|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVj. 1920. 63
Dávka ze zábav. (Důležité pro spolky a organisace.) Vládním nařízením ze dne 25. června t. r., otištěném ve Sb. zák. a nař. pod č. 405, mění se §§ 5 a 10 v tato nová ustanovení. Ze zábav dle § 1 a 2 vybírá se dávka: při vstupném až do 1 K dávka 10 h, pii vyšším až do 2 K dávka 40 h, při vyšším až do 5 K vybírá se 20°/° vstupného, při vstupném přes K až do 10 K — 300 ° vstupného, při vstupném přes 10 K až do 20 K — 40°í° vstupného, při vstupném přes 20 K vybírá se 50'30, t. j. polovice vstupného. Z volných lístků vyměňuje se dávka dle vstupného zapravovaného platícími účastníky za takové místo, na jaké volná vstupenka opravňuje. Lístky předplatní, tuctové a pod. podrobeny jsou týmž dávkám. Od dávky jsou osvobozeny osoby, jež jsou přítomny konajíce úřední službu dozorčí, bezpečnostní, zdravotní. — Paušální poplatek činí nejméně 3 K, nejvýše 800 K. — Právo obce pražské vybírati 50",, přirážku se zároveň zrušuje. Varhanické kursy. Uveřejňujeme tu hlas kněze o palčivé této otázce, v němž obsaženo mnoho námětů, které jsou ovšem předmětem porad a prací, z nichž doufáme v brzku snad rozřešení otázky té se dočkáme. Ovšem že tam, kde se zaspala celá desítiletí, ač na to, co přijde, bylo zvláště Cyrillem často upozorňováno, je těžko nyní vše strhnouti za měsíc. P. K. Vosol píše v Jedn. č. 11. Ku článku: 0 varhanících a ředitelích kůrů« v Jednotě č. S. připojuji prosbu, aby byl ve směrodatných kruzích plobídkou k vážné a plodné diskusi. Věc se už od-l‹ ádat nedá. Kdo o tom ještě není přesvědčen dnes, může to pocítit zítra. Mnoho kůrů je opuštěno, někde zaučuje farář nebo kaplan nového varhaníka nebo hraje dle možnosti sám, za varhany zasedají samouci, kteří i při dobré vůli stroje neovládají, krátce řeší se tato otázka dle úsloví: >Chval Boha jak moha.« Neprovede-li se brzy náprava, budou zpívati v kosstelích poutní zpěváci a úroveň zpěvu klesne pod normál. Periculum in mora! A tu si musíme říci otevřené slovo: Když učitelé nechtějí býti cantores nebo nemohou následkem pustého teroru se strany radikálních živlů, musíme si pomoci sami. A mohli bychom míti tolik hrdosti, abychom už sáhli ke své-pomoci, když jsme dostali tolik morálních kopanců. Stále prosit, uhýbat a slevovat je na újmu posvátného zpěvu. K. Konrád napsal v knize: :Dějiny posvátného zpěvu staročeského« toto : =Církev byla matkou školství, bohoslužba pak př dní povinností křestanstva. Proto namnoze a po dlouhý čas, ba zprvu výhradně učili tomuto zpěvu duchovní světští i řeholní.« Mutatis mutandis musíme to opakovati. Proto kandidáti kněžství všichni bez rozdílu měli by býti vyučováni hudbě vokální i instrumentální. Také musí se pamatovati na slušnější odměnu za práci varhaníků. Každý ideal potřebuje k provedení peněz. Myslím tu, aby vedle zvýšeného platu byly zajištěny položky ke koupi pomůcek, které by byly pak v inventáři a rektor ecclesiae by se měl revisí o správnosti pře-svědčovat Zatím se to odbývalo jak to šlo. Varhaníci opatřovali si noty většinou sami, ze svých prostředků. Když s tím některý »praštil«, odnesl si noty a nástupce dlouho tápal ve tmách, než se Dchytil lidí«. Jak to působí, neradno rozvádět. Neukázal-li také farář dobrou vůli nebo nemohl dáti varhaníkovi (i kaikantovi) nějaké výhcdy z beneficia (pole, louka), musil se spokojiti se vším a tak jeden dobrý farář naříkal si trpce, že ho varhaník připraví svým uměním do hrobu. Špatný varhaník vyžene nám více lidí z kostela než Volná Myšlenka. A máme-li dnes sociálním bojem rozeštvané osadníky přivésti zase ke křestanské radosti, nemůžeme tal< působiti důvody rozumovými, protože rozumů má dnes každý tolik jako papírových peněz, rozumy čte v novinách, slyšíje