|
| ||||
| ||||
|
~to~~cf4 Centrální
tý katolická knihovna " paAZe 11121121191101101011111411311111311611111 ~6~~Y3J~` 3 3YR 1 L ČASOPIS y PRO KATOLICKOU HUDBU P ~T V ČESKOSLOVENSKÉM ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ 7E ` ZAKLADATEL FERD. LEHNER. 11 REDAKTOR i Redakce: PRAHA-UI. 82. ulice Štulcova 10. — PRAHA-II. 1370, Ferdinandova třída 6.- Předpla ROČNÍK XGVI. SRPEN-Ř17EN 1920. DR. DOGROSLAV OREL Lidový zpěv duchovní, jeho význam pro kulturní život národa. Referát přednesený na Všeob. sjezdu katol, v sekci pro křest. osvětu dne 30. srpna 1920. M a posledním katolickém siezdu pražském a královéhradeckém nedostalo se na program jedn<íní o důležité složce kulturně-náboženského života v Čechách, jíž jest lidový zpěv duchovní. Vděčně tedy poznamenáváme, že letošní sněm katolíků československých v Praze věnuje otázce církevního umění pěveckého dva referáty a ještě schůzi O. J. C., na níž se má probrati ožehavá otázka varhanická. U dřívějších letech pěstovali zpěv duchovní staří učitelé; kněží se nemuseli o zpěv iarati a také se nestarali. Proto se ani o něm nejednalo na sjezdech katolických. Nyní patrny jsou teprv chyby, které se dály tím přezíráním nejdúležitější části kostelního života — a chyby ty se chtějí léčiti. V Čechách patrna jest snaha u všech konfesí, lidu poskytnouti možnost účasti na duchovním zpěvu nejen mimo bohoslužbu, ale i mnohdy ti r á m c i ú k o n ů 1 i t k r g i c k ý c h samých. Katolická církev snaží se u nás ovšem při liturgii mešní o f f i c i e l n í m s v é m vystupování vedle starobylého uměn: mimetického udržeti i liturgickou řeč, t. j. latinu. Ale vedle zpěvů přesně liturgických v řeči liturgické i ona skýtala hojně příležitosti k rozvoji a pěstění písně lidu. (Nebál bych se ani o nynějších dobách říci, že liturgické úkony, zvláště liturgie mešní není zde proto, aby byla projevem národního uvědomění a nelze jí tedy užívati jako zbraně k hájení nacionalistických ideí. Nelze tedy církev viniti z nedostatku národního cítění, jestliže výhradně nepěstuje umění pěvecké v jazyku národním a při slavné liturgii mešní ponechává starobylost nejenom mimetickou, nýbrž i linguistickou vpůvodní podobě. Neruší starého, krásného ritu po žádné stránce, počíná si s tyl i s t i c k y ve všech směr?c tedy i v tom, že zachovává v určitých mezích jazyk mrtvý. Pravím v u r č i t ý c h mezích, nebof mimo oficielní svou liturgii mešní slavnou, mimo zpívanou mši slavnou zcela úředně vítala činnou účast lidu při bohoslužbě na duchovním zpěvu. Jest možnou dvojí účast lidu, passivní a aktivní. Passivní, když naslouchá jako obecenstvo umělému zpěvu kněží a pěveckého sboru, jako naslouchá publikum produkci v divadle a v koncertě, a aktivní, když zpívá s sebou lid sám, jako tomu bývá při slavnostech lidových. Srdce lidské žádá jednou p o p u d y z e v n ě j š í m i získati určité nálady, jindy v n i t ř n í náladu dáti na jevo způsobem zevnějším. Tedy i v kostele potřebí dvojího zpěvu, zpěvu umělého, jenž od oltáře a s kruchty mluví k lidu a lidového, jímž lid mluví k oltáři. A tu přicházíme k l u š t ě n í p r o b l é m u nesnadného, v, jaké míře se má účastniti lid OS VATN011 STÁTĚ DNOTY CYRILSKÉ VÁCLAV MiJLLER Administrace: tné na rok 10 K. ČÍSLO 7.-8. | ||||
|