|
| ||||
| ||||
|
R,,č,tk XLV. 191 A. 123
povila městská rada pražská při kostele sv. Jindřicha 19. H e n d l a, při kostele sv. Ha tala jo s. Fe n d r-š táta, při kostele sv. Mikuláše Fr. Tichého, při kostele sv. Štěpána Fr B u r e š e. Úmrtí. František Filipovský, ředitel 1<ůru a ředitel hudební školy v Přelouči dokonal hudbě zasvěcený život 11. října 1919. Narodil se r. 1845 v Rožmitále, navstěvoval varhanickou šl u Vavřince v Jindř. Hradci a u Hofmanna v Praze. U M. Urbánka vydal pro orchestr u R e i s k ř í t k ů= a ~M a j a 1 e s«. Jako populární skladatel orchestrální a vokální býval žádán okolními i domácími spolky, vždy jim vyhově a jak sám říkával, rychle a snadno bral vše az inkoustu«. Jako přítel přírody rád napodobil zpěv ptactva, k čemuž flétna, jako reprodukující nástroj, byla přímo stvořena. >TI u k o t s ] a- v í č í«, flétnové solo s průvodem orchestru od Filipovského (vyd. Hofmann) nescházelo na žádném populárním koncertě. Jeho pěvecká hra »V roklích života« (čili =Román krásné Slávky«) dávána více než padesátkrát na předměstském divadle pražském. Jestliže kolínský Kmoch písně lidové zneužíval, Filipovský jí využil a umělecky vybavil případným zbarvením orchesfrovým. Jako ředitel kůru byl neúnavným pěstitelem figurální hudby; každou neděli a svátek sával instrumentálku, při n`ž účinkovala celá hudební Přelouč. Jeho činnost spiata jest s dobou obrozeneckou, kdy spolková činnost, opestřená hudebními produkcemi, utužovala ducha vlasteneckého a zušiechtovala celé generace. Byl typem bodrého, vlasteneckého a ušlechtilého regenschoriho, Tací znenáhla u nás vymírají. Stopy jejich činnosti bohužel zapadají ne-dostatkem naší hudební historiografie, jejich činnost skladatelská utlučena byla neporozuměním našich nakladatelů. A přece Filipovský a jiní jeho rázu po-mohli nám budovati naši nynější samostatnost, udr- žujíce v širokém kruhu své nehlučné působnosti ducha české muziky a tím české kultury a uvědomění. Třeba jest, aby záhy česká škola his orická starala se o se-brání dat a materiálu notového po těchto typick~ch českých muzikantech. Jedním z nich míst nejčestnější má Filipovský. Ave anima pia. D. O. Martin Janovský, zasloužilý ředíte] kůru ve Vel-varech, je přes půl roku mrtev. Tiše, jakbývalo vždy j ho zvykem vystupovati ve veřejném životě, tak též trochu záhy z něho odešel. Kromě úmrtního oznámení nečetl jsem nikde ani řádky a proto pro jeho četné hudební přátele a žáky připomínám alespoň těchto několik dat. Narodil se v Kostelci nad Černými lesy (vulgo v Cerném Kostelci) r. 1855, absolvoval pražskou varhanickou školu a záhy zasedl za svůj oblíbený nástroj varhany místo Skorkovského, Jandy, F&rstra a j. Tři léta působil jako varhaník u Nejsv. Trojice v Podskalí, v Praze-II, odkudž za účelem dosažení samo-statnosti, jež tam kyne varhaníkům asi tak brzy jako Kaplanům, přestěhovav se do Zásmuk, za ředitele kůru R. 1887 pak vystřídal ve Velvarech ředitele a hudebního sl o RUZNÉ ZPRAVY Státní zkoušky z hudby v podzimním termínu 1919 konaly se před českou stát. zkušební komisí dne 17. listopadu. Poněvadž místnost sekretariátu v Rudolfinu byla též zabrána pro Národní shromáždění, budtéž žádosti za připuštění ku zkoušce zasílány sekretáři A. Heřmanovi, Praha 11. Ječná 10. Ministerstvem školství a národní osvěty schválena změna zkušebního řádu, dle níž kandidátům, ku zkoužce se hlásícím, prokázati jest dokonaný 20. rok (místo dosavadního 18.), na což zvláště se upozorňuje. Jednota českoslov. duchovenstva uspo- řádala ve středu 29. října v chrámu Páně Týnském zádušní služby Boží za padlé bojovníky, při čemž provedeno solisty, sborem a orchestrem Národního divadla Mozartovo Rekviem říz. p. kap. R. Zamrzly. Daň ze zábav a to veliká má býti zavedena | ||||
|