na schůzích, musíme spíše získávati a udržovati srdce lidí pěkným zpěvem. Jím je připravena cesta k rozumu. Budme solí zkaženému zpěvu. Divíme se dnes hluboké víře středověku. Ta vyvěrala nejen ex auditu slova Božího z úst kněze, ale i z úst zpěváků v literátských bratrstvech nadšeně chválících Boha. Zpěv bude mluvit za nás i dnes. Je samozřejmé, že podkladem k zdárnému vývoji zpěvu bude příznivý zákon o této věci. Ale pamatujme, že v Rakousku měli jsme na to zákony, že lepších nemohlo býti, a přece se ubíjel duchovní zpěv. Dnes ještě nevíme, bude-]i zákon nám příznivý, ale at už to dopadne jakkoliv, nepřijde-li náprava z našeho vlastního po-pudu a našimi společnými silami, padne i to, co do-sud je zachráněno. Rakousko se rozpadlo, protože nedba!o zákonů, naše akce se rozpadne, jestliže raše návrhy nebudou se realisovat. Proto jménem bratrů, kteří trpí tím, že nemají varhaníků na svých osadách, obracím se s prosbou na obecnou jednotu Cyrilskott, aby připravila varhanické kursy aspoň pololetní pro ty, kteří se varhanictví chtějí věnovat a už něco znají. Přiznávám, že je to krátký čas a že je to nebezpečné pro varhanické školy, ale nejde to jinak. Nebudou-li varhanické kursy, budou hrát samouci nebo nebude se hrát vůbec. Pro malé venkovské osady nerí za daných poměrů jiného východisk, také z důvodů finančních. Bezstarostný systém starého Rakouska se na nás nevinných krutě mstí. Aby tyto kursy mohly býti navštěvovány i méně majetnými (a tací budou asi všichni), navrhuji, aby se zřídily diecesní fondy k tomu účelu. Cyrilské jednoty v ústředí diecese necht o tom uvažují a sdělí své návrhy do Jednoty. Činovníci skupin at referují o akci ve skupinových schůzích. Znám obětavost duchovenstva a proto doufám, že bychom z příspěvků utvořili dosti pevný finanční základ. Zvláště se obracím s uctivou prosbou k těm, kteří jsou beati possidentes, k církevní plutokracii. Dále se přimlouvám za návrh V. Průši v 2—3 čísle Cyrila nadhozený v článku: =Cyrilské sjezdy«. Vřele vítám návrh o účasti Obecné Cyrilské Jednoty na sjezdu katolíků, projektovaném do Prahy na měsíc září. Kéž by tu slyšeli účastníci také něco, co by sami doma mohli provésti. — Kéž by už vyšel brzy nový kancio ál, abychom měli normu k pěstování lidového zpěvu. Na konec ještě opakuji, co píše K. Konrád v knize dříve poznamenané o zásluhách literátských bratrstev: Přehlédneme-li nyní celou tu rozsáhlou činnost jejich, jasně poznáváme, že byla velkolepá, že v pravdě pronikala, určovala a řídila kulturní snažení tehdejšího národa českého doma ba i za hranice pronikala. Tato bratrstva to byla, jež pak namnoze budila, pěstovala a řídila bezdečně ducha náboženského takovou měrou, že ovládal a pronikal i veškeren soukromý, rodinný i veřejný život jako kvas v evangelické parobole«. Tím mohou býti nyní a v budoucnosti Cyrilské jednoty a pěkný zpěv může sloužiti, jak prše Tomáš Mitis: Inservit domui templisque scholisque foroque. Není vroucnějšího přání nás všech, než aby na kmeni, jenž iest Kristus, vyrostla v naší drahé vlasti svěží ratolest s květy červenobílými. Kristova milcst necht jí do-dává mízu, československý ušlechtilý zpěv nechf jí dá úrodnou vláhu a nutný vzduch k rozkvětu a plodu. Sixtinská kapela rozpuštěna? Výkony pa pežského sboru Sixtinského, který od dob pap. Lva XIII. a Pia X. p,-voláním kapelníka Perosiho nové došel slávy jsou světoznámy. Vyjímáme následující zprávy z hudebniho časopisu CTregoriusbote č. 3. 4. ASixtinská kapela stává se obětí změněných poměrů. Sbor ten je prastarý, nebot jeho zřízení sahá do dob Řehoře Vel., jež můie býti vlastně uváděn jako první jeho kapelník, nebot cvičil se svými zpěváky sám krásné ony melodie, jenž nyní opět nabyli vážnosti jako | ||||
|