|
| ||||
| ||||
|
20 CYRIL čís. 2.-3.
Sychrova uložena jest v Národním Museu v Praze a jednou přinese jistě zajímavé příspěvky k poznání života a povah dvou českých zasloužilých hudebníkú. Po roce ustanoven Vymetal ředitelem kůru ve Vamberce, kde s mladistvým nadšením a zápalem pracuje na obrodě kostelní hudby, tvoř: z nepříznivě kulturních složek zpěv. spolek >Zdobničan«, staví se včelo společenského a vzdělávacího ruchu, činně působí v ochot. spolku jako zdatná síla. Do tohoto vzruchu mladistvé práce hlásí se tvůrčí duch Vymetalův, inspirovaný slečnou Kubiasovou, pozdější jeho chotí, vznikají písně, oblíbené u našich pěvců i posluchačů. Po tříletém záslužném působení ve Vamberce, dostává Vymetal místo ve Slaném. Větší a širší obzory otvírají se nadšenému hudebníku, dychtivému po prohloubení svého hudebního vzdělání, blízkost Prahy piní jeho touhy, stává se žákem Fibichovým, dojíždí ke všem význačným hudebním událostem, navazuje styky s hudební Prahou, které zůstává až do poslední chvíle svého života věren. 20 let žije, pracuje, organisuje, tvoří Vymetal ve Slaném. Jistě, že najde se osoba, která zhodnotí tento plodný život, znamenající tolik v kulturním vývoji Slaného. Nás zajímá jeho působení v kostele jako ředitele kůru. Celý jeho život točil se kolem kůru. Na Vymetalově kůru byly pěstovány vždy jen skladby umělecky cenné, liturgicky správné, a to v provedení pečlivém, na vysoké reprodukční úrovni. Ve výběru mší a motett přiklonil se k názorům cyrilských reformátorů, kteří vedením Fr. Witta, Habrla, Waltra a Kothea, u nás Lehnera a jiných literárně i komposičně postavili se proti světskému rázu církevní hudby XVIII. stol. Vymetal byl neohroženým, nadšeným průkopníkem nových směrů, i za cenu osobní neobliby snažil se zůstati věren svým ušlechtilým zásadám. Když zachytil se mezi českými skladateli duch řezenských reformatorů a Sychrovou mší =k sv. Václavu učiněn k osamostatnění naší české hudby první radostný krok, Vymetalův kůr byl mezi prvními, který provedl toto Sychrovo dílo. K repertoiru staršího směru Skuherského, Foerstra st. přibíral vždy Vymetal s duchem času skladby nově vzniklé a tak když ohlásila se škola Steckrova, Picka, Tregler, Douša, nelenil >slánský rektor-, pilně studoval, síla jeho osobnosti, která dobývala sobě všude úcty i sympatie, překonala všecky překážky a mše i motetta školy Steckrovy zakotvila trvale na Vymetalově kůru. Roku 1906 jmenován Vymetal ředitelem kůru a hudeb. školy v Písku. Na píseckém kůře, kde třímal taktovku průbojník české hudby na venkově Fr. Gregora a pozdější zasloužilý paedagog jeremiáš, vypraveném moderními varhanami, — věrným pomocníkem Vymetalovým byl nadaný varhaník Jar. Hruška — a již tradicí spiatém s řadou dobrých zpěváků, byla vhodná půda pro reformní snahy Vymetalovy. Mravenčí pílí, silou milé osobnosti připoutal ke svému kůru velký sbor, vyznačující se všemi přednostmi ukázněného pěveckého souboru, se ltterým prováděl každou neděli význačná církevní díla nejstarší i nejnovější doby. Písecký kůr pro vzorný církevní repertoir i pro přísně umělecké provedení stal se nejlepším kůrem na českém venkově, vzorem českého jihu. Písek zvolen k Cyrilskému sjezdu a ještě do dnes mnozí účastníci vzpomínají vysoké reprodukční úrovně tehdy provedených skladeb. Vymetal srostl se svým kůrem a pěveckým sborem, až do posledního dechu. Celou duší pomýšlel na další zdokonalení výkonů a obohacení svého souboru. Kostel byl sice pro Vymetala vlastní domenou, ale i ve veřejnosti, ve veřejném hudebním životě v Písku vytvořil hodnoty, které hlásati budou památku jeho záslužné činnosti dlouho v budoucnu a z jejichž plodů několik generací bude čerpaii sílu a podněty pro své kulturní činy. Zpěvácký spolek aOtavan - Gregora«, který Vymetl vlivem své snášenlivé, milé povahy sloučil a zamezil maloměstským třenicím a tříštění sil, a zejména hudební škola téhož zpěváckého spolku nesou tolik výmluvných, hlubokých stop Vymetalova blahodárného vlivného gesta poctivé, umělecké, výchovné práce, kterou v piné míře teprve budoucnost kriticky zhodnotí a vděčně ocení. Nebude mu nikdy zapomenulo hudební lidovýchovy a nebylo marno, že celý jeho život byl nepřetržitým řetězem jediné, úmorné práce. Rada generací prošla vlivem jeho zpěvné, umělecky nekompromisní duše, i ta vždy bude hlásati jeho čestnou památku. Vymetal ovládal dokonale discipliny, jimž vyučoval, a měl dar prostého, jasného jich podání, ke kterému pojila se síla osobnosti, kterou dobýval sobě hlubokých sympatií u žactva. Byl 30 let učitelem zpěvu na středních školách — zpěváků, posluchačstva i všech těch, s kým se stýkal. Třicet pět let, jak lehce vyslovíme ono číslo, a co obrodné práce vykonal Vymetal za tuto dobu jako ředitel kůru, hudební vychovatel a umělecký průkopník na českém venkově. Tím však nejsou vykresleny všecky rysy na životním portretu Vymetalově. On byl také hudebním skladatelem hlubokých vnitřních kvalit a vytvořil svoji zdravou, svěží invencí šfastná díla, zejména v oboru písňovém. To však vybočuje již z našeho upomínkového článku, který s vděčností klademe na rov záslužného pracovníka na poli kostelní hudby. | ||||
|