|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVI. 1919. 25
koncertu v Trocaderu Bachovu »Smuteční ódu«, na Vše svaté ponejprv Orlanda Lassa mši »Dulcis memoria« a 28. listopadu mši papeže Marcela. V této době súčastňují se Pěvcové svatogervásští též d'Harcourtových historických koncertů, na nichž dávány Schiitzovy nCanciones et Symphoniae sacrae. »zajímavý fragment Monteverdova nOrfean, Stradellova »Serenala« a zlomky Scarlattiho »Rosaury«. V sále d'Harcourtově provozovali také dvě řady Bachových kantát, a to v roce 1894 a 1895, vždy třikrát po dvou číslech. V téže době zpívali Schiitzův proslulý = Dialogus per la PascuaR a líbezný koncert duchovní »Chci tebe chváliti, Pane, bez ustání=. 25. května 1894 dávali na svém výročím koncertě v sále Erardově sedmé dvoahlasé motetto Bachovo, tři madrigaly Palestrinovy, vybrané písně Orla.nda Lassa a posléze »Zpěv ptactva«, skvělou vokální fantasii od Clémenta Jannequina. 17. června na svatého Gervase a Protase zpívali krásnou mši Vittoriovu AO quam gloriosum• a na Vše Svaté toho roku Goudimelovu mši »Le bien que j'aye. Posléze téhož roku Pěvcové byli pozváni ponejprv na venkov a to do Toursu, Poitiersu a Angoul~mu. . Když viděl 1?ordes, že spolek pěvecký jest dostatečně upevněn, přikročil k druhému svému záměru, totiž rozšiřovati dobrou chrámovou hudbu i na venek a přemoci prostřednost svých kolegů v kůrech kostelních. K cíli tomu snažil se získati co nejvíce spoludělníků a našel je zejména v Alexandru Guilmantovi a Vincentu d'Indym. První požíval již světového jména co virtuos na varhany a v druhém přibyla podniku síla mladistvá, smělá, vytrvalá, slibující vydati i nové ovoce, živené mízou stromů věkovitých. K nim se přidružil též Bourgault-Ducondray. Ve výborové schůzi sdružení svatogervasského odhlasováno tedy založiti Scholu (školu), a by mělo dílo také svůj orgán tiskový, ustanoveno vydávati časopis -Tribuna svatogervasská«. Učel Scholy vytčen v prvním čísle řečené revue těmito čtyřmi základními články: 1. Zpívati chorál gregoriánský podle zásad důst. 00. Benediktinů a z vydání nejshodnějšího s rukopisy. 2. Zavésti opět zpěv řečený palestrinský, poněvadž to jest vzor hudby figurované a ]ze jej zpívati společně s gregoriánským chorálem při slavných mších. 3. Vytvořiti moderní hudbu chrámovou, jež by dbala textův a zákonů liturgických a čerpala inspiraci z tradic gregorianských a palestrinských. 4. Zlepšiti repertoir varhaníků v tom smyslu, aby se praeludia snoubila s melodiemi gregorianskými a přiléhala k rozličným částkám služeb Božích. Vizme nejdůležitější principy, jimiž míní svých cílů dosáhnouti. Co do řehořského zpěvu nejprve jest dbáti toho, by zpěváci rozuměli slovům, na něž zpívají. Potom dlužno šetřiti všech ostatních požadavků hudební reprodukce: správného vokalisování, pochopení tempa, třeba si všímati souvislosti hudebních útvarů, 1 e g a t a, přízvuku, dbáti nenuceného a k celku přihlížejícího frazování. O polyfonní hudbu z doby Palestrinovy bylo již postaráno, nebof Anthologie primitivních m strů chrámové hudby, kterou se jal Bordes vydávati, nejen že skýtala nejlepší výběr ze skladeb onoho stylu, ale slovní doprovody vydavatelovy byly též dostatečnou přípravou pro dirigenta. Třetím základním článkem svého programu nemínila společnost sešněrovati skladatele do forem, jež odplynuly s časem. Chce je toliko pohnouti, by studovali mistry minulých věků a by co nejúzkostlivěji dbali liturgických tekstů a jejich prosodie. Při udílení cen bude míti zvláště k tomu zřetel, jak autor pojal skladbu nábožensky. Ač nepřikazuje stylu kontrapunktického, přec poukazuje na to, že tato hudba poskytuje všem hlasům nejvíce možnosti k bohatému melodickému rozvinutí. Též nedoporučuje užívati akordů alterovaných a chromatických, aniž však přece žádá, by se psalo v samých konsonancích a nemodulovalo do příbuzných tonin. Radí připravovati dissonance, což tak půvabně působí v hudbě starých polyfoniků. Co do varhanních skladeb bude jednak pečovati o uveřejnění starých mistrů jako Frescobaldi, Froberger, Titelouze a j., jednak bude nabádati varhaníky, by si uvědomovali, kde a proč hrají, by se snažili zpracovávati motivy chorální, ovšem v toninách starocírkevních. Když přehlížíme z naší doby činnost nově zřízené Scholy Cantorum, zdá se nám všecko jasno a nijak se jejím zásadám zvláště nepodivujeme. Ale povážíme-li, že to bylo v letech, kdy ještě nebylo lze tušiti opravného díla Pia X., a potom že se díla ujali opravdu | ||||
|