|
| ||||
| ||||
|
114 CYRIL číslo 9.-10.
JOSEF KUHN K reformě chrámového zpěvu a písně lidové. ~lavní podmínkou jest: dokonalé a správné porozuměn. Že to až dosud se nejeví v do- konalé formě, toho důkazem jsou různé v tom oboru podniknuté kroky. Sbírka lidových písní kostelních, pod titulem »Poklad« vydaná, jest jedním z oněch d kladů nedostatečného pochopení. Jiným důkazem naprostého neporozumění jest, když se něco ve chrámě na kůru neb u oltáře chybně provádí a tato chyba z pokolení na pokolení přecházi a houževnatě se udržuje i hájí jako něco dokonalého. Někde se na př ve škole nebo s lidem nacvičí píseň chybným nápěvem, a tento se časem tak vžije, že běda tomu, kdo by se opovážil pokusiti se o nápravu této chyby správnou notou nápěvu. Stejně tak jest tomu při dodržování všelijakých liturgických nesprávností a nedůstojných zvyků, je-jichž odstranění u n,_ kterých lidí jest doko ce pokládáno za rušení náboženství; vždyf stane se dokonce, že i kněz na nich lpí a řediteli je provozovati přikazuje. *) Ta ovým způsobem ubíjí se nejeden talent hudební, který by se jistě mnohem skvěleji uplatnil, kdyby nebyl vháněn v takový chrámu nedůstojný hudební nevkus. Na ta,,ové jednání stěžoval si již Křížkovský slovy: »I nejčistší úmysl nenalézá vždy patřičné podpory; často musí dobrá vule bojovati proti předsudkům a nevě omosti. Úsilí o vyplenění neznamená však nějaKou zatvrzelou umíněnost, nýbrž pevnou vůli provésti očistu. « Proto má-li se v pěstění krásné lidové písně kostelní docíliti aůvěry, jediného zřídla zdaru, musí se práce s lidem konati s pravým porozuměním věci. Cvičení lidu ve zpévu správných kostelních písní nezakládá se, jak se dnes často hlásá, na nějakém klerikalisování«, nýbrž jest to kult lidového umění v čistém náboženském ovzduší čili kult náboženský na krásné původní lidové písni chrámové založe n . Aby pak uhostilo se mezi lidem v kostele takovéto ovzduší, jest nutný styk ředitele kůru s lidem, a to za pomoci a podpory kněze. Styk ten provádí se přispěním a účinnou podporou Cyrilské Jednoty (kde jest založena) **) aneb přímou součinností s lidem, a to tak, aby cvičení písne lid byl účasten hned od prvopoč tku, a ne teprve prostře_mctvím dítek. Právě tak důležitý jest přímý styk lidu s varhaníkem, nebof zcela jinak naučí se lid zpívati za součinnosti řr ditele varhaníka, jenž sám si veškeru hru obstarává, než tam, kd--často přenechává se průvod varhaníkům nepovolaným. Neníf hned varhaníkem, kdo umí hráti na klavír. Kde se strany kněze porozuměni věci jest nepochybné, tam jistě duchovní nestaví překážek proti zdokonalení písně lidové. Ale jest bohužel zjevem dosti častým, že řediteli neb varhaníkovi právě duchovní správce v této očistě lidového zpěvu neporozuměním věci činí obtíže. V místech, kde patrné jest porozumění na obou stranách, jak u ředitele tak u kněze, tam ředitel i varhaník pokynům svého duchovního správce rád se podřizuje, a kněz zase ředitele v každém x.řípadě ochotně podporuje a s kazatelny neb jakkoli možno nadšení pro věc a důvěru u lidu budí, a to důvěru nejen ve věc samu, nýbrž i v toho, kdo se jí ujímá. Toto pochopení má od ředitelů kůru i od kněží býti přenášeno dále na lid, aby i on zaujal jasné i pravé stanovisko ke správnosti produkce svého zpěvu a svých písní a aby si uvědomil, že tyto snahy nevycházejí z přesvědčení společnosti jen několika idi, nýbrž že to jest p. vinností kulturní k uplatnění hluboce založeného náboženského a polu národního přesvědčení. A jen to, co se z přesvědčení koná, má platnost trvalou, na-opak, =co se neděje z přesvědčení. jest hříchem (sv. Pavel). Co dosud řečeno, shrnuji v tuto myšlenku. Bude-li dosaženo kýženého styku s lidem a bude-li průvod varhan obsazen dovedným varhaníkem, pak dojde zajisté ku příznivému rozluštění celé otázky povznesení zpěvu chrámového a písně lidové. Musíme si prostě uvědomiti, že píseň kostelní postupem času octla se v úpadku, jenž vyvrcholil v době josefínské ; zhoubné následky tohoto úpadku jeví se až podn:s. Odtud nevkus, jenž se tak hluboko vžil, že všecko lepší z toho oboru pokládáno je za méně správné a málo nábožné. Než tomu tak není. Naopak: k návratu k pavodním jediné *) Již Křížkovský si stěžoval o intradách: =Co je dobré na rámus pro rozdávání cen, pro přípitky atd., to se trpí a žádá pro kostely ? A nebohý ředitel kůru musí je dáti troubiti, když od představených ou roručeny. Zlozvyk ten je hříchem, a to tím více, že jej kladné předpisy církevní zapovídají. *) Bylo by třeba, aby byla na každé osadě, jak přítomná doba a poměry nastalé zřejmě ukazují. Pozn. redakce. | ||||
|