|
| ||||
| ||||
|
50 CYRIL číslo 5-6.
Papež Benedikt XV. dovolil dekretem posv. sboru obřadového ze dne 21. května 1920 pro území československé na prosbu česko-moravských biskupů v lednu t. r. shromážděných, 1. aby se při zpívané mši sv. směl opakovati zpěv epištoly a evangelia v leči lidové, i tehdy, nekoná-li se kázání nebo promluva k lidu; 2. aby se při křtu sv. a odavkách kromě otázek ke kmotrům a snoubencům, pouze v řeči lidové kladených, směly opakovati v řeči lidu i promluvy (exhortace) ke křtěncům a snoubencům, obsažené v rituálu, jakož i modlitby za ně předepsané; 3. aby se směly při obřadech pohřebních konati modlitby pouze v řeči lidu; 4. aby se litanie a jiné modlitby při průvodech na sv. Marka, o dnech prosebných a na Boží Tělo směly p r o věř í c í říkati v řeči lidu, kde toho poměry vyžadují; 5. aby se směla sloužiti celá zpívaná mše sv. jazykem s t a r o s l o v a n s k ý m, podle knih tištěných písmem hlaholským a Sv. Stolicí schválených, o svátcích sv. Cyrila a Methoděje, sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého v těchto svatyních: na Velehradě na Moravě, v Sázavě, na Vyšehradě v Praze, v klášteře Emauzském v Praze, v kapli sv. Václava a u hrobu sv. Jana Nepomuckého ve velechrámu sv Víta v Praze, u hrobu sv. Ludmily v kostele sv. Jiří na Hradě Pražském, v kostele ve Staré Boleslavi, kde sv. Václav podstoupil mučednickou smrt a na sv. Hoře u Příbrami. Biskupům česko-moravským zároveň se ukládá, aby předložili Sv. stolici k úchvale překlad textů, o nichž se mluví v odstavci 1.—4., a zatím aby pečovali o to, by věřící všech diecésích a farnostech slyšeli jednotný text těchto překladů. Příslušné biskupské výnosy budou vydány v úředních (ordinariátních) listech diecésních. Přiná~'íme autentický text papežkého dekretu, jímž se povoluje jazyk nás v liturgii a spolu se pro významná místa naší Masti obnovuje :taroslovanská liturgie. Je to zajisté k radosti náš všech, že svatý Otec povoluje užívání naší mateřštiny v liturgii. Je to důkaz obzvláštní přízně, nebof takového povolení nemají ani velicí narodové. Vynos ten označuje Ordinariá ní list pražské arcidiecese za nz a t í m n í s p 1 n ě n í p o d r u ž n é p r o s b y biskupů českomoravských, shromážděných na konferenci v Praze, v měsíci lednu 1920. Prosba tato podána, aby vzhled_m na agitaci před definitivni approbací-návrhů o mateřském jazyku v liturgii, aby to, co svatý Otec delegaci duchovenstva do Ríma vyslané i arcibiskupu pražskému při audienci označil, že možno povoliti jazykem lidu, co nejdříve ráčit povoliti., Z toho tedy patrno, že otázka lidové reči rituelní vý,e uvedeným dekretem ze dne 21, května není ještě definitivně vyřízena a že se netýká výlučně jen řeči české. Pojednávaj ce o indultu staroslovenské liturgie na místě jiném připomínáme, že za-vedením české liturgické řeči, prozatím v částech liturgie, jež výše uvedeny, nastávají nám všem nové povinnosti, aby zvláštní výsada sv. O,cé skutečně potkala se s výsledkem kýženým. Jak oznamuje ordinar. list pražské arcidiecese, byl překlad všech modliteb, jakož i obřadů a zpěvů nejdpp. biskupy svěřen komissi odborníků, o níž jsme se jíž v DCyrilluc zmínili. Texty přeložené budou zaslány k úchva e a budou vydány jako vložka do Manuale rituum Ecc. 1_rov. Pragensis, jehož p.vní díl vyšel r. 1916. Obecná Jednota Cyrillská a časopis náš postará se o to, aby nejen authentický text byl ihned uveřejněn, nýbrž aby také dostalo se kněžstvu a ředitelům kůru, naším Jednotám návodu, jak prováděti zpěvy liturgické v řeči naší. Jen pokládáme za svou povinnost upozorniti, aby nebylo užíváno před t;m textú neschválených, které se snad značně budou líšiti od textů schválených, čími by jen zmatek nastal v liturgii a ovšem, že by tím trpěla jen krása, vznešenost a veleba liturgických úkonů. Každý Cyriiista musí s býti vědo:n významu liturgie, v níž se spojují všecky uměny k dokonalému souhrnné~l:u d lu uměleckému a každé nepřipravené ukvapené zasažení do ústrojí umělecky spořádaného znamená jeho p: škození. Avšak jiná ještě nastává póvinnost nám všem. Má se užívati jazyku lidu, aby lid rozuměl modlitbwm a zpévům při úkonech liturgických. To ukládá kněžstvu i sboru zpěváckému přísnou povinnost správné, rytmicky i pří-zvučně bezvadné výslovnosti posvátného textu. V té př,čině se mnoho hřešilo a hříchy ty | ||||
|