|
| ||||
| ||||
|
18 CYRIL čís. 2.-3.
DOM LUCIEN DAVID Kyrie mše „de Angelis”. Kyrie de Angelis *) (o andělích) není z nejstarších. Zdá se, že nevzniklo před stol. XIV. Od stol. XV. a zejména XVI. bylo velmi oblíbeno a posléze dostalo se mu cti, že nalézá se v Kyriale edice vatikánské. Přijetí především vhodné a rozumné ; nebof jestliže se svou poněkud moderhí zvučností nemá ráz jiných starších kyriamin, představuje skladbu velmi zajímavou a cennou, nejen co se týče melodické stavby, střízlivé a dobře vyvážené — lepší než je stavba ně-kterých starších kyriamin — nýbrž i ve smyslu liturgické modlitby. Jako mnohá jiná Kyrie podává pouze tři melodické věty, jednu pro každou skupinu tří vzývání, a každá z těchto melodií velmi šfastně odpovídá rozličným hudebním rázem jemnému odlišení prosby, která se hodí ke každé skupině modlitby. Víme zajisté, že Kyrie mešní jest modlitba k nejsv. Trojici, kde se vzývá milosrdenství Otce trojím : Kyrie e l e i s o n ; pak Syna: C h r i s t e e l e i s o n; po té milosrdenství Ducha sv.: Kyrie eleison. Nebof poměr duše není stejný vůči všem třem Božským osobám, z nichž každá je s dušemi v poměru zvláštním, »osobníma, třebaže jejich dobrotivá činnost je jim společná. A tak poznáme, že melodie, výraz tohoto duševního poměru, nabývá vážnosti a zřejmější úcty, když pronáší naši modlitbu k Bohu Otci; dostane zabarvení mírnosti a diivěřivé vniternosti, když se obrací ke Kristu; a stává se výmluvnější, nadšenější, náruživější, vzbuzujíc plamennou lásku k Duchu sv. A tyto tři rozdílné invokace spojují se a slévají se v téže formuli pokorné prosby, již tlumočí totéž slovo: e 1 e i s o n : smiluj se! Kyrie de Angelis patří mezi zpěvy gregoriánskými k druhu zpěvů melismatických, nebo ozdobných. Nalézáme zde pravé vokalisy t. j. dlouhé postupy tónů na téže slabice. Slova jsou tu nahrazena pravými slovy hudebními, vytvořenými z tónů a skupin tonových po sobě následujících, spojujících se a opět dle řáču se rozdělujících jako slova složená ze slabik. Ve všech Kyrie jest thema, které se má rozvinouti, hudebně totožno. a jest definováno prosbou vyjádřenou slovy: 'Pane (nebo: Kriste) smiluj se (nad námi)!« Av_ak toto thema velmi bohaté připouští přečetné variace a odstíny. Právě zde zasahují prameny pouhé melodie, aby změnily, přesně naznačily a volně rozvinuly hlavní myšlenku podanou textem. Spatřujeme způsob ten, v němž každá ze skupin neumatických odlišuje, v Kyrie de Angelis, toto volání věřící duše k milosrdenství věčného Otce. Ky-ri-e e - lé - i - son. První Kyrie mše de Angelis jeví se na první pohled jako kresba velmi jednoduchá pozůstávající z jediné velké melodické křivky, rozdělené přízvuky pěti hlavních neumatických skupin: od hlubokého f hlas stoupá až k d, potom k vysokému f, vrcholnému to bodu výstupu melodického, aby opět sestoupil notou e, potom notou g až na toniku. Tak jest možno rozlišovati v melodické křivce dvě části, část vystupující, tvořenou třemi prvními skupinami a vykazující ustavičnou postupnou arsi; a část sestupnou, sestávající ze dvou posledních skupin a tvořící sestup, thesi o dvou stupních. Proto také mohlo vydání vatikánské zcela rozumně dáti malou pomlčku za třetí skupinu a tím naznačiti pod-oddělení hudební věty. Ostatně jest oddech na tomto místě suggerován správně umístĚnou thesí na dvou o v torkulu : druh střední zastávky, kde hlas na chvíli spočine, prve než se opět vzepne, aby dokončil druhou část svého běhu. Čtvrtá a pátá skupina tvoří pak velmi jasný člen melodické věty, takže bylo možno bez nesnáze je odloučiti, a připojiti je ke dvěma ostatním motivům skladby, rozvinutým na thema C h r i s t e a K y r i e (třetí). ') Přinášíme zde esthetický a hudební rozbor Kyrie z chorální mše de Angelis (Kyriale č. VIII.) z péra jednoho z nejlepších pracovníků francouzských a redaktora Revue du Chant grégorien, jak byl uveřejněn v této revue roku loňského. Vynikající pracovník, benediktin opatství de Congues v Belgii vydal školu zpěvu chorálního a jest pořadatelem a hlavním řečníkem Cyrilských sjezdů ve Francii. | ||||
|