|
| ||||
| ||||
|
104 CYRIL. číslo i3. Motetus vánoční.
C o n c r e p e t i n f a n t i- (Mater dei - Exorditnn - Verbum caro) ; Franus, Spec. C o n g a u d e m u s- (En lux ins mcnsa); - Vyš., Fr., VI B 24, Chrad., Spec. t í u i t! s s i t m e m o r i a- ~Quem pastores - Natus est Emanuel), Fr., Spec. M e t a p h i s i c e -(in intempesto adiit - Ordo naturae); Spec. O c t a v i a n o i m p e r a t o r e- (Clamet cantet domino) ; česky v VI C 20,1, VI B 24. O m n i s m u n d u s- (Omnis nunc microcosrnus - Omnis mtmdus) ; česky VI B 24. Pa r a n c u m a e r u c t emu r- (Pomi morsum - Hominem, quem tu - Sed paratus), S o l c p n i s e t- (Qua salus emicuit - Sevities conticuit) ; V 1 B 24, X111 A 2, Spec. V e 1 i c c p ř e u těš e n ý d e n- (Mladí, staří vespolek - Múdrost múdrosti) VI B 24 fol. 171''. P ř i š 1 o f n á m u těš e n i e- (Z Adamova rodu) V 1 B 24 fol. 165''. Vánoční motety starého slohu mají základní toninu dorsl Ve čtyřhlasé větě mlčí místy hlasy střední střídající se v přednesu slov, příbuzně znějí-cích na zpsisob aliterace. (Paraneuma). Krajní hlasy harmonickou výpiní udržují pohromadě stavba motettt, v němž střední hlasy jsou rozčleněny častými pomlčkami, trvajícími často i ně-kolik taktú. Udržují tedy krajní hlasy konsonance, jak žádá již uvedená definice snotettt podle Jana de Grocheo. Veselou, přímo dětskou náladu naivní vyjadřuje i zvláštní zacházení s textem. Jednotlivá slova neustále opakují zpěváci jak asi činívá nad svým dítětem Mastná matka, s ním se obírajíc a mazlíc; a nejen slova, i jen části jich, pouhé slabiky (itaque, ita, ita, ita), ba radostné výkřiky +,Iire tutu, 1 re tutu) zaznívají opět a znovu v jednotlivých hlasech po rúznu jako projevy rozradostněné duše nad betlemským Dítětem. Upřímnost a dětinská vroucnost dýše z těchto poutnických projevit vícehlasé literatury náboženské stol. XV. Navazuje náladou na nejstarší české vánoční jednohlasé písně uVizmež pacholíčka«, »Stalaf se věc divná= a »Božskému tvórci děl ^^^^^^^^I ČINNOST CYRILSKÁ IZ došlých odpovědí k našemu dotazu Jak oživítí naší duchovní píseň českou? uveřejňujeme dnes tuto odpověd. Za dnešních poměrů, kdy pěstěni písně kostelní ve škole závisí vlastně od milosti p. učitele a kdy se ponenáhlu ale jistě a promyšleně všechno náboženské ze školy vyhošťuje, zvláště však, bude-li zavedena chystaná odluka církve od státu, připadne Jednotám Cyrilským za úkol pečovati o důstojný zpěv písně duchovní ve chrámu Páně. Podávám svou zkušenost, jak nové písně zavádím: Malý výběr písní pro určitou potřebu přinutil takřka naši Jednotu, aby se postarala o nápravu Nacvičil jsem tedy potřebné nové písně nejprve se svým sborem. Po večerním požehnání v neděli jsem vystoupil —jsa knězem — na kazatelnu, upozornil lid na potřebu zavésti nové písně a požádal, by chvilku setrval v kostele, kdo chce se nové písni naučit, Zůstali téměř všichni. Zatím sbor se sešel na kůře, aby píseň předzpival. Oznámil jsem píseň novou a stránku ve zpěvníku a požádal pak sbor, by nám zazpíval píseň za jemného průvodu varhan, by zpěv náležitě vynikl. Po prvním přezpíváni nabude lid celkového dojmu písně, ale jednotlivosti nápěvu nebo i podkládáni slov pod melodií mu někde snad ujde Proto dávám — je-li toho třeba — prvou sloku ještě jednou sborem zopakovat. Po druhém před-zpívání nabude lid již sám chuti píseň zkusit, třebaže se to ještě zcela nepovede. Při klopýtnutí v těžší pisni třeba dodati o:'vahy příslovim, že „chybami se učíme” a pod. Při tomto prvém zpíváni nové písně doprovází varhaník jen jednohlasně v oktávě, aby průvodem úpiným lid nebyl zbytečně v nápěvu maten. Nyní se poukáže na chyby, jež se — třebas i bez varhan — opraví, až píseň jde bez chyby. Je-li píseň snadná, možno zpěv doprovázeti hned po prvém předzpíváni na varhanách 4hlasovým průvodem, Zpívá se pak druhá, třetí atd. sloka, pří čemž nutno stále dbáti, by se nezahnízdila nějaká chyba, a stalo-li se iak, hned a důsledně ji opraviti. Je-li po přezpívání několika slok již zřejmo, že píseň v celku i jedna. | ||||
|