|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVII. 1921.
—0— pM — r-- ^ R r^—r---p°-- r - — przekrásný rozmnožen bu-de w do-mu Pá-na Bo-ha swé-ho me-zy wo-1e-ný-mi ge-ho. —r --r~. ^r um—mim . ^ ['] nota připojená v textu českém nebo vypuštěná v přepisu textu latinského. . ut místo si. Všimněme si, že písař nevypsal jubilace poslední fráse responsoria, na konci však spatřujeme zvláštní znaménko zastupující naše atd. Není se čemu diviti, bylof to obyčejem ve středověku, kdy se spořilo pergamenem a kdy tyto vokalisované závěry znali zpěváci na pamět. Myslím, že není již třeba reprodukovati veršíku A b y ..., který jest podložen dle téže zásady pod původní veršík A d a n n u n t i á n d u m. Jest však možno vyvoditi z tohoto zajímavého textu tyto závěry: 1. Authentická tradice gregoriánská v Čechách uchovala se neporušena až do konce století XVI. nebo XVII., kdy se užívalo tohoto manuskriptu. II. Byla tradice církevního zpěvu českého, úpině se shodující se zpěvem římským. II1. Tento tropus, podložený sylabicky (t. j. slabika proti notě) pod melodii původně vokalisovanou, jest dokladem staré průpovědi z IX. století: U 1 t i m a e 1 o n g a e, r e t i-q u a e b r e v e s; jenom závěrečné noty frastických členů jsou dlouhé (ve vydání vatikánském označenv kolmými přepážkami nebo mezerami), ostatní noty, nechf jsou podoby jakékoliv, jsou si zřejmě mezi sebou rovny. IV. Neumy jsou tedy zvuky spolu seskupené a shrnuté pod jediným přízvukem, jako tomu jest ve slově se slabikami. Tož malý náš pokus o badání ve starém rukopise svědčí zároveň o dávné tradici církve v Čechách jakož i o věrnosti, s jakou benediktini francouzští obnovili gregoriánský chorál papežského stolce římského. Přeložil 0. A. T. IWÁKIW Dr. j. VAJS Mše ke cti svatých Patronů jazykem staroslovanským. Jak bylo své doby v Cyrilu oznámeno dovolila Apoštolská stolice na žádost episkopátu Českomoravského, aby se mohly sloužiti ke cti svatých Patronů našich v určité dny a na vytčených místech mše podle starobylého privilegia jazykem staroslovanským. Uveřejnili jsme též stálé částky textu liturgického (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus), aby naši pp. skladatelé mohli nás zásobiti hudební literaturou i na tomto poli. První skladbou — mší hlaholskou — poctil sv. Lidmilu ředitel kůru K. Douša, nyní na ní pracuje ). C. Sychra. Vivant sequentes! Ovšem že bude potřebí mimo to opatřiti i skladby měnivých částí liturgického textu Introitu, Gradualu, Offertoria a Communia, af již chorálně nebo nápěvem mensurovaným — | ||||
|