|
| ||||
| ||||
|
56 CYRIL čís. 5.-6.
zují paralelky: tolik přibylo žáků. Téhož roku jali se učitelé ze Scholy pořádati zajímavé přednášky provázené i praktickými ukázkami. Začal je důst. 0. Mocquereau v katolickém Institutě promluvami o řehořském zpěvu a hudební paleologii. Dom Parisot přednášel o hudbě orientální, Michel Brenet o hudbě v ženských klášterech v století XVI., J. Combarieu zvolil si thema Církevní hudba a její tři formy«, Pierre Aubry Úloha liturgického zpěvu a jeho místo v povšechné kultuře středověké« a André Pirro promluvil o francouzských varhanících ve století XVII. Novou posilou pro Scholu bylo rozhodnutí francouzského episkopátu, by ústav tento byl přidružen ke katolickému Institutu jako sekce krásných umění. Maje obsaditi dvé stolic církevní hudební vědy, jmenoval pro jednu Petra Aubry-ho a druhou svěřil Vincentu d' Indymu. První si zvolil část středověkou, druhý dobu od středověku až na naše časv. Kromě toho konány jako dříve měsíční přednášky s tímto programem: - Podstatné a trvalé znaky hudby francouzské« (André Hallays), =Náboženská inspirace v hudební poesii francouzské od středověku až do Revoluce (Pierre Aubry), DPraví předchůdcové Beethovenovie (Vincet d' Indy), mHenri Dumonta (Michel Brenet) a Náboženské cítění u Césara Francka` (J. Vít Ropartz). Třetí školní rok přinesl opět něco nového. Jistí anonymní dobrodějka zřídila 7 stipendií na vycvičení sedmi hochů pro vzorný sbor anglického katolického kostela u Svatého Josefa (avenue Hoche v Paříži). Bordes zajel až do Spaněl, Švýcar a do Belgie, by shledal hochy opravdu nadané hlasem i hudebními schopnostmi. Schola přidružila k nim ieště tři a všech 10 těchto stipendistů zváno dětmi Scholy C a n t o r u m. Zatím třída Vincenta d' Indyho tak vzrostla, že byl nucen rozděliti se o práci s Petrem de Brévillem. Tehdy také nahradil zemřevšího pianistu Rislera známý virtuo3 a skladatel Isaac Albeniz. Při závěrce roku — tak jako loni —žáci Guilmantovi hráli rozličné varhanní skladby střídajíce se s Pěvci Svatogervásskými, kteří provozovali motetta nejlepších žáků V. d' Indyho. V roce 1899—1900 zřízeno nových 25 stipendií, a co jest dosti zvláštní a zajímavo, u Scholy vzniká hudební rytecká dílna, , v níž by se mladí pěvcové naučili vydělávati i na svůj vezdejší chléb. Má takto Schola čtvero žáků: 1. pět posluchačů stavu duchovního, 2. rytecké učeníky-pěvce, 3. stipendisty z kostelního sboru a 4. externisty chodící do jednoho nebo do více kursů. S rostoucím počtem žactva roste tíseň bytová. Obydlí ředitelovo i chovanců mění se v učebny i sály. Není pochyby, dům v Rue Stanislas nepostačuje, Schola jest si povinna hledati jinde přístřeší, a bylo nalezeno v květnu 1900 v starobylém klášteře benediktinském v ulici St. Jaques. Než se budeme dále zabývati novým sídlem Scholy, všimněme si ještě činnosti její mimo Paříž. Jest přirozeno, že Karel Bordes usiloval o největší rozšíření svých opravných snah v posvátné hudbě. Jeho zásluhou pořádány po celé Francii sjezdy přívrženců zpěvu gregoriánského, a nezůstalo se u pouhých slov; svědčí o tom nové Scholy Cantorum, jež vznikly po vzoru Scholy pařížské. Apoštolové pravé církevní hudby setkali se ovšem ne-zřídka s apathií, ba i se záštím a odporem, ale to jen dotvrzuje, že se tu dálo cosi ne-bezpečného lidské prostřednosti neb králi temnot, jenž dobře ví, co by mu mohlo odlouditi jeho zaslíbené oběti. Nejdůležitější z těchto kongresů byly: Rodezský v červnu 1895, Niortský 19.—21, května 1896, Ligugéský 18. srpna 1896. V Poitou a v Normandii nenalezlo símě Bordesovo příliš úrodné půdy, za to v kraji Baskickém vzešlo opravdu skvěle, jak o tom svědčí kvetoucí Schola v Saint-Jean-de-Luz. Tehdy pořádán sjezd i na půdě španělské v Bilbao, městě to nedaleko od hranic francouzských. Co do Marseille, tof vyvolená země pro Scholu. Pěvci Svatojosefští, tamní sdružení, připravili výborně půdu, ale nejzajímavější bylo působení scholistů v Avignonu. Tam zřízena Schola Cantorum a pořádáno skvěle triduum k Panně Marii, při němž provozována kromě melodií gregoriánských i krásná motetta vícehlasá. Zde šlo opravdu pořadatelům o život, nebof na podnět liberálních štváčů spiklo se celé město proti tichým snílkům o čisté oslavě Boží. Neméně vlivnou složkou v činnosti propagační bylo hudební vydavatelství gřízené při Schole Cantorum. Byly to zejména sbírky: A n t h o l o g i e z primitivních mistrů církevní hudby, Moderní repertoar hudby vokální a varhanní,) Zpěvy li- *) Díla 4' Indyho, de la Tombelle-a, Bordesa, Ropartze, Boyera a mnoha jiných. | ||||
|