|
| ||||
| ||||
|
kočnik XLV. 1919. 103
ležitosti zpívali členové literátských družin se žáky motetus tak dlouho a potud, pokud kněz nebyl hotov s patřičným úkonem. Hudební koncepce motetu jest velmi jednoduchá, hlasy jsou prosty komplikovaných ligatur, text podložen sylabicky všem hlasům, čimž liší se od motetu Machaultova, v němž tenor, nejspodnější hlas, bývá bez textu. U čtyřhlasých motetů Machaultových mimo to chybí text i u kontratenoru. Melodie jsou ve všech hlasech vytvořeny skladatelem samostatně, i když liturgický text vzal skladatel z liturgického chorálu nebo mensurované písně. Výjimečné na př. při motetu yChristus surrexit« (Fr. fol. 3341') Skladatel podržel s textem i nápěv písně jako cantus firmus prius factus a přidal k němu ostatní hlasy s rúznými texty. Někde lze stopovati vzdálenou reminiscenci na melodii chorální, na př. chorál: jest volně spracována : Re - cor - da - re Re - cor - da - re vir - gu píseň : jest volně spracována Qucm pa -Sto- res lau cla ve - re Quem pa - sto - res lati - da ve - re Ani tu nelze však mluvili o daném hlasu (r. f. prius factus). Všechny hlasy mají totéž oprávnění; těžko Ize mnohdy zjistiti, v kterém hlase jest cantus firmus; jsou jím hlasy všechny. Jen triplum, jak již podotčeno, pohybuje se ve vánočním motetu v rychlém rytmu jak hlas průvodní. Vyskytují se však ojedinělé případy, kde možno zjistiti cantus firmus; na př. v motetu »Panis evus typicatus« jest jím nejspodnější hlas, který zpívá nově konstruovanou melodii k textu » Pange ingua «. Také v »Chr;stus surrexit« jest e. f. nejspodněji. Tato poloha c. f. upomíná na stavbu starofrancouzského motetu. Vzájemný poměr počátečních tónů jednotlivých hlasů v prvním akordu bývá udáni číslicemi na okraji skladby. V motetu přicházejí k platnosti tyto poměry: tříhlasý motet: 8 8 5 8 ve čtyřhlasém : 5 1 1 8 4 5 8 re 8 8 8 5 1 1 1 la vel 8 5 3 8 5 1 5 5 8 a p tihlasém : 1 lest velmi nápadno, že střední hlas počíná i kvartou nad spodním hlasem, kterýžto zjev líčí Gatorius, mluvě o t. zv. »contrapunctus falsus« (první případ v tabulce), a že může začíti buď tónem d nebo a (re-la). Starý motet v českých rukopisech XV. a XVI. stol. jest složen většinou v tonině dorické a myxolidické, též lydické a frygické. Akcidentaly vyskytují se velmi zřídka. Hlasy mají nepatrný rozsah a vedeny jsou v úzké harmonii -ad aequales« pro sbor mužský nebo chlapecký. Jen výjimkou psány jsou pro smíšený sbor (Caro mea, Concrepet, Deum trimtm. Pax aeterna). Tu při provedení členům literátské družiny pomohli zpívati žáci, dítky, jak bývá přímo i uvedeno. Nejvyšší tóny nebývají vždy ve vrchním hlase. Různé texty, spiaté v motet, odpovídají obsahem rázu církevní doby, pro kterou jest motet určen. Jednotná nálada různých textů jest sesílena případným rázem melodií a na-opak hudební Icarakter vyjádřen jest i podloženým textem. Celkem však vykazují po stránce komposiční práci zcela řeme lnou. Touto jednotnou myšlenkou hudební i textovou jsou motely přesně roztříděny v jednotlivé doby církevního roku a také tvoří hromadné celky v zápisech kancionálu Franusova, XIII A 2, Chrudimského z r. 1530 a ve Speciálníku. Podle církevního roku lze je tedy od sebe odlišiti a vypočísti. | ||||
|