|
| ||||
| ||||
|
CVRIL čís. 1.
cum textu: J u s t u s ut palma etc. Anno 1798 nitide descripta, f 1 — Eiusdem eadem in Partitura ab Auctore scripta 1798, in folio transverso 1 Hymnus O salutaris hostia. K u s ý, Andreae, O salutaris hostia, ab ipso auctore nitide 1794 in minori folio descript . . . . 1 S t r z e b s k ý, Mansueti, Hymnus seu Antiphona : O salutaris hostia. An. 1794 ab Auctore script. 1 Haec omnia impendiis meis descripta sunt. Sequentia autem Opera musica solemnia ex m un i f i - ceniia aliorum obtinui et sunt: H a y d e n Josephi, Missa solemnis; emit Rmus D. W e c e s l a u s Abbas Sioneus. f.. . 1 — Eiusd. Missa solemmis ab Eodem R,ňo D. D. Abbate empta A. 1792 f 1 H e i m e r i c h i i, Missa solemnis, typis excusa, quam V. P. Maternus Haupt Can.Sion.pro Chor<> Sioneo emit. f. . . . . 1 M o z a r t i Wolfgangi Missa cum partitura, descripta et cum partitura a D. Joanne Kucharž, Organista: Sioneo donata Choro Strahoviensi . . 1 — Eiusdem Auctoris Missa a P. Materno Haupt, Can. Sioneo Choro &rahoviens donata . . 1 P a s t e r w i t z Georgii, Missa S ,lemnis á D. Joanne Kucharž descripta et Choro Sioneo donata fol 1 P r e i n d e l Missae aliquot typ 's excusae a Rmo D. D. Adolpho Josepho Schramek. Abbate Sioneo Viena emptae, exemplaria 5, seu Missae quinque, f. Schuster, Missa solemnis, Choro Strahovden=l a V. P. Materno Haupt, Can. Sioneo empta et dono data f.. . 1 S e i d e l m a n n i, Dresdensis Ad Aulam Musici Missa solemnis, quam Rmus D. D. W enceslaus Jos. Mayer Abbas Sioneus pro Choro Strahoviensi emit 1 K o ž e 1 u c h i i , Joan. Ev. Capelae musicae Magistri ad Ecclesiam Metropolitanam Pragensem Tres hymni : O s a l u t a r i s h o s t i a manu Auctoris descripti, quos Rmus D. D. W e n c e sl a u s Abbas Sion comparavit pro Choro Strahoviensi. N u d e r a Adalberti, Canonici Praemonstratensis Windbergensis Albrechtsridii in Bohemia Administratoris eiusdem boni ad Canoniam Windbergensem pertinencis, Te D e u m duplex, quod ille ftmo D. D. Abbati Wenceslao obtulerat. Itaque comparavi et emi ego 71 Opera musica, et 18 pro Choro ab aliis, ut supra retuli oblata obtinui. Relictis itaque a me omnibus Operibus musicis Directioni musicae ecclesiasticae Sioneae lubens valedixi, et Successorem R. F. Eugenium Schramek, Bohem Chrudimensem et Can. Strahoviensem vidi. Immo Deo retuli gratias, me hoc onere tandem aliquando liberatum esse. Mirabitur grata posteritas Sionea, me haec ex tenui mea fortuna (quatuor tantum florenos Moderator Chori Sionei pro labora et octo Missis ab eo per annum čelebrandis a tempore P. J o a n n i s L o h e 1 i i 0 e 1 s c h 1 e g e 1 habet) comparare et emere potuisse. P. E u g e n i u s S c h r a m e k eodem adhuc anno die 23. Octobris ut Professore ťlumaniorum Zatecium misso, curam Musicae Ecclesiasticae Sioneae F. G e r l a c u s S t r n i s c h t i e, Can Sion. qui Musices amans et lubens munus suscepit, quem ut Deus porro salvum et incolumenl servet, ex animo precor.70) Seznam skladeb, které Dlabač pro strahovský kůr opatřil a na věčnou pamět v annálech poznamenal, dává nám příležitost nahlédnouti do repertoiru tehdejšího strahovského kůru. Ze skladeb těch — které jsou uchovány v hudebním archivu strahovském —mluví k nám zřetelně doba : doba instrumentálního stylu koncertního, kdy operní arie s něle drala se i do chrámů, doba 18. století, která dala nám spousty církevních skladeb, hlldebně někdy i vysoce cenných, leč bez veškeré organické souvislosti s liturgií, bez jakéhokoliv v pravdě církevního cítění, o otázce textové ani nemluvě. Daleko větší význam než jako praktický hudebník 11) má pro nás Dlabač jako hudebně-historický spisovatel. Jeho spisy sem spadající uvádím tuto v chronologickém po-řádku jak vyšly. — První práce Dlabačova o hudebním thematě vyšla r. 1788 pod názvem: >Etwas uber die musikalischen Instrumente der slawischen Vělker besonders der Bdhmena. (Vyšlo v Reggerovým Materialien zur alten und neuen Statistik von B~hmen VII. Heft. Leipzig und Prag bei Kaspar Widtman 1788.) V této práci pojednává Dlabač o jednotlivých nástrojích hudebních. Užívaje docela správného dělidla dle vyluzování zvuku dělí je na dechové, bicí a strunové, ukazuje na jich původ a užívání u Slovanů, a všímá si zvláště těch, pro které mají Slované svůj zvláštní název. Práce ta — dnes ovšem zastaralá 12) — je nejcennější v tom, kde Dlabač zmiňuje se o nástrojích, které ze současného 10) Anxaly strahovské při r. 1807. (Rkp. strah. knihovny D I IV. 6.) 11) Jsem toho mínění, že Dlabač nebyl výkonteým hudebníkem. Byl snad dobrým zpěvákem, rozuměl (jako dlouholetý vokalista k tomu měl příležitosti dosti) řízení kůru, ale nevyznal se ve skladbě, ani neovládal nějakého hudebního nástroje. Nenalezl jsem žádného o tom dokladu a Dlabač sám sotva by toho zamlčel. On naopak praví o sobě, že Ado hudebního umění (míní tu hru na nástroje) není zasvěcen, nýbrž v něm pouze laikem«. (Dlabač: Uber die musikalischen Ittstrumente v Rieggrových Materia len, seš. VII. str. 100.) 12) O předmětě tom jednají pozdější práce: J. Jireček, O hudebních nástrojích staročeských, Pam. arch. X. 423., C. Zíbrt na příslušných místech knihy Jak se kdy v Cechách tancovalo« v Praze, 1895, str. 1—38, Zd. Nejedlý, Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách (Praha, 1904) str. 118—123 a zvláště práce Lubora Niederle, Počátky slovanské hudby, v Národopisném Věstníku IX. v Praze 1915, sir. 49—74. | ||||
|