|
| ||||
| ||||
|
22 CVRIL čís. 2.-3. ROMUALD RUD. PERLÍK
Bohumír ]an Dlabač (K stému výročí jeho smrti.) (Dokončení.) Dlabač jest první, který dotýká se této zajímavé otázkyl) pravě, že varhany zavedeny byly v Čechách asi brzo po tom, co v Německu. Tudíž asi v XI. století. K článku svému připojuje Dlabač dodatek: »Etwas von den Kirchenorgeln in Bóhmen.` V dodatku tom poukazuje na spisek strahovského praemonstráta Jana Lohella Ohlschlágela: Beschreibung der in der Pfarrkirche des k. Praemonstratenser Stifts Strahof in Prag befindlichen grossen Orgel, sammt vorausgeschickter kurzgefassten Geschichte der pneumatischen Kirchenorgelni, Prag 1786. 8". — Dlabač otiskuje z tohoto dílka jednotlivé stati, týkající se varhan strahovských, připojuje disposice těchto varhan (velkých i malých) spolu s disposicemi tehdejších varhan v chrámě metropolitním a u sv. Mikuláše v Praze. Sám přidává na konec stručné, ale nejvýš zajímavé zprávy o některých varhanách jiných, v Praze a na venkově. — V odstavci o zvonech zmiňuje se i o z v o n-k o v ý c h h r á c h (na př. v Loretě v Praze na Hradčanech) a o dvou znamenitých zvonech, sv. Sigmund a sv. Václav v chrámu sv. Víta v Praze. Opírá se tu celkem o Balbína (Mis-cell. 1. III. C. X. § 5). Ano v dodatku »Etwas von den Kirchenglockene zmíněnou stat z Balbínova díla Miscellanea doslovně otiskuje.') Jiná práce Dlabačova mající za předmět hudbu jest »Versuch eines Verzeichnisses der vorziiglichern Tonkúnstler in oder aus Bóhmen.= Vyšlo v Rieggerových Materialien VII. sešit 1788 a sešit XII. 1794. Jsou to životopisné zprávy o hudebnících — v abecedním pořádku — s připojeným seznamem jejich skladeb; 3) zpráv těch použil pak Dlabač později ve svém Kiinstlerlexikonu. Dlabač čerpal životopisné zprávy velmi často 1t současných umělců samých. Jsou dosud zachovány mnohé z těchto autobiografickych dat v strahovské knihovně.}) Nahlédneme-li do nich, a srovnáme s uveřejněnými biografiemi, vidíme, že Dlabač vyčerpával důkladně onen material a otiskoval zprávy ty často doslovně, nedbaje zrovna příliš přísně náležité kritiky. Roku 1797 uveřejňuje ve třetím svazku Abhandlungen král. česk. společnosti nauk článek: Abhandlung von den Schicksalen der Kúnste in Bóhmen. V článku tom ukazuje na bohatou látku, kterou má k svému slovníku již sebranou. Zmiňuje se o v š e c h oborech uměleckých nevyjímaje ani řemesel. Po stránce hudební dotýká se zcela stručně doby nejstarších hud. památek v Čechách, uváděje nejstarší českou duchovní píseň: Hospodine pomiluj ny. Z hudebního umění světského vzpomíná nástrojové hudby při vjezdu Břetislava II. r. 1092, tak jak to známe od Kosmy. Mluvě o různých nástrojích (o kterých pojednal ve zmíněném již článku »Etwas liber die musikal. Instrumentere ...) připomíná zvláště varhany v metropolitním chrámu v Praze za děkana Víta kol r. 1255 vystavěné a při té příležitosti znovu akcentuje otázku uvedení varhan do Čech. Pominuv po stránce hudební dobu Karla IV. — nedostávalo se mu pro tuto epochu patrně pramenů — za to šířeji se rozepisuje o hudebním umění na dvoře Rudolfa lI. Nejvíce slov věnuje ovšem době po třicetileté válce, kdy působením šlechty katolické s jedné a duchovního stavu (klášterů) s druhé strany dosáhlo pěstování hudby v zemích českých neobyčejně velikého rozmachu. Opírá se tu o známý cestopis Burnevův »The present state of music in Germany« a doplňuje jej vlastními doplňky. Ke konci zmiňuje se o reformě cís. Josefa lI., kterou pěstování umění hudebního v těchto »velmi smutných« (jak sám praví) dobách velice bylo ohroženo. Již v tomto cenném a zajímavém článku podává nám řadu jmen, o nichž více se dočítáme v jeho hlavním díle, v jeho slovníku umělců. Dílo toto, které nazval Allgemeines historisches Kúnstlerlexikon fiir Bóhmen und zum Theil auch Máhren und Schlesien, obsahuje výsledky 1) Srv. Method Lubomír Sychra: K dějinám varhan a varhanní hry v Čechách, v Cyrillu, roč. XXXVII. č. 9, str. 136. z) Ještě jednu práci věnoval Dlabač českým zvonům. )est to drobná stat =Ueber das Datum der běhmischen Glockeninschriften= v Miszellen fůr Běhmen. (Zhořelec, Friedrich Fickelscherer, 1782). Práce tato všímá si však v prvé řadě j a z y k o v é o t á z k y zvonových nápisů. 3) Biografie Jakuba Gallusa kHándla), Jana Bernharda Forstra a Lohela Ohlschlágela opatřeny jsou pěknými mědirytinovými portréty. S) Uvádím z mnohých na př. autografy roudnického regenschoriho Foyta, citolibského učitele Jana Kopřivy a zvláště zajímavý rukopis Viktorina Brixiho. | ||||
|