|
| ||||
| ||||
|
70 CYRIL čís. 7.-8. VACL. MULLER
Liturgie, její význam náboženský a kulturní. Referát přednesený na Všeob. sjezdu katol. v sekci pro křest. osvětu dne 30. srpna 1920. ~e to zajímavo, že papež, který si na svůj štít napsal heslo »Omnia instaurare in Christo mohl by se nazvati také papežem liturgickým, jako jej zovou eucharistickým. Příčina není snad náhodná, nýbrž má hlubší souvislost. Podíváme-li se na jeho činnost, shledáváme se s opravou kalendáře, brevíře, zpěvu liturgického (slavné Motu proprio z 22. IX. 1901 ; vše to vlastně jsou součástky, z nichž vystaveno velkolepé, divukrásné veledílo katolické liturgie. Není jistě divu, že papež, který ráčil »všecko obnoviti v Kristu«, musil obnovovati, musil novým leskem opatřovati úkony, z nichž obnova v Kristu má vyzařovati a v nichž má nalézati svoji sílu. Můžeme říci, pozorujeme-li, dějinný vývo), že úpadek náboženského ducha má v zápětí úpadek liturgie, ne snad po smyslu jen formální dokonalosti, nýbrž po rozumu vnitřní souvislosti s životem náboženským. Vzpomeňme smutně pověstných dob Josefínských s tím malicherným rýpáním do liturgie, svědčícím o tom, že původcům a zachovatelům jeho byla liturgie španělskou vsí, ale nezavírejme očí ani před dobou naší, která ještě oné josefinské nemoci se zcela ne-zbavila a jí trpí. Doposud jsme se nedopracovali toho pravého poměru a ocenění liturgie a jejího významu pro náboženský a kulturní život člověka, jednotlivce i c21ého národa. I jinde tomu bylo tak, ale ovšem dávno již je tam živý proud k oživení liturgie a jejího ocenění. V předu kráčí spřátelená Francie. S renaissancí života katolického ruku v ruce jde renaissance liturgie. Práce opata Guérangera, převora Cabrola. Leclerqua, v nejnovější době Batiffola, Bayarta a j. spolu s podivuhodnými výsledky práce mnichů Solemskýcll s dom Pothierem včele, vzbudily nový liturgický život, který se jeví častými liturgickými sjezdy (journées liturgiques), výstavami liturgického umění, produkcemi, a soustřeáují se v časopise »La vie et les arts liturgiques« (Paříž). Nejinak tomu v Německu, abych jen ještě jeden případ uvedl. Tam jsou to opět benediktini, kteří o to mají zásluhu. Liturgické týdny, kroužky slouží k oživení zájmu na liturgii. Opat Ildefons ť-Ierwegen v Maria Laach vydává sbírku »Ecclesia orans«, opatství Michaelsberg-Siegburg časopis »Liturgie & Kunst-, uvedeny v život publikace »Liturgiegeschichtliche Quellen-, »Untersuchungen« a »Jahrbuch der Liturgiewissenschaft~. Chceme-li jasně vysvětliti náboženský a kulturní význam liturgie, třeba se nejprv dotknouti otázky: Co jest 1 i t u r g i e ? Je to v řeckém významu veřejná služba — v bibli — »svatá služba= — úkon obřadný, úkon bohoslužebný. Jest to tedy podle našeho pojmu již vyhraněného souhrn slov, výkonů a symbolů, kterými se koná služba Boží, t. j. prokazuje Bohu čest, lidem milost a projevuje křesfanské smýšlení věřících. A její účel ? V prvé řadě oslava Boží — uctění Boha povinné, jak vyplývá z poměru Boha k člověku a pak spása světa (účel ethický). Z toho snadno poznáme, že náboženský význam liturgie je neobyčejný. Odkud vychází liturgie? — Z kořene, jímž je Kristus, jejím středem je přesvatá oběf Spasitelova, z níž opět jako ze slunce rozlévá se milost do srdcí. Není proto divu, že v ní takořka všecky pravdy náboženské se zobrazují, plasticky vystupují, v rouše dramatickém provádějí, všecky složky liturgie působí k tomu, aby právě co nejvíce vystoupily. Správné jest co napsal Jos. Bróger r. 1918 (»Kirche & Kanzel,<); liturgie jest »velký laický katechismus a nyní v době lásky k illustracím, řekl bych »illustrovaný katechismus«. Nemohu otázku tu rozvinouti dopodrobna, ale celý rok církevní je toho jistě dokladem dostatečným. Ale dál, liturgie jest modlitba — je to jak říkají »ideál zbožnosti«. Není tu subjektivních nedostatků modlitby soukromé, jest objektivní pro všecky. V liturgii církev modlí se za všecky a všichni stávají se účastníky liturgie. Modlitba je život a pohyb a to je též liturgie. Z toho důvodu je třeba, aby se všecky prameny plynoucí z liturgie otevřely všem. Duchovní život moderního člověka, a řekněme si to otevřeně, zvláště intelligenta, především prostředního, zeje úžasnou prázdnotou. A právě liturgie je to. jež ho může napiniti, protože správně vykonávaná liturgie otevírá poklady, která jinak jsou pro tělo ztraceny. Vzpomínám co zaznamenává znamenitý Cabrol ve své krásné knize »La liturgie de 1' éqlise« v předmluvě. Konvertita, slavný | ||||
|