|
| ||||
| ||||
|
'Zočník XLVI. 1920.
Pastýř a poutníci, Zahrada boží, různých gradualií a offertorií, pašijí, dvojího Te D e u m a zvláště vzácného R e q u i e m, jemuž reformátor Lehner skládá nejvyšší chválu r. 1878 v hudebním časopisu C e c i 1 i i. K ř í ž k o v s k ý sám vyvrací nesprávnost výtky liberální kritiky jednak svým radostným výrokem; svrchu uvedeným, který jemu samému dává naději ne v umenšení, nýbrž ve zvětšení a obohacení činnosti, jednak svými skladbami, které jsou hotovými perlami v naší literatuře hudby církevní a navždy zůstanou svétlou památkou pro svoje buditelské poslání v tehdejší době. Křížkovský zakladatel národní hudby a reformátor hudby círk e v n í — tak zní a bude vždy znít upřímný hlas kritiky o jednom z největších a nejhodnějších synů českého národa! Dnes, kdy sto let nás odděluje ode dne narození K ř í2-h- o v s k é h o a téměř 35 let od jeho úmrtí (j 1885), dnes, kdy klidně zpět pohlížíme a jásáme nad uskutečněním velikých ideálů národních, o kterých snili vedle duchů našich velikánů laiků i zlatá srdce kněžská ducha S u š i l o v a, K ř í ž k o v s k é h o a K u l d o v a, cítíme, že ani sto let, ani tisíc let nás od nich neoddálí, že duch jejich stále žije mezi námi a jejich díla jsou nám nevyčerpatelným nikdy nestárnoucím zdrojem útěchy, radosti a lásky k Bohu, vlasti a národu. Prof. Jan Boháč. K nové práci ? O Q vodem k 41. ročníku »CYRILAa na počátku rozzuřivších se hrůz válečných napsala redakce tato slova: »Po válce nastane všeobecný obrod. Církevní hudba nesmí zůstati pozadu za touto všeobecnou reformou. Propaseme li příhodnou dobu, přijdeme i o to, co jsme již získali«. Slovům těm dala za pravdu skutečnost a snad již dnes na mnohých místech, v mnohé farnosti a osadě, kde častým výzvám za obrod církevní hudby, zakládání cyrilských Jednot, pěstování duchovní písně lidové nebylo porozuměno, nebo se od rývaly nevšímavostí, mnohdy i nelibostí, jako by chtěly něco nevhodného, stojí správcové duchovní bezradně bez církevního zpěvu, bez hudby, bez varhaníka Je třeba prohlédnouti podrobněji jen zprávy naše cyrilské a každý dá nám za pravdu, že často bylo o poměrech, které mohou nastati a dříve nebo později nastanou, psáno, pro-mlouváno, často bylo kněžstvo upozorňováno na potřebu a důležitost církevní hudby, na povinnosti duchovních správců ve příčině důstojné hudby chrámové. Zkušenosti, kterých jsme nabyli, jsou bolestné. Hudba církevní byla popelkou; často nadšeným pěstitelům zpěvu a hudby chrámové činěny překážky takové, že zhořklo nadšení a nastala lhostejnost. Kdyby v té příčině počali jsme uveřejňovati dopisy nám zaslané, byly by to dokumenty smutné sice, ale pravdivé. Avšak nová doba nynější nepotřebuje nářků a žalob, nýbrž práce obrodné ve všech směrech. Jistě ujalo se dnes již přesvědčení, že zpěv a hudba je významnou složkou v duchovním životě lidu a že dobrý zpěv a dobrá hudba je mocným prostředkem k povznesení náboženského ducha lidu. Třeba čístí úvahy poslední doby, pozorovati prostředky, kterých se užívá k zušlechtění lidstva — není jistě při tom zpěv a hudba na místě posledním. A proto má v nynějších dobách právě církevní hudba význam tím větší, ježto takořka vrací se k původnímu svému poslání v církvi, aby byla útěchou v soužení, pobídkou v utrp: ní, aby byla modlitbou v potřebách, byla součástí liturgie, jíž chvála a dík i prosba se vyjadřují u trůnu Božího. Zpěv podle vůle církve má býti zpívanou modlitbou, tak svědčí o tom celý křesfanský starověk a proto nenalézáme tam vlastně výkonu liturgického, při němž by se jako pod-statná součást neozýval zpěv. Právě z této úvahy plyne patrně důležitost Cyrilských Jednot, které mají zušlechtění, zvelebení a umělecké povznesení hudby církevní na programu, ale nezapomínejme, že tyto jednoty pěstujíce i ušlechtilý zpěv národní mimo chrám jsou mocným prostředkem k oživení a zušlechtění společenského života, pokud stojí na půdě náboženské, jehož nám je právě dnes nanejvýš třeba. | ||||
|