým textem dělá dojem produkce sboru méně za-pracovaného a méně odvažujícího — a proč? -- pcněvadž různost a neustálenost formy t:xtové neuchvacuje skladatele k vzletu tak, jako ucelená, vžilá jednotnost skladby v jazyce církevním. Odvažuji se však s čistým přesvědčením tvrditi : jednotná ucelenost českého textu až po rozhodnutí církevních vrchností dostane se do rukou skladatelů našich, časem skladatele strhne k vzletným nádherným skladbám a tento se v ní takřka na ráz uvědoměně tak vžije, že komposice církevního zpěvu v mateřštině svojí v pravdě umělecky ukázněnou dokonalostí bude nejen chloubou naší československé literatury hudební, ale i správnou, pravou cestou k nesílení náboženského přesvědčení. A tak doufám, že i tak prudce žádaná oprava liturgie se zákonnott formou časem též dokonale a trvale provede a zdaří. Iw wIw jOSEE: FILIPI Církevní liiidba a se1ilinór-e.*) ID rtve byly zajímavé zprávy z různých míst o tom, co se tam při službách Božích zpívalo. (Odkud však nikdy v novějších dob ch žádných zpráv nebyto, byly semináře, asi proto, že se tam církevní zpěv a hudba s dostatek bud nepěstovaly anebo ne tak, jak to mělo býti. Sv. Otec Pius X. sice chtěl, aby bylo pečováno o zřízení pěvecké školy mezi bohoslovci, jež by prováděla posvátnou polyfonii a dobrou hudbu liturgickou, což asi stěží bylo provedeno, aspoň dle těch zpráv a dle vlastních zkušeností sotva. A přece by mohla a měla býti, třebas jen občas v seminářích »velká<,, s asistencí, a vícehlasým zpěvem a chorálem. Dosud byly bohoslužby v semináři jednoduché, tiché, jakož i při exerciciích, jen někdy při gen. sv. přijímání byla zpívaná. Nemohly by i exercicie a seminář v tom ohledu působit, aby kněz, slyšel také pokud možno vzo. ně provedené skladby církevní, aby si dle nich mohl doma zaříditi chór? Vždyf mnohdy je dobrá vůle, ale schází, iniciativa, kdyby se vědělo, co a jak zaříditi, kde objed, ati, stalo by se. Výchova je v hudbě nutna, a proto je potřebí, aby bohoslovec měl př ležitost seznati polyfonii i chorál ne pouze theoreticky z vyučovacích hodin, nýbrž i prakticky z kostela. Kdyby se pěstoval zpěv a hudba v semináři při bohoslužbě pravidelně, měl by mladý kněz průpravu pro duchovní správu a řídil by se tím, co a jak se zpívalo v semináři, podobně jako se to má s liturgií, jak a co viděl bohoslovec v semináři, tak to dělá doposud. Mezi bohoslovci je dosti hudebníků, kteří by vícehlasé skladby prováděli. Kvartet je snad v lcaždém ročníku, ostatně by se i hudba na nástroje dosti snadno svedla. Ohledně zpěvu lidového by se měly nápěvy vysvětlovati a ukázati v čem záleží krása nápěvu, srovnati s profánní hudbou, i kdyby se při tom trochu harrnonisace a theorie lrtrdby musilo přednášet; vždyf přednáší se o stavbách i hluchoněmota. Zpěv a hudba je snad také talc ntrtrra a má jí každý kněz aspoň tolik rozuměti a literaturu hudební znáti, aby si dovedl objednati skladby, které by se mohly prováděti při jeho kostele. Ovš mže by pal; hodiny dosavádní asi nestačily; než času by se v semináři našlo dosti, ostatní závisí na individualitě učitele zpěvu a hudby. Nelze popříti, že se málo v tom ohledu provedlo; bohoslovci nebyli všude prakticky seznamování s hudební literaturou, ani umělecky vyškoleni, protože zřídka kdy v pravdě krásnou hudbu církevní slyšeli anebo nebyli na ni upozorněni, aniž se jim vysvětiilo v čem podstata uměleckého hudebního díla záleží, tak žen měli pak o hudbě vůbec a církevní dvojnásob, nejsou-li hudebníkv už z gymnasia, ani ponétí, jinalt by to celý rok r.emohlí poslouchati, co se dnes kolikrát v kostelích mnohde zpívá a pak reforma církevního zpěvtt představují si obyčejně jen v zav. dení jednohlasého chorálu. pro který u nich není ani půda *) Upozorňujeme, že v některých bohosloveckých tístavech věnuje se círk. hudbě pozornost a píle. Uveřejňujeme tento článek, jenž ukazuje jasně, co nám v praxi chybí a čeho nezbytně třeba. | ||||
|