|
| ||||
| ||||
|
Ročník VXLII. 1921. 27
Dr. J. ČIHÁK Papežská vysoká škola posvátné hudby v Římě. V posledním desetiletí byly založeny v Rímě tři vysoké ústavy papežské světového významu. Jsou to: Papežský ústav biblický, Papežský ústav pro východní studie a Papežská vysoká škola posvátné hudby. Tato poslední byla otevřena prvním lednem 1911, slaví tedy letos první desetiletí svého vzniku. Na památku této události vydali profesoři a posluchači školy zvláštní otisk z Civilta Catholica pode jménem » II primo decennio della Pontificia Scuola Superiore di musica sacra in Roma 1910-1920«, z něhož jsou čerpány zprávy historické tohoto článku. Když roku 1870 italská vláda zmocnila se Říma a jeho pokladů. zrušila také památné »Sdružení sv. Cecilie« pěstující církevní hudbu a Papežskou akademii sv. Cecilie« pro-měnila v Královskou akademii sv. Cecilie pro hudbu vůbec. Tak zůstal papežský Řím bez církevního učeliště hudby, na ústavech vládních pro hudbu církevní nebylo porozumění ani místa a tal< se objevila brzy nutnost a touha po zvláštní škole církevní hudby, kde by se pěstoval řehořský zpěv, klasická polyfonie, hra na varhany a pomocné vědy hudební; touha rostla, když zřízeny již byly takové ústavy v cizině v Belgii, Francii a Německu. Než zvláštní poměry italské způsobily, že myšlenka vysoké školy církevní hudby musila čekati téměř 40 let na své uskutečnění! Pěstitelem a propagátorem nového směru církevní hudby byl tehdy mladý kněz Guerrino Amelli, jenž také r. 1882 otevřel v Miláně Vysokou školu církevní hudby podle vzoru řezenského, avšak pro nepochopení věci u Italů, pro nedostatek prostředků musil brzy svou školu zavříti. Přátelé hnutí podali na to papeži Lvu XIII. memorandum s návrhem školy pro posvátnou hudbu. Memorandum bylo odevzdáno posv• Sboru obřadů, aby se o něm vyslovil; tento poukázal na dvě obtíže : veliký finanční náklad a pak okolnost, že mnoho odborníků, zejména i římských mistrů jest proti reformě církevní hudby. Proto papež Lev XIII. doporučil, aby se dříve o věci psalo, debatovalo a veřejné mínění tak připravovalo na reformu posvátné hudby. To se také v následujících letech dálo, bohužel mnohdy bez úspěchu pro velikou oposici římských ředitelů kůru. Avšak idea trvala, rostla a získávala nadšené stoupence ve všech územích Italie. Nelze pominouti mlčením aspoň některých událostí. Nadšení stoupenci církevní hudby sešli se 14. září 1889 v Soave u Verony a proje vili požadavek, aby co nejdříve byla založena v Italii Vysoká škola posvátné hudby jako ji mají již Francie, Belgie a Německo. Podobnou resoluci přijal v září 1891 IX. kongres italských katolíků ve Vicenze a v listopadu téhož roku hudební sjezd v Miláně vyslovil přání, aby tato škola byla zřízena v Římě. Po té mistr Capocci podal nový návrh školy v Římě, ale přišla odpověd pdi difficile attuazione« (těžko lze uskutečniti). Brzy na to 1. května 1895 ujal se myšlenky patriarcha benátský kardinál josef Sarto v pastýřském listě o posvátné hudbě a svěřil řízení sboru sv. Marka mladému Vavřinci Perosimu. Když pak kard. Sarto se stal papežem, vydal jako Pius X. známé Motu proprio o reformě církevní hudby ze dne 22. listopadu 1903 a tehdy zřízení Vysoké školy hudební objevilo se nutným. Než provedení nebylo snadné, nebylo tu finančního základu ; akce svěřena hudební korporaci Associazione Italiana Santa Cecilia. Když pak r. 1909 byl zvolen za presidenta této korporace P. Angelo de Santi T. J , ujal se energicky akce. Dne 6. června 1910 předložil plán školy Sv. Otci Piu X. P. Santi píše pietně o této audienci. Sv. Otci se vše zamlouvalo, a!e pravil smutně: Nemám prostředků, a je jich mnoho třeba pro založení školy. Všechny použitelné fondy Církve se nyní vynakládají na úpravu krajských seminářů, a právě musím také mysliti na nový římský seminář, který pohltí miliony. — Než potom zamysliv se na chvíli, pozvedl zrak k nebi a pravil: Ostatně jest Prozřetelnost, která nikdy neopustí těch, kdož v ni doufají, ona pohne srdcem zbožných katolíků, aby mi pomohli také pro tento nový ústav ke slávě boží. Škola bude tak darem katolíků, ne tíhou Sv. Stolice. A proto k činu s Božím požehnáním. A skutečně Prozřetelnost pomohla, našli se příznivci a dobroJinci v Italii i v cizině a tak již 1. listop. 1910 oznamoval P. Santi biskupům Italie, že se otvírá v Římě Vysoká škola posvátné hudby. Ve skutečnosti mohlo se začíti teprve počátkem ledna 1911 v kol-leji dell' Immacolata. Pius X. vida slibný počátek schválil školu brevem bExpleverunt= ze dne 4, listopadu 1911. V roce 1914 mohla se škola přestěhovati do paláce sv. Apollináře | ||||
|