|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLV. 1919. 111
Má-li tedy zpěv chrámový takový význam pro náboženský život, musí býti starostí každého duchovního správce, aby zpěv kostelní udržel a povznesl. Starost tato doléhá na nás tím více, poněvadž se obyčejně nikdo jiný oň nestará a starati nebude, složí-li učitel varhanictví. Plníme tím jen to, čeho si církev přeje a nač klade velkou váhu, udělivši na pěstování duchovních zpěvů i odpustky.*) Duchovní pravoslavný je na tom lépe. Má své psalomštíky, djáčky, jáhny, sbor kostelní, kteří obstarávají liturgický zpěv. U nás je kněz většinou sám. Kdo má tedy zpěvy cvičiti a prováděti? Jistě je to povinností varhan í k a resp. ředitele kůru, který zpěvy doprovází na varhany. A tu jsme právě u ožehavé otázky varhanické, která dosud není rozřešena. Co má dělati farář, vzdá-li se učitel varhanictví, dokud poměry ředitelů kůru a varhaníků z povolání řádně odborně vzdělaných není rozřešena ? Poněvadž sám hráti nemůže, musí se postarati o náhradu. Ve velkých městech může varhaník počítati na pravidelné příjmy a hodinami dobře placenými dopiní svůj příjem, takže službu tuto může zastávati hudebník z povolání. Avšak hůře je na ven-kově při farních kostelích. Velká část far čítá 600—1000 duší. Plat varhaníkův je tu na-prosto nedostačující. Na ustanovení samostatného varhaníka za nynějších poměrů nelze pomýšleti. Svobodný by se snad ještě jakž takž protloukl, ale může se s tím platem oženit ? Někde by se našly jiné praménky příjmů, kdyby varhaník zastával na př. funkci pokladníka v záložně, písaře v obecní kanceláře, ve větší farní kanceláři a p. Je-li v takové farnosti ročně 10—20 pohřbů, 3—6 svateb, jaká t t může býti štola ? Nezbývá než aby hodinami na klavír, housle a jiné nástroje sháněl si výživu. Na malé osadě však ani toho mnohdy není. Tu bohužel nezbude, nežli vyhledati. si nějakého člověka, který by se aspoň tolik v hudbě vzdělal, aby mohl varhaníka ve svízelné době nahraditi. Ovšem že to zajisté jen opatření z nouze. Tak zastávají službu varhanickou někde rolník, jinde krejčí, obuvník a p. V povolání hlavním jim to nevadí a příjem jim přijde vhod. Avšak nejlépe by bylo vybrati nějakého hocha, který má nadání k hudbě a toho v hudbě vzdělávati. Po vy-jití školy af vstoupí do varhanické školy. Věnuje-li se vzdělání hudebnímu soustavně rok nebo dva, přece se naučí tolik, aby mohl se ctí v nejmenších poměrech obstáti, zvláště vzdělává-li se v hudbě i na dále. Ten když si zvolí pak řemeslo, jež vylučuje tvrdou práci ruční, by se jím uživil. Takové řešení otázky varhanické není sice ideální, ale snad by jako nouzové opatření stačilo. Hudlaře nelze pustit k varhanám, nadaný mladík však se může zdokonaliti a hráti třeba lépe, než tomu bylo někdy před tím. Vzdělati by ho mohl konečně také kněz sám, je-li hudebníkem, nebo sousední varhaník. Takový pak jde faráři více na ruku, rád cvičí nové písně, kdežto učitel »dělá drahotu.- Než i k n ě z má se o hudbu kostelní starati. On je přece ex officio učitelem v kostele ve věcech náboženských, nesmí si tedy nevšímati tak účinného prostředku k povznesení zbožnosti jako je zpěv. Má tedy lid v zpěvu chrámovém poučovati. Příležitost má k tomu na kazatelně i ve škole. V kázáních mluví o krásách bohoslužby, a jejím významu. Proč by nemohl také jednou promluviti o církevní hudbě a zpěvu ? Uryvek písně se pěkně hodí mnohdy za motto ke kázání. Z písně lze vyloupnouti často pěknou myšlenku v básnickém rouchu. Případný citát, vhodná sloka nebo verš oblíbené písně na počátku nebo konci kázání vzbudí pozornost, bude vděčně přijata a tím vroucněji zpívána. Jiná příležitost k poučení je školní k a t e c h e s e. Místo pravidelné modlitby zazpívejme občas před a po vyučování 2—3 sloky nějaké písně. Při výkladu 7 proseb Otčenáše po-ukažme na stejnojmennou píseň mešní z Cesty k věčné spáse, při Zdrávasu na marianskou píseň: Zdrávas Maria, anděl Páně s nebe; při řeči o významu kázání pro život lcřesfanský upozorněme na píseň: Otče, náš milý Pane, ukažme na mešní písni části mše svaté a p. Učivo náboženské se písněmi zpestří a učiní zajímavějším. K této podpoře zpěvu chrámového není třeba vzdělání hudebního. Píseň se zpívá s větším porozuměním, byla-li z kazatelny nebo ve škole vysvětlena. To přece dovede i nehudebník. *) Pius VII. dal odpustky jednoho roku, kolikrátkoli kdo zpěv duchovních písní podporuje, odpustky 100 dní těm, kdož duchovní písně zpívají, ba pinomocné odpustky jednou měsíčně v libovolný den těm, kdož během měsíce zpěv písní duchovních podporovali nebo jej prováděli. | ||||
|