|
| ||||
| ||||
|
YRI L
ČASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVÁTNOU V ČESKOSLOVENSKÉM STÁTĚ ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ IEDNOTY CYRILSKÉ ZAKLADATEL FERD. LEHNER. ^ REDAKTOR VÁCLAV MIJLLER Redakce: PRAHA-VI. 82. ulice Štulcova 10.—Admini strace: PRAHA-II. 1370, Národní třída 6. — Předplatné na rok 10 K. se 100°' drahotním příplatkem tudíž 20 K. ROČNÍK XLVII. ČERVEN-ČERVENEC 1921. ČÍSLO 6.-7. O podkládání textů sturoslovanských Vatikánskému chorálu. (Referuje Anselm Sedláček O. S. B. — Emauzy.) Výsada památných míst českoslovanských, v určitých svátcích sloužiti mši sv. jazykem staroslo anským, vyvolala otázku, jakým způsobem by se měl staroslovanský jazyk do mešní liturgie uvésti. Emauzský klášter, uchopiv se tohoto velmi nesnadného úkolu, rozhodl se; věren sv; m chorálním tradicím, opatřiti staroslovanské texty chorálními nápěvy, jež měly býti pečlivým přepracová= získány z vydání Vatikánského. Nelekaje se četných a velikých obtíží — byl odkázán jedině na svoji theoretickou a praktickou znalost chorální, poněvadž tento obo- pomocné literatury vědecké dosud úpině postrádá — svěřil provedení této práce jednomu ze svých mnichů, který celé sváteční ordinarium, všech jedenáct různých mší in solemnibus et duplicibus, právě dokončil. V některých jazykových nesnázích vypomohl laskavou radou professor staroslovanštiny na universitě Dr. Josef Vajs. Nejedná se zde v zásadě o nic nového; s podobným podkládáním různých textů nejen latinských, nýbrž i řeckých setkáváme se v dějinách západního chorálu nejednou.-Nezávislost melodie na textu dospěla tak daleko, že v době, po organisační či :nosti sv. Rehoře Vel. bezprostředně následující, byly úpině bez ohledu na text skládány chorální nápěvy, náležející převážně do skupiny zpěvů bohatě melismatických. Amalarius z Met (9 stol.) zmiňuje se o jedné z těchto modulací nad slovy »f a b r i c a e m u n d i« v proslulém vánočním responsoriu »D e s c e n d i t<. Se stejným nápěvem se setkáváme v responsoriu »I n m e d i oe, složeném pro svátek sv. apoštola lana.') V pozdějších stoletích byla skládána nová respon soria s dlouhými neumami na posledním nebi předposledním slově; tato dlouhá řada not, jubilationes nebo jubili zvaná, byla po verši opakována, jak svědčí známá responsoria »S t i r p s Jesse »Ad nutum Domini- a »Solem justitiae• Fulberta ze Chartres, zhudebněná králem Robertem. Podobná melismaticky bohatá responsoria byla v klášterních chrámech zpívána ne pouze na konci matutina, nýbrž též v nešporách mezi kapitulem a hymnem, a co zejména je pro