|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLV. 1919. 105
tlivostech utkvěla a správňě se zpívá, je dobře přesvědčiti se o tom ještě tím, že necháme píseň celým kostelem zapěti bez varhan. Zde se ukáže slabina: nejistý interval, nepřesnost v rytmu, tečkovaná nota málo vydržená a p. Touto zkouškou se také lid učí zpívati samostatně a nenechávati se „vléci” varhanami. Krátkých a snadných písni lze při jednom cvičeni, které zpravidla netrvá přes půl hodiny, nacvičiti i více — dle trpělivosti a zájmu lidu o věc. Tím ovšem, že píseň nyní jde, není ještě zavedena, protože při cvičení nejsou nikdy všichni, kdož do kostela chodí a píseň umět mají. Za tou příčinou musí býti píseň brzy po cvičení opakována, aby nevyprchala z paměti. Varhaníka tedy dlužno požádati, aby nově nacvičenou píseň několikrát po sobě v krátkém čase hrál, by se ujala. I jiní, kdož na cvičení nebyli, budou tak upozorněni, že se zavádí nová piseň a přiučí se jí od ostatních, Nejlépe je, sestaví-li duchovni správce sám „pořad písní” na jednotlivé dny či neděle, by varhaník, který mnohdy nemá času uvažovati, kterou píseň už dávno nehrál, ihned věděl, co má dnes hrát. Aby pak to věděl i lid, vloží se „pořad písní” nejen do rukou varhaníkovi, nýbrž i do vkusného rámu ve vchodu do chrámu, aby věřicí, jdouce mimo, mohli do něho nahlédnouti a přislešneu píseň sobě už napřed vyhledati. Tak je to zavedeno u nás. Decílí se tím tohc, že se pisně pěkně střídají a lidu neomrzí. Tento způsob zaváděni pianí předpokládá ovšem cvičitele-kněze a varhanika, který by mu šel na ruku. Za jiných okolností, není-li také po ruce sboru pěveckého, bude radno nacvičiti píseň nejprve se školními dětmi, s nimiž musí nové písně takřka růsti, mají-li se ujati. Těm starým už se do cvičení ne-chce. Mají „staré, krásné” písně, které jim stačí, ty ,novomodní" se jim ani nelíbí, už proto ne, že by se jim museli učit — a to se nechce. ~ dětskýri sborem se píseň jednou zazpivá pří bohoslužbě, aby se lidu zalíbila, pak se cvičí s lidem: Dětem se řekne, že „učí” ty staré, což jim velmi lichotí. Od dětí mimoděk pochytí nápěv doma jejich rodiče a sourozenci, protože se děti rády doma pcchltrbí, co umějí nového zpívat. Tím je půda pro novou píseň připravena i u dospělých. Není-li ovšem kněz hudebníkem, musí varhaník cvičiti lid sám z kůru. Doporučuje se, aby kněz byl aspoň přítomen, po případě píseň po stránce obsahové vysvětlil, dobrou vůli a práci lidu a varhaníka uznal a pochvalou odměnil. To dodá chuti a budí zájem. Kde ovšem není ani varhaníka ochotného, má-li zájem o hudbu chrámovou jen pokud mu nese penize, a kde ani kněz hudbě nerozumí nic, tam je dobrá rada drahá. Mohl by snad požádati některého sousednáho kněze-hudebníka nebo ochotného varhaníka, aby píseň nacvičil. Cvičení nových pisní je značné důležitosti pro zdárnou duchovní správu. Stereotypní omílání několika málo písní, jak to bývává po venkově ba i ve městech, odluzuje od návštěvy chrámu, kdežto rozmanitost a novost budí zájem a láká. Variatio delectat. Za nynějších poměrů bude arci povinností kněžských seminářů, aby se staraly o hudební výchovu kněží-nehudebniků vycházelo do duchovní správy co nejméně. A. M. Poznámka. Zas'aný článek k našemu dotazu »jak oživiti naši duch. píseň če kou«. ARCID. JED. CYRIL. V PRAZE DR. FR. STEJSKAL. Cyrilská farní jednota ve Svojšicích. Po návratu podepsaného z vojny, po 4 a půl letecli, snažili jsme se, abychom vzpružili poněkud naši Jed-notu — neblahýrni poměry — jako na mnohých mí-stech — k nečinnosti téměř odsouzenou; nebof za války zpívala se jen o poutích sv.-Václavských vždy ŠtréUlova mše s průvod. varhan. V adventě 1918 zazněly opět naše milé staročeské roráty, o Vánocích pak některé koledy od Sládka, J. E. Zelinky a Marhuly. Na Velký pátek zpívali jsme: Miserere od Palestriny a Vexila 3h1. od nezn. autora. Na Bílou sobotu o Vzltříšení: Te Deum, dr. R. Horského Regina coeli a L. Vícha, Zvěstuj Těla. V květnu zpívaly se dvouhlasé vložky od L. Víchy. Novotný : Hvězda a každou neděli vždy jedna solová vložka pro tenor od Suchého: Krásv P. Marie. Nac ičili jsme: Ríhovsl<ého Pange lingua op. 44 a Horníkovo Pange lingua. Na Hod boží Svatodušní při tiché mši sv Stréblova čes. mše: Ty, jenž sídlíš a Ant. Foerster, í-ange lingua. Nyní cvičíme Ríhovs'<<ého zpěvy I< Boř. Srdci P. Meth. S i n d l e r, varhan k. Z CYRILS;CÉHO RUCHU V CIZINĚ. Můžeme tentokrá e podati zprávu o cyri'ské:n ruchu v Nizozemí. V Nizozemí, zemi s 350j~O katolické, stává St. Gregorius-Ver: eniging (Jednota sv.-Rehořská), která má celkem podobné zřízení jako naše Obecná J. C. a tentýž účel. Tak čítalo ra př. r. 1918 arcib. Usechtské 83 jedno'. bistr. Roermondské 22 jednot, v Uisku .,,siví Hertogenbosch (HerzogenUusch) 94 jednot, v bisl Cil ruch udržovaly časté gregorianské kursy pořádané po Nizozemí Jednotou sv. Řehoře, tedy naše obvyklé cyri ské sjezdy neon exercicie Jednota vy-dává již 44 ročník svého časopisu >5t. Gregorius-Blad- nyní v Haarlemu, jejž vede jako hlavní redaktor člen řádu M. bratři dr. Caec. Huigens ve Woerderu a spcluredak:orem je J. A. S. van Schail< v Culemborgu. Prakticky vedený časopis podává nám pěkný obraz hnutí cyrilského v Nizozemí. Jednota | ||||
|