|
| ||||
| ||||
|
1 12 CYRIL čís. 9.-10.
Je-li však kněz hudebníkem, může sám přiložiti ruku k dílu a nacvičiti píseň ve škole s dětmi nebo s lidem v kostele. Má-li se cvičení s lidem zdařiti a lehce konati, je radno míti po ruce jádro zpěváků, kteří novou píseň dobře umějí, dříve než se začne cvičiti s lidem. Zpěváci píseň předzpívají a lid ji pochytí od nich. Takový sbor se dá sestaviti z bratrstva nějakého, družiny a podobných zbožných spolků. Nejlépe je cvičit píseň novou z kazatelny po odpoledním požehnání. Poslechnutou píseň zpívá lid po kousku, až jde celá bezvadně. Varhaník doprovází nejprve jednohlasně, potom te,^_rve čtyřhlasně, aby lid průvodem nebyl z počátku maten. Pak se dají zazpívat ostatní sloky a chyby se důsledně a hned opravují, aby se nezakořenily. Nacvičená píseň musí se častěji při bohoslužbé hráti, by se vžila. Není-li po ruce sboru, lze pouiíti i školních dítek k nacvičení písně s lidem. Kde však je pěvecký sbor a schopný varhaník a regenschori nebo kněz, budiž péstován také z p ě v v í c e h 1 a s ý. Sbor velmi přispívá k povznesení bohoslužby. Nejen zpěváci, i posluchači žádají k vůli změně o svátcích něco lepšího než jednohlasou píseň, která zůstává denním chlebíčkem lidu ve všední den i v neděli celého roku. Ve svátek chce i lid sváteční hudbu a rád si poslechne pěknou latinskou mši a vložku. Odpolední po-žehnání a pobožnost bývá často příliš jednotvárná. Zavedme si vMarianské nešpory lidové« od drů Hejčla-Orla ! Lidu se velice líbí. Jindy zase vezměme litanii loretskou smíšeným sborem střídavě s lidem. Takový sbor dá se lehce přeměnit na C y r i 1 s k o u J e d n o t u f a r n í, jejímž účelem je pěstovati jak liturgický zpěv chrámový dle intencí Pia X. tak i zpěv lidový, mimoliturgický. Jednoty farní se sdružují v Jednotu diecesní a tyto v Jed-notě Obecné. Spojení obstarává časopis »Cyril,« jenž se snaží úsilně zvýšiti úroveň zpěvu chrámového a dává v té příčině praktické pokyny. Zakládejme Jednoty cyrilské, kde to jen lze ! Zvláštní péče duchovního správce zasluhují dnes také v a r h a n y. Cínové píšfaly byly namnoze odebrány k válečným účelům. Nutno se postarati, aby aspoň zinkové píšfaly byly, pokud možno, opatřeny a zvuk dopiněn. Zadáním opravy se odpomůže i nezaměstnanosti dělnictva varhanářského. Nové poměry staví tedy kněze před nové úkoly v duchovní správě. Má rozuměti i církevní hudbě. K tomu se však musí již v semináři patřičně vyzbrojiti potřebnými vědomostmi a uměním. Mívali jsme v alumnátě zpěv 1 hodinu týdně a ta ještě mnohdy odpadla, takže, kdo se sám nevzdělával, ve zpěvu se málo naučil. Měla by se ii bohoslovců věnovati zpěvu větší péče, aspoň 2 hodiny týdně pro každý ročník. Na pracovní schůzi Jednoty duchovenstva arcidiecese Olomoucké vysloveno přání, aby s2 zpěv liturgický úsilovně pěstoval v seminářích bohoslovci jako rovnocenný předmět s jinými doktrinami. Pius X. chtěl, aby mezi bohoslovci bylo pečováno o zřízení pěvecké školy, jež by pro-váděla posvátnou polyfonii a dobrou hudbu liturgickou. Dobrou hudbu církevní musí bohoslovec poznati hned v alumnátě, na venkové jí neuslyší. A neprováděl-li ji sám v bohosloví, v duchovní správě se sotva do toho pustí. Jal Také ve zpěvu chrámovém třeba dělati něco více. Nuže pracuj, kdo umíš a můžeš, dle hesla: »Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti a k Bohu !< Jest bájení zjevení skrytých pravd a hudba duši nese tobě blíž, ó velký E ože ! }ul. Zeyer. | ||||
|