|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVI. 1920.
učiniti přístupným všem vrstvám. Snahou redakce bude, aby stal se »Cyril« praktickým rádcem a vůdcem v otázkách církevní hudby naší. Proto postupem otevřeme rubriky, ve kterých výše uvedené otázky budou prakticky přetřásány a vše co dobrého v té či oné otázce se vyskytne bude registrováno. Tak dospějeme zajisté k vytříbení názorů. Máme na mysli vedle otázky lidového zpěvu duchovního, rubriky sociální, postavení varhaníků, hudebních dnů cyrilských a kursů, otázku zvonů, varhan atd. Pilně si budeme všímati ruchu cyrilského v cizině, jak toho dokladem již toto číslo nového ročníku. Doufáme, že se nám podaří rozšířiti ještě kruh našich čtenářů. Jest našim přáním, aby »Cyril« nebyl jen odebírán, ale i čten, aby byl živým poutem mezi Ob. Jednotou Cyrilskou a všemi, kterým na zdárném rozvoji naší hudby církevní záleží. Voláme všecky naše Jednoty Cyrilské, af dioecesní, af farní k úsilovné společné práci. Vidíme v jiných zemích, co důstojná hudba církevní zmůže. Píše nám přítel náš z Francie: »Jak jsem viděl jest velké hnutí pro hudbu církevní. Vidí v tom nejen okrasu bohoslužby, nýbrž i mocný prostředek vychovací a náboženský k povzbuzení víry. Zvláště večer to mocně působí a pobožnosti jsou četně navštěvovány=. U nás v nových poměrech platí totéž. Společnou úsilovnou prací dosáhneme svého cíle! 'w7v ALFRED ŠEBEK: ]os. B. Foerster šedesátníkem. ~rvní podivné překvapení způsobuje nám náš Foerster zprávou, že se stal šedesátníkem. Poprvé, co ho známe, díváme se naň udiveně, poprvé nechceme uvěřit tomu, co nám svěřuje. Svými díly nás nikdy nepřekvapoval: zajisté bylo nám každé novým zjevením, událostí hluboce nás rozechvívající, vždy nás obohacující, ale každé bylo tak cele jeho, tak prolinuto jeho vřelostí, tak prozářeno jeho city, natolik upřímnými a vroucími, že nám bylo důvěrné, drahé při prvním setkání; jeho tvůrčí duch vynášel stále nové a nové práce, neochabnul, nevyprahnul, ale každé nové dílo nebylo než novým výrazem, novým darem téže ušlechtilé duše, překypující láskou a touhou. Žasli jsme nad bohatstvím jejím, nad zápalem její obětavosti a silou, kterou vyzdvihovala z hloubi lidského štěstí a utrpení nové zázraky, nové útěchy a nové zárodky života, obdivovali jsme vždy znovu umění tohoto tvůrce, schopné tak skvělého stupňování, vzrůstu a tak posvátné vznešenosti, ale nebylo jediného díla, v němž bychom nebyli poznali na první pohled milou, dobrotou a vírou prozářenou tvář muže, jenž neschopen oklamati, přetvařovati se, podává vždy a ve všem sebe samého, celého. Obsahem života Foerstrova bylo a jest dopátrání se cest vedoucích nocí i dnem, blahem i žalem, velebením i ponížením k původu všeho, k dárci všech milostí, k Bohu, převádění všech důsledků jediné vůle, jediné pravdy a krásy ve chvalozpěv duše toužící po svém spinění, blažené nejen důkazy milosti Boží, ale i strastmi, jimiž si vykupuje věčnost a mír; obsah děl Foerstrových je, chvála Bohu, vroucí dík za vše, co mu bylo popřáno poznati a sdílení všeho se drr,hem milovaným jedině za tím účelem, aby ho povznesl, potěšil, posilnil, aby mu pomohl. Duch jeho dopátrává se v nesmírnu dění, v nekonečném proudění života, v zázracích a záhadách, v blaživém i žalostném, ve všem hnutí, v každém výsknutí a vzdechu jediného hlasu znamení těšitele a vykupitele, srdce jeho pokorné a vděčné proměňuje každý poznatek, každý dar neviditelné ruky v rytmus bezmezné lásky. Obdivem a velebením splňuje svoje poselství. Slova Goetheho: =Nejvyšší, čeho je člověk schopen dosíci, je údiv,« jsou také slova jeho. A tak jako u Goetha tak proměňuje se i u Foerstera naivní, vroucí, nábožný údiv tiše a pozvolna v sladkou tíseň, v neukojitelnou touhu vyzpívati svou vděčnost, svou ne-smírnou blaženost v písní lásky, sjednotiti se se vším, co jásá a trpí pro jedno spasení pro jednu slávu. Je-li dle Schopenhauera ke zrození geniální myšlénky třeba úpiného odcizení se světu, odcizení takového, aby se člověku zdály býti i nejvšednější příhody něčím zcela novým, nebývalým — u Foerstera rodí se z takového osamotnění připravujícího schopnost kontemplace, nejen síla, jež dovoluje duchu, aby vniknul do základu věcí a záhad, ale i zvláštní | ||||
|