|
| ||||
| ||||
|
26 CVRIL čís. 2.-3.
VACL. MULLEft Ceský kancionál. Uspořádal Dr. DOBR. OREL. Slova upravil VLAD. HORNOF. Harmonisoval VACL. VOSVKA. V Praze 1921- Ve státním nakladatelství. Leží před námi konečně dávno toužebně očekávaný nový kancionál. Úhledná knížka příručného formátu, přibližně o 700 stránkách, obsahující neméně než 356 písní, zpěvů ke mši sv., k požehnání atd. vybraných ze všech dob a všech směrů. Vedle krásných zpěvů starobylých sáhajících svým původem až do XIV. století a upravených zpěvů chorálních až do našich soudobých skladatelů vše tu máme v pečlivém výběru. Sledujeme-li poznámky o jednot livých písních shledáváre se tu snad se všemi význačnějšími kancionály, které průběhem století v naší vlasti vyšly, seznamujeme se se všemi význačnými rukopisy, obsahujícími velebné a jásavé duchovní písně našich předků, můžeme poznati i zástup těch, kteří snaží se stavěti dále na základech v dobách minulých položených. Jména Foerster, Sychra, Říhovský, Douša, Macan; ze starcích Gregora, Křížkovský, Vitásek, Zařičanský, Holain, Zvonař, Musil, Fiihrer, Malát střídají se tu s poklady písně duchovní vybranými vedle jmenovaných již kancionálů starších i z pokladů duchovní písně národní, jak je uložena ve sbírkách Sušilových, Erbenových a Bartošových. Je tedy jen z krátkého tohoto výčtu patrno, že pořadatelé nepřehlédli snad žádn;, pramen, z něhož by mohli čerpat, pro nový český kancionál. Jestliže upoutá nás nový kancionál svým obsahem, neméně zajímavý je i po hudebně odborné stránce. Prohlížíme-li kancionály vydané v minulém století a částečně i za posledních dvaceti let, vidíme všude jakousi bezradn st jak ve příčině notace, tak i ve pří-čině prosodie. Není snad ani jediného kancionálu, jenž by tu důsledně, dle určitých, přesně stanovených zásad přepisoval staré zpěvy a upravoval text. V jediném kancionálu shledáváme se pravidelně se všemi možnými druhy notace, je tam notace bílá, půlová, jak ji užívá kancionál Svatojanský, nebo černá užívající čtvrfových not, nebo smíšená, v níž pří-zvučné noty označovány notami bílými, ostatní černými, a pokud se textů týče, nFní zmatek menší. Ačkoliv upravovatelé cítili potřebu nové prosodické úpravy, ač bylo jim jasno, že pří-zvučná deklamace nabyvší v nové době vrchu nad časomírou, jako druhdy, od IV. století počínajíc, stalo se v hymnologii latinské, musí ovládnouti také texty zpívané v písních duchovních, poznáváme při zběžném prohlížení vydaných kancionálů, že tu přízvučnost ustavičně ještě zápasí se starou časomírou, z čehož povstávají rozpory, které činí přednes těchto písní skorem nemožným a každý učitel zpěvu, jenž prakticky cvičil písně z některého kancionálu, dá nám za pravdu, že první jeho starostí u každé písně byla jakás takás rhytmická úprava textu. Český kancionál v té příčině znamená nebývalý pokrok, zde vědecký, jasně pojatý princip jest důsledně proveden v celém díle, v každé písni bez výjimky. Víme ze zkušenosti, jak různost notace působila rušivě na přednes písně, jak těžko bvlo při notaci bílé dáti zpěvu onen živý spád a plynný rhytmus, kterého naše píseň duchovní, nemá-li se státi nezáživnou, ztrnulou a na cit a jeho vzrušení nikterak nepůsobící, bez výjimky vyžaduje. Co dalo námahy při těch různých notacích dosíci plynného před-nesu povznešeného tónu rhetorického, jak toho zpěv písně lidové vůbec nezbytně žádá. Zdálo se jistě každému, že tu je píseň zatížena olovem a zavřena ještě k tomu do žaláře taktových oddílů. Nový kancionál v té příčině rozluštil tuto otázku velmi dobře. Pro píseň založenou na rhytmice chorálu užil transkripce notou osminovou, která dodává celku přehlednosti po stránce periodicity hudební a spolu již graficky takřka upozorňuje zpěváka na potřebu živé, plynné deklamace písně. Při písni novější v taktu skládané, užito, kde neponechána jako při hymnách notace dělená takty, notace čtvrfová, která vedle přehlednosti velmi jasně z;)ěvákovi označuje slabiky přízvučné s prvrí notou taktovou v jedno spadající. (Příště dále.) | ||||
|