|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVI. 1920. 83
H a r m o n i s o v á n í písní svěřeno bylo Václavu Vosykovi, profesoru při státní reálce v Karlíně. Pro celé dílo byl zvolen pracovník jeden, aby harmonisace byla ve všem slohová a založená na týchž zásadách. Technika harmonisační souhlasí sice s nynějšími vysoce vypiatými požadavky hudební teorie, ale odpovídá vždy rázu i slohu nápěvu z různých dob. Církevní ráz tóniny jest zachován i v harmonisace, přízvuk slovný i větný vyjádřen a sesílen přízvukem harmonickým, melodická fráze spiata i akordicky; jednoduchými, ale uměleckými prostředky chce doprovod vystihnouti náladu nápěvu i doby církevního roku. Při tom zůstává průvod přístupný i varhaníkům méně zručným. Roráty, jež původně chtěla vydati 0. J. C., zharmonisoval skladatel Vítězslav Novák. Dodatečně bylo však třeba rytmus i nápěvy podrobiti změnám a zvoliti některé písně jiné. Skic Vítězslava Novál{a použil jeho žák Václav Vosyka a upravil podle nich harmonisaci ro.átú. Průvod k ostatním písním jest samostatná práce Vosykova. Pro arcibiskupský ordinariát v Praze byl censorem Č. k. se stanoviska církevního kanovník V á c l a v M ú 11 e r. Skladatel J. B. Foerster převzal na vyzvání ministerstva :školství a národní osvěty recensi po stránce hudební. Dílo ilustroval mistr K. Urban a po jeho smrti jeho chof. Státní nakladatelství vytisklo Č. k. za přispění tiskárny >Politika« a ústavu Husníka a Háuslera a vydalo jei na základě rozhodnutí ministerstva školství a národní osv.5,ty vynesením ze dne 10. září 1919, č. 31.611-3425. Cennými radami přispěli : Biskup dr. Ant. Podlaha, kanovník Karel Boček, prof. dr. Jos. Cibulka, prof. Xaver Dvořák, K. Dostál-Lutinov, ord. sekretář a arcib. rada mons. dr. Fr. Hrubík, katecheta Vojtéch Chyba, kanovník Václav Múller, prof. dr. Zdeněk Ne-jedlý a mnozí jiní z řa.t kněží i laiků. Z kruhů poslaneckých zís cal si zásluhy o dílo prof. dr. Alois Kolísek. Těm všem bude nejlepší odměnou za obětavou práci, stane-li se C. k. mezníkem ve vývoji české duchovní písně, jakým v letech šedesátých byl kancionál svatojanský. »Spolek katechetů v republice československé« přijal Č. k• jako zpěvník pro kostel i š*, V PRAZE, dne 22, listopadu 1920, v den sv. Cecilie. Dr. Uobroslau Orel, profesor theologické fakulty v Bratislavě. ~~'VF Prof Dr. Dobroslav Orel padesátníkem. ~eden z našich neipřednějších pracovníků Cyrilských, dožil se 15. prosince padesátého roku svého života. Dr. Orel narodil se 15. prosince 1870 v Ronově z rodiny učitelské, v n,2 již v mládí zanícena byla v něm láska k hudbě. Po studiích gymnasijních vstoupil do semináře v Hradci Král., kde byl 25. června 1894 vysvěcen na kněze. Záhy účastnil se utěšeně rozlevétajícího ruchu cyrilského. Pracoval po boku neúnavného Dr. Mrštíka, který v dioecesi Král. Hradecké přivedl myšlenku cyrilskou k znamenitému rozkvětu. Při tom pilně ve svém oboru hudebním se vzdělával. Theoretického vzdělání nabyl u Vít. Nováka, ve zpěvu u J. Pecha, cizina poskytla mu důkladné přípravy pro obor hudby církevní. Jako prefekt chlapeckého konviktu v Hradci Králové rozvinul záslužnou činnost svou, která podporována byla nezapomenutelným biskupem Brynychem. Jako docent církevního zpěvu při theologickém ústavě staral se o to, aby dorost kněžský by! co nejlépe ve zpěvu církevním vzdělán, účastnil se prací na vydání »Oltáře a uplatnil se také jako dirigent. Jeho řízením pro-vedena v Hradci Králové celá řada zajímavých děl hudebních. Již tehdy patřil mezi nejpilnější přispívatele a pracovníky pro Cyrila, nebylo cyrilských exercicií, aby při nich neřečnil, nebo se jich nezúčastnil. Když stal se profesorem na střední škole, otevíralo se mu nové pole činnosti hudebně paedagogické, kteráž činnost tím více vynikla, když r. 1907 povolán na reálkt.t do Prahy. Jako učitel zpěvu upozornil na sebe záhy výsledky své práce, jak je předvedl ve veřejných produkcích se svým sborem studentským, v němž výcvik mladisevých hlasů chlapeckých zvláště budil všeobecnou pozornost, a pak i účastí na provedení velkých děl chórických jako na př. r. 1914 při provedení rParsifala«. Rozumí se. že v Praze také ihned postavil se do prvních řad práce cyrilské. Jeho zásluhou znovu počal vycházeti »Cyril«, který od 35. ročníku (1909) až do svého odchodu z Prahy vedl, řídě se tím co v programovém článku k 35. ročníku napsal: | ||||
|