|
| ||||
| ||||
|
8 CYRIL čís. 1.
po případě polyfonním. K tomu účelu uveřejníme po částech též měnivé texty mší ke cti sv. Patronů. Pro texty Graduální doporučoval by se snad zejména z počátku modus psalmodicus, jak to učinil Springer ve svém vydání Gradualu. K ostatním částkám máme nepřebernou studnici chorálních nápěvů ve staročeských kancionálech. Dnes počínáme s proměnlivými částkami : Mše sv. ke cti sv. Cyrila a Methoda. INTROIT. Ijerěi tvoi, Gospodi, da oblěkut sá v pravdu, i prěpodobnii tvoi, da vozradujut sá: Davida radi raba svojego, ne otvrati lica Hrista svojego. Ž. Pomeni, Gospodi, Davida : i vsju krotost jego. Sláva Otcu i Synu i Duhu svetomu : jakože bě iskoni, i nyně i vsegda i vo věky věkov. Amen. Kněží tvojí, Hospodine, af oblekou se v spravedlnost, a přepodobní tobě (t j. Svatí tvoji), at zaradují se: pro Davida stuhu svého, neodvracej líce (tváře) Krista svého. Ž. Vzpomeň Hospodine Davida i vší krotkosti (mírnosti) jeho. GRADUAL. Ijerěje jego oblěku vo spasenije: i prěpodobnii jego radostiju vozradujut sá. ~7. Tamo vozrašču rog Davidov: ugotovah světilnik Hristu mojemu. Alleluja, alleluja. ~7. Klát sá Gospod i ne raskajet sá: ty jest Ijerěj vo věky po činu Melchisedekovu. Alleluja, alleluja. Kněze jeho obleku v spasení a svatí jeho radostí zaradují se. Tam k vzrůstu přivedu roh (sílu) Davidův, připravil jsem svícen (slávy) Kristu svému. Alleluja, alleluja. Přísahal Hospodin a nebude se káti, ty jsi knězem na věky po řádu Melchisedekovu• OFFERTORIUM. Diven Bog vo svetyh svoih: Bog Izrajeljev, to dast sílu i krěpost ljudem svoim : blagoslovljen Bog. Divný (je) Bůh ve svatých svých: Bůh lzraelský, ten dá sílu i křepkost lidem svým: blahoslavený Bůh. COMMUNIO. Ježe gtagolju vam vo tmě, rcěte vo světě, glagoljet Gospod: i ježe v aho slyšite propovědajte na krověh. To, jež hlaholím vám ve tmě, rcete na světle, praví Hospodin, a jež slyšíte v noho (tajně), poví-dejte (hlásejte) na krovech či střechách, veřejně. 11FALIw Harantovo motetto „Qui confidunt” Ze Vzpomínek= 7. C. Sychry. Každé prázdniny trávil prof. Stecker ve svém rodišti v Ml. Boleslavi. Zde schfzívali jsme se denně bud v kav.rně nebo restauraci, ježto těžká choroba jeho mu nedovolovala konati delší procházky. V roce 1902 přijel také na vánoční svátky .a při nejbližší schůzce se mě tázal, co jsme v právě uplynulém adventě zpívali v kostele. Rekl jsem, že jako vždy v postě a adventě zpívali jsme skladby ze 16. století a sice od Gabrieli ho. Palestriny a Vittoria. Při té příležitosti jsem podotkl, jaká jest to škoda, že my v Cechách nemáme žádných původních skladbb ze 16. století. »Vy sám,« řekl jsem, »jste jistě prohledal všechny hudební archivy pražské, když jste psal své dějiny hudby, řekněte mi, zda jste tam nalezl jen jedinou skladbu z onoho století?« Nenašel,« odvětil prof. Stecker, 'Mimo Trojana Turnovského a Rotaria, které bez tak znáte z archivu varhanické školy, nenašel jsem v celé Praze ničeho.« Na to jsem prof. Štekra upozornil: Jednu skladbu z té doby jistě v Praze najdete a to v museu království českého. Tam jest uschován prvotisk Cesty po svaté zemi Krištofa Haranta z Polžic, který v roce 1854 znovu vydal K. J. Erben. V před-mluvě I. dílu přislibuje Erben, že ke konci II. dílu přípojí Harantovy kresby a jeho šestihlasé motetto, které Harant skládal ve františkánském klášteře v Jerusalemě. Upozorňuji vás, že motetto naleznete v prvotisku.« Prof. Stecker slíbil, že ihned po návratu do Prahy zajde si do musea. Brzy na to dostal jsem od něho dopis a zároveň již přepsané Harantovo šestihlasé moteto : Qui confidunt. V psaní mj prof. Stecker líčí, jak vlídně a ochotně přijat byl v museu bibl. Paterou. Když prof. Stecker se tázal, proč při vydání Erbenově nevyšlo Harantovo Motetto, | ||||
|