|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVI. 1920. 27 LITURGICA,
III. Zpěv pašíjí. Vydání nových liturgických knih chorálních podle nové úpravy chorálu římského, v níž vrátili jsme se k starým zpěvům těm, jak nám je tradice v památkách rukopisných za-chovala, vyžadovala ovšem také revise zpěvů v týdnu pašijovém. Tak jsme se dočkali roku 1917 v době válečné také vydání zpěvu pašijí. Vydání vyšlo ve vydáních: typické ve velkém oktávu, druhé ve foliu rozdělené na tři sešity pro pohodlí zpěváků. Jako dříve užito v typickém vydání také značek dříve užívaných pro jednotlivé zpěváky C. +, S, o jejichž původu a významu přinesl list římský AOsservatore romano• za-jímavý článek (z 31. III. 1917), z něhož s naším čtenářstvem sdělujeme. »Zvyk zpívati a čísti před shromážděním věřících celé utrpení Pána Ježíše je prastarý-Z velkopáteční promluvy sv. Augustina do-vídáme se, že »solemniter legitur passioR — slavnostně se čtou pašije. Ačkoliv tedy zpěv pašijí je prastarý, přece zvyk rozděliti úlohy zpěvné mezi tři osoby je poměrně novější a podle pramenů zachovaných zdá se pocházeti z XV. století. Ordo romanus z konce XIV. století uvádí, že v Římě zpívá celé pa-šije pouze kardinál jáhen. Teprv v XV. stol. ujal se zvyk, aby zpívali pašije tři kněží nebo jáhnové, z nichž jednomu přidělena výhradně slova evangelistova, vypravování evangelia, druhému slova Kristova a třetímu slova apoštolů a jiných osob. Příčinou této úpravy byla nejspíše snaha, aby zpěv pro jedinou osobu nadmíru namáhavý byl usnadněn, nebo snad i okolnost, aby podle tehdejšího vkusu dostalo se mu více dramatické výraznosti. Při tom budiž podotčeno, že podle všeobecného názoru, znaménkům, kterými jednotlivé zpěvy jsou označovány, jest připisován význam C = Chronista; + = Christus, S --Synagoga. Avšak tento výklad nedá se naprosto ob-hájiti z důvodu, že písmena tato nalezáme v knihách mešních již v době; kdy zpíval pašije pouze jediný zpěvák. Tázati se tedy budeme po významu těchto značek. Podle výsledku badání mají znamení ta význam hudební a melodický. Délka zpěvu pašijí vy-žadovala nezbytně změnu tónu i melodie zpěvné, aby tím bylo uvarováno jednotvárnosti. Tyto změny dály se přesně vždy na místech, kde historické vypravování bylo pře-rušováno slovy Kristovými nebo jiných osob. Skutečně pohybuje se hlas pěvcův v rozsahu jedné oktávy, f' - F. Slova vypravovatelova pohybovala se ve středu na dominantě slova Kristova měla recitantou toniku f; slova apoštolů, židů atd. zpívala se na oktávě f 2. Právě pak na těchto místech nalézáme písmena a značky, která měla býti zpěváku vodítkem a měla ho upozorňovati, kdy a jak má změniti tón. Značky byly rozličné a uvádí je obšírně Paleografia musicale vaticana (Tom. I. App. I. pag 191). V Rímě užívalo se značek C pro vypravovatele T- pro slova Kristova S pro apoštoly a židy. Značky tyto vykládá známý mnich a hudebník Svatohavelský (-F 912) v listě uveřejněném v 4. svazku nPaléografie musicalee, Notker a vy-světluje značku C jako c i t o nebo c e l e r iter, T jako tene nebo trahe; S jako sursum. Jsou to tedy značky hudební, značky před-nesu. C = celeriter má připomenouti, že slova evangelistova mají se zpívati rychlým krátkým pohybem. Tyto výrazy značí v římské rhytmicko-metrické terminologii základní pohyb řečnické deklamace. Někdy označovaly hudební školy v Metách a sv. Havle pohyb ten písmenou n nebo nt, což značí n a t u r a l i t e r. Upozorňovalo tedy C jáhna při zpěvu pašijí, že nesmí při zpěvu ani příliš pospíchati, ani zpěv zvolňovati, nýbrž před-nášeti přirozeným, klidným spádem , který dobré deklamaci jediné přísluší. T značilo ve škole svatohavelské pohyb zvolněný, zdržený (tene, trahe). Upozorňuje tedy značka tato zpěváka pašijí při slovech Kristových, aby přednášel tyto části vážným, mírným pohybem. Z této značky T dá se vy-světliti také pozdější značka + (kříže). Ně-které rukopisy mají psáno t s širokou příčnou čárkou, čímž snadno zaměněno za kříž (}) ; ostatně známo jest, že starým kř sfanům bylo zac symbolem kříže. S značí ve škole sv.-Havelské vsursumft (výše). Upozorňuje tedy jáhna, aby tu při pašijích hlas povýšil a zpíval v tetrachordu vyšším. V jiných misálech nalézáme také značky jiné také na př. m pro vypravovatele, b pro slova Kristova a a pro ostatní. Význam značek vykládá misál Utrechtský z r. 1515 slovy : nota quod quando Passio sequens in cantu dicitur, triplici voce debet cantari, ut litterae rubrae hic insertae clare indicant: scilicet a, alta voce: m, media, ac b, bassa: et | ||||
|