|
| ||||
| ||||
|
1 02 CYRIL řislo S.
připravena, pni zpěváci vyškoleni. Proto by se mělo v seminářích vyučování chorálu mnohem opatrněji a dúkladněji prováděti. Nynější student nemitže rozuměti hned chorálu i když je trochu hudebníkem; chorál žádá ditkladné t?rúpravy. Znám velmi četné příklady, kde vyučování choráhi znechutilo celý zpěv, tal< žc pak novosvěcenci jen s hrtizou vzpomínali na »chorále jako na církevní hudbu. A následek toho jest netečnost, nebo že při reformě chóru chrámového nepostupuje se prakticky a místo nápravy vypudí se hudebníci z chóru. Místo aby se jim daly vhodné 5] Mluví se nyní o reformách; třeba tedy i v církevní hudbě něco vice dělati. Vždyt výtka o 500 pražských kněžích platí i ve zpěvu a hudbě. jak krásný by byl chrámový zpěv, kdyby 1 D. U. Kancioná1 %rwitisi1v. (Fotcračování.) Základem českého moteta jest syrrytmic, »nota proti notě ; není ovšem provedena dtlsledně. Mensurování hlasíi jest zcela j odnoduché : D v o u h 1 a s ý ntotet založen bývá pravidelně na prvním modu v taktu: Příkladem jsou z první pol. XV. stol. »O insignis infantule (2hlas: »0 puerule«) a »Congaudemus« (2h!as: >En lux immensa«) ve vyšehradském sborníku asi z r. 1450, list 93,1, 88!'. V mladších moteteclt převládá tempus imperfectwn Svatodušní motet > V e n i s a n c t e« a 5hlasé o božím Těle: P a n i s e v u s t v p i c a t u s« mají 2dí1 (lj) v tempus imperfectum cum prolatione maiori. Poněvadž jsou všechnv notovány černou mensurou. není u nich nikde předepsáno »ternpus« ; vyplývá však zřetmě z vnitřní stavby skladby. Nejčastěji jeví se rvtmus ••N • aur •••• P nebo: p~p ~p o i r• •~ri •p • Ve všech hlasech bývá rytmus íýž ; výjimku tvoří motet vánoční, o němž bude řeč zvláště. Hlasy utvořeny jsou z krátkých period, obyčejně bez jakékoliv symetrie. Tím liší se od nápěvu strofické písně. ]en při vánočním motetu jest proveden zákon o přesně ohraničených periodách, na př. ve středním hlase při »Quem pastores laudavere v motetu ,. Huius sit memoria« Tínt naznačeno jest její opakování. jest to tedy skladba »da capo«, ale »finis, není nikde označen. U některých motetů jest opakování poněkud modifikováno; skladba jest totiž znovu celá vvpsána a v některém hlase jsou při opakování malé úchylky. Ostatní hlasy však zústávají beze změny. Se stanoviska formálního nelze opakování nijak vysvětliti, protože hlasy netvoří úpiného závěru; jest to tedy skladba nekonečná, da capo s i n e fine. Podobný zjev nebylo možno zjistiti v žádné jiné literatuře. V motetu vánočním jsou zjevily vlivy instrumentální hudby: dudácké rychlé rytmy v různých obměnách vystupují v popředí zvláště ve svrchním hlase, v triplum. Snad přešlo toto neustálé opakování týchž úryvkú z hudby instrumentální do vokální. Se stanovisl Zachované kališnické agendy pocházejí sice až z druhé poloviny XVI. stol., ale i z nich možno si utvořiti obraz o liturgii z první poloviny století. Podle nich jest dovoleno místo liturgického textu ofertoře nebo patrem (kredo) zpívati »mutetu« ; snad tedy při této pří | ||||
|