|
| ||||
| ||||
|
CVRIL čís. t.
se orientoval a vystihl význam národní písně, kterou učinil podkladem celé své hudební činnosti, na poli hudby církevní dlouho prožil v hledání pravé cesty. Zjev tento možno vysvětliti jedině tím, že byl věrným dítětem své doby, která vlivem neblahého josefinismu uvedla ho v chrámech do největšího úpadku církevního zpěvu a hudby. Křížkovský to dobře cítil, ale nevěděl si rady. Teprve mocné hnutí ceciliánské v Německu, reformátorská činnost Wittova, pilné a vzorné školy chorální, oživení a klasické zavádění nesmrtelných děl Palestrinových a jeho vrstevníků, uvedly K ř í ž k o v s k é h o na pravou cestu, v K ř í ž k o v s k é m nalezly svého nadšeného zastánce a Křížkovský zase v nich dlouho touženou cestu a formu důstojného zpěvu a hudby chrámové. Pilným studiem a súčastněním se velikých produkcí ceciliánských v Německu osvojil si důkladnou znalost chorálu i povahu skladeb slohu palestrinova. Přibrav k těmto vědo-mostem a zkušenostem vše, co dobrého v sobě chovala hudba a komposice současná, vytvořil si vlastní zásady a názory o hudbě církevní, které ku podivu celkem odpovídají zásadám Pia X. o hudbě a zpěvu církevním, vysloveným v M o t u p r o p r i o z r. 1903. Hudbu církevní pokládal za část liturgie a proto musila jí vyhovovati zbožností, uměleckou výší a náladou. Chorál a sloh palestrinovský považoval za nesmírné poklady hudby církevní samým Bohem vyvolané ze zbožných duší lidských, za nejvhodnější formy důstojného zpěvu a hudby chrámové. O momentu národním, který, jak ani jinak nebylo možno u K ř í ž k o v s k é h o, ne-zůstal bez vlivu na jeho tvorbu v oboru hudby církevní, vyjadřuje se nadšený přítel K ř í žkovského Ignác Wurm takto: Palestrina (a Witt) byli K ř í ž k o v s k é m u dotud vzorem, dokud neseznal staré kancionály české. Seznámil se s nimi v studijní bibliotéce olomoucké a snad i jinde. Tu přišlo mu na mysl, zda-li by na tom základě neměla se vzdělati hudba církevní tt nás, jako světská v duchu národních (lidových) písní. -Všeliký duch«, dí Pístno, =af chválí Ho-spodina=, af jej tedy chválí náš národ také po stránce hudební ve svých chrámech. Než na tuto myšlenku připadl, když se byla o něho pokusila ponejprv mrtvice (r. 1881), ovšem slabá, ale postačila na jeho seslabení a nedala mu sbírati látku pro budování hudby církevní na základech národních.« *) Lze tušiti, k jak velikým věcem předbíhal a spěl duch K ř í ž k o v s k é h o i v totnto oboru hudby a kde bychom byli dnes ve svých snahách o reformy liturgického zpěvu chrámového, co bychom už překrásného po ruce měli, kdyby byl K ř í ž k o v s ]c ý mohl provésti všecky své sny a záměry. Rozhodný obrat v uměleckém životě K ř í ž k o v s k é h o udál se r. 1869. Křížkovský se o něm vyjadřuje ve své řeči o r e f o r m ě k o s t e 1 n í h u d b y, pro-nesené dne 21. března r. 1874 ku shromážděnému duchovenstvu v Rajhradě takto: -Důstojní pánové! Vvznávám a přiznávám se, že in ignorantia mea invincibili hřešil jsem až do roku 1869, kdy na den úmrtí sv. Cyrila slavil jsem v z k ř í §e n í pravé posvátné hudby církevní a pochoval jsem moderní hudbu i s jejími houslemi, troubami, bubny a basou.«**) Oddání se Křížkovského hudbě církevní považují liberální kritikové jednak za krok učiněný prý na nátlak církevní vrchnosti, jednak prý za velikou škodu, která prý stihla činnost Kříž k o v s k é h o na poli hudby světské. Vzpomínám, že podobná výtka často byla činěna i nesmrtelnému L i s z t o v i, když se oddal tvorbě duchovní a vzal na sebe talár pokorného abbě-ho. A přece perioda duchovní tvorby Lisztovy byla vrcholnou dobou jeho skladatelské činnosti vůbec a jeho oratorium C h r i s t u s, sv. A l ž b ě ta, M i s s a c h o r a l i s náleží k nejkrásnějším a nejpozoruhodnějším dílům, které veliký mistr výmarský vytvořil. U Křížkovského jest tomu podobně. Období jeho působnosti jako reformátora a skladatele církevního sice nevykazuje nějakých děl velikého stylu a rozměru, vždyf jich nenajdeme vůbec ve tvorbě Kříž k ov s k é h o, ale která díla vykazuje, ta jsou důstojná jeho jména a svojí velebnou, opravdovou náladou duchovní, bohatou hudební invencí důstojně se řadí k jeho dílům oboru světského. Vzpomínám jen některých, na př. velebných hymnů s v. C y r i l a M e t h o d ě j, *) Karel Eiehler, P. Pavel Křížkovský, str. 92. **) Karel Eichler, P. Pavel Křížkovský, str. 66. | ||||
|