|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVII 1921- 23
pilné sběratelské práce 28 let. Material poskytla mu, iak v předmluvě na str. X. sám praví, v hojné míře jednak již sama knihovna strahovská, jednak jeho studijní cesty a četná korrespondence se současnými umělci. Slovník dokončil již v létech 1808—1814 a práce ta měla v rukopise 6 svazků : 1. sv. od písmeny A—E, 2. sv. od F—J, 3. sv• od K—M, 4. sv. N—R, 5. sv. S—Ss, 6. sv od písmeny T do Z a Z.') Dlabač ani nedoufal, že jeho dílo nalezne při tehdejších poměrech nakladatele a již domníval se, že jeho skoro třicetiletá práce odsouzena bude k zapomenutí. (Mezitím uveřejnil jako ukázku ze svého Lexikonu článek Bdhmische Kiinstler v čísle 82 časopisu Hesperus z prosince r. 1813.)6) Leč na přímluvu tehdejšího strahovského opata Milona Griina převzali náklad čeští stavové a tak slovník r. 1815 u Gottlieba Haase ve 3 svazcích vydán. Svým dílem, zvláště naposledy zmíněným slovníkem umělců, dobyl sobě Dlabač pro naši hudbu nesmrtelných zásluh. Dlabač jest první, který nám sebral material k dějinám české hudby zvl. stol. XVII. a XVIII. a položil tak základ k české historiografii hudební. A třeba se stanoviska přísně vědeckého jeví se býti ve svých pracech někdy nedosti kritickým, má naproti tomu zase tu zásluhu, že svědomitě udává prameny, požadavek to se stanoviska přísně vědeckého neméně cenný, což u všech spisovatelů hudebních ještě dlouho po Dlabačovi — ani Zvonaře nevyjímaje — marně bychom hledali. Dílo, které nám zanechal, jest ne-ocenitelným odkazem, na němž třeba dále pracovati, doplňovati po případě opravovati, abychom tak dopracovali se D 1 a b a č e nového to jest: nového biografického slovníku hudebního, který jest jednou z prvých podmínek vlastních dějin české hudby.') IWÁWW Francouzský list o privilegiu slovanské liturgie. Francouzský list pro hudbu církevní »La Tribune de Saint-Gervaisa vydávaný pařížskou »Schola cantorume přináší v prvém čísle letošního ročníku (č. 253, str. 12) tuto zprávu: »Velmi pozoruhodný čin pro dějiny liturgie a zpěvu stal se tím, že na opětovanou a pádně doloženou žádost biskupů českých a moravských potvrdil papež v celém území státu československého užívání jak jazyka lidového (móderní slovanštiny). tak jazyka starého (staroslovenského čili glagolského) v liturgii, pro různé okolnosti přesně určené. Tak ve zpívané mši, po epištole a evangeliu latinském, opakují se od nynějška obě čtení slovansky; při křtu a při pohřbech modlitby budou se říkati v jazyku lidovém, rovněž tak litanie a ostatní zpěvy při prosebných procesích, na Boží Tělo atd. Posléze pro svátky zemských patronů svatých Cyrila a Methoda, Václava a Lidmily Prokopa, Jana Nepomuckého, celá mše se může celebrovati a zpívati v jazyku staroslovanském v určitém počtu chrámů papežským aktem předem určených. K tomu konci byly vydány texty zpěvů ordinaria mešního s přesným označením přízvuků ve staroslovenštině, aby bylo snadno ředitelům kůru přizpůsobiti tato slova liturgickým melodiím. Z Kyrie eleison stává se Gospodi pomiluj; Gloria in excelsis = Slava vo vysnih Bogu; Credo = Veruiu v jediné go Boga; Sanctus a Benedictus = Svat a Blagosvlovlien; Agnus Dei = Agneče b o ž i j. Antifony, hymny a veršíky k požehnání Nejsvětější Sv ítostí jsou rovněž přeloženy. Dá se předvídati, že, co se týče liturgie tyto zvyky ponenáhlu se rozšíří na ostatní slovanské kostely latinského ritu, kdežto, co se týče zpěvu, tyto texty přivodí zavedení skladeb užívaných v rozličných ruských církvích na tytéž texty anebo jiných podobných. Tento čin Benedikta XV. jest tudíž jedním z nejdůležitějších, které byly kdy vykonány ve příčině užívání jednak jazyků lidových a jednak starého cizího jazyka v liturgii latinské.K Tato zpráva ukazuje zřejmě, jaký význam přičítají ve Francii této výsadě, která nám udělena byla, poznávajíce její dalekosáhlé následky v budoucnosti, protože staletý jejich styk mezinárodní, zbystřuje jejich rozhled a správný úsudek v té příčině. Musíme ke své hanbě říci, že o takovém ocenění u nás nebylo potuchy, ba četli jsme a slyšeli slova pohrdlivá o této výsadě, jako nedostatečné a zbytečné. Je to nedostatek širokého rozhledu u nás, soudí-li se tak a jsme tomu rádi, že cizina promluvila. 5) Tak poznamenává sám Dlabač, uváděje seznam svých děl ve své autobiografii. (Rkp. strahovské knihovny.) e) Z hudebníků uveřejněn tu životopis Jana Křt. Vaňhala. 7) Srv. Hostinský, O úloze n,ší historické literatury hudební, Dalibor 1881, str. 98 a 99. — Nejedlý: Historické dílo O. Hostinského v Českém časopise historickém, roč. XV[. 133 a 134. | ||||
|