|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVII. 1921.
pronikati svými otvory, svými skly, zamříženými černou sítí, ztlumený šumot — jejž na-podobil rachot vozů, otřásající ulicí —řeky, jež by prosívala slaným tokem svých vod vybledlou záři dne. V neděli, v hodinu velké mše, byla tato absida pusta. Všecek lid pinil lod před hlav-ním oltářem, nebo se rozptyloval dále do kaple, věnované Matce Boží. Durtal byl tedy téměř zcela sám; a lidé, kteří procházeli jeho útulkem, nebyli ani tupí, ani protivní, jako věřící v jiných kostelích. Byli v této čtvrti ubožáci, lidé velmi chudí, hokynáři, milosrdné sestry, hadráři. kluci ; byly tu zvláště ženy, oděné hadry, kráčející po špičkách, jež poklekaly, aniž se ohlížely kolem sebe, pokorné a v rozpaky upadající i tím ubohým přepychem oltářním, odvažující se sotva vzhlédnouti, uklánějíce se, když se setkaly se strážcem kostela. Pohnut jsa ostýchavostí této němé bídy, poslouchal Durtal mši, již pěla nečetná ale trpělivě cvičená škola chorální. Lépe než v chrámě Saint-Sulpice, kde přece bohoslužby byly jinak slavnostní a přesné, pěla chorální škola sv. Severina zázrak zpěvu chorálního =Credo«. Povznášela jej jaltsi až k vrcholu choru a dávala mu vznášeti se s křídloma široce rozpiatýma a téměř nehybnýma nad klečícími ovečkami. když verš vet homo factus est« zazněl pozvolným a uctivým vzmachem z hlubokého hlasu zpěvákova. Bylo to současně kamenné i pl>,nné, nerozbořitelné, jako samy článkv Vyznání víry, vnuknuté jako text, jejž Duch Svatý předříkával shromážděným apoštolům Kristovým za poslední iich schůze. Ve chrámě sv. Severina pěl jediný býčí hlas verš, potom všecky děti, podporované zdrželivostí zpěváků, zpívaly verše ostatní a nezměnitelné pravdy potvrzovaly se poměrně, rozmyslnější, vážnější a důraznější, ba i trochu naříkavější jsouce v ojedinělém hlasu mužském ostýchavější snad, alé také důvěrnější, radostnější v souzvulcu hlasů dětských. V oné chvíli cítil se Durtal povzneseným a volal k sobě : ale vždyf je nemožno, aby záplavy Víry, jež vytvořily tuto hudební jistotu, byly klamné. Zvuk těchto vyznání jest takový, že jest nadlidský a tak daleký hudby světské, jež nikdy nedosáhla neproniknutelné velikosti tohoto prostého zpěvu ! Celá mše ostatně byla ve svatém Severinu skvostná. »Kyrie eleison« ztlumené a slavnostní; HGloria in Pxcelsis- rozdělené mezi velké a malé varhany, z nichž první pěly samy, a druhé řídily a podporovaly sbor, jásalo radostí; »Sanctus«, mnohomluvné, skoro divoké, když škola křičela ahosanna in excelsis«, vyskakovalo až ku klenbě ; a AAgnus Dei« sotva se vznášelo v jasné prosebné melodii, tak pokorné, že neodvažovala se stoupati. Slovem, kromě vpašovaných »Salutaris«, jež se tu provozovaly, jako ve všech koste-lích, zachovával chrám svatého Severina o nedělích obyčejných hudební liturgii, zpíval ji téměř uctivě křehkými, ale dobře zabarvenými hlasy dětským, basy pevně založenými, vy-stupujícími mohutnými zvuky ze svých studnic. I bylo Durtalovi radostí zdržovati se v tomto středověkém prostředí, zbožňování hodném, v tomto pustém stínu, za těchto zpěvů, jež se vznášely za ním, aniž byl vyrušován umělými pohyby úst, jichž nemohl viděti. Byl na konec doiat až do morku kostí, dusil se nervosními slzami a všecky rozpory jeho života znova se v něm rodily; pin jsa neurčitých obav, zmatených žádostí, jež lej tísnily, aniž docházely k cíli, klnul hanbě svého života, přisáhal si, že potlačí svá hnutí těla. ^^^^^^^^~ ČINNOST CYRILSKÁ (OBECNÁ JEDNOTA CYRILSKÁ. Xa&im předplatitelům Počínáme nový již 47. ročník »Cyrila«, jediného našeho časopisu pro katolickou hudbu posvátnou v československé naší republice. 0 programu jeho netřeba se zmiňovati obšírněji. Je přesně vytčen v předešlých ročnících a ještě v roce minulém v článku DK nové práci!« znovu jsme na jeho cíl. ukázali. Bohužel jsou poměry v oboru tiskařském tak kruté, že je vydávání časopisu přímo obětí a kdyby nebylo nadšení a vytrvalosti přímo nadlidské, věru že by musil Cyril následovati dlouhé řady těch listů odborných, které svoji činnost zastavily. Toho však zvláště v našich dobách, kdy právě mnohé otázky hudby posvátné stávají se palčivými, kdy nelze nám postrádati tribuny, odkud bychom do změti názorů a rozto- | ||||
|