|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVI. 1919- 55
Na kropení svěcenou vodou. ANTIFONA. Okropiši me, Gospodi, ysopom i očišču sá; omyješi me i páče sněga oběljú sá. Ps. Pomiluj me, Bože, po velicěj milosti tvojej. Vr. Slava Otcu i Sinu i Duhu sv~tomu : jakože bě iskoni i nyně i vsegda i vo věkij věkov. Amen. 37. Javi nam, Gospodi, milost tvoju. R. I spasenije tvoje daz nam. t Gospodi, usliši, molitvu moju. ffz. I vopl moj k tebě da pridet. . Gospod s vami. R. I s duhom tvoim. Pomolim sá. W Amen. l~Iv O. A. TICHÝ Schola cantorum. (Vyšší škola hudební v Paříži.) Kostelík svatého Juliana des Ménétriers ve Staré Paříží vábil den co den do svého nitra ~nímavé,posluchače H o d i n k a m i s v a t o j u 1 i a n s k ý m i. Bordes se svými 40 zpěváky — podoben prvním šiřitelům křesfanství — rozséval tu símě liturgické krásy, a při-pustíme-li, že aspoň v šestině ze 60 tisíc návštěvníků símě to vzklíčilo, jistě že tím vykonal nesmírné dílo pro vzkříšení čistého umění církevního. Po stránce hmotné výtěžkem výstavních koncertů položen základ ke zřízení n 'vé budovy pro hudební školu a právě čáka na finanční úspěch byla asi jedním z motivů prozíravému Bordesovi, když šel shromaždovat hodovníky mezi pronárodem na rozcestích. Zmínili jsme se o Tribuně Svatogervasské a o založení Scholy Cantorum. Největší potíží bylo, jak ubytovati novou školu, zvláště když ve spolkové pokladně bylo do díla všeho všudy 35'50 franků. Bordesovi nezbylo než se obrátiti o pomoc k šlechetným dobrodincům výzvou v časopise družstva a„najali hned v ulici Stanislavově volnou nemovitost, sousedící s patronátem Nazaretským. Skola otevřena 15. října 1896 a měla dvoje kursy : nižší bez-platné a vyšší, za něž se platilo. Studium čhorálního zpěvu svěřeno abbé Vigourelovi, hra na varhany Alexandru Guilmantovi, komposice Vincentu d' Indymu, ensembly, studium výraznosti i rythmiky řídí sám Bordes a historické přednášky koná A. Pirro. Věru skvělé to souhvězdí, v jehož znamení se rodí obnovená francouzská hudba církevní a polyfonní ! Při zahájení školního roku řečnil Alexandr Guilmant. Dovolává se víry v umění a poctivosti v práci technické. Akcentuje zvláště ducha rodinného při vychovávání a vystříhá od vyrábění umělců patentovaných, ale postrádajících kultury vnitřní. Bordes při tom žertovně poznamenal, že sám by byl všeho nechal, ale v e s p o 1 k u prý nejednou ztratí člověk hlava a odváží se sázky. Vyšší kursy čítají 21 žáků, mezi nimiž pohříchu nebylo tolik osob stavu duchovního, jak by si byli přáli zakladatelé ústavu. Vždyf nestačí k řízení kůru jen býti zbožným knězem. Soud umění jest neúprosný, a kde se více sluší, by ono vládlo u vší slávě, než právě ve »stáncích- Páně ? Večerní lidové kursy dosti zklamaly. Shromaždující se mladí lidé byli sice pini dobré vůle, ale chybělo jim schopností hudebních. Třídy ty byly by vzaly za své nebýti pp. farářů pařížských, kteří přiměli své zpěváky choditi do Scholy, ale i s těmi bylo těžko pracovati, nebof běda sboru složenému z pěvců-řemeslníků. Za to žáci vyšších oddělení sledovali se stále rostoucí pílí studia chorální a- po skončeném roce Bordes vzal z nich devět s sebou do Solesmes, by čerpali u pramene z pokladů zpěvu gregoriánského. Tyto chvíle zůstaly zajisté hluboko vtisknuty v srdce mladistvých pěvců a od té doby Bordes jezdíval s nimi rok co rok navštívit poetické luhy sartheské. S rokem 1897—1898 přibývá do učitelského sboru p. Decaux *) a ke třídám se zři- `) Nynější varhaiiík v basilice Nejsvětějšího Srdce na Montmartru.' | ||||
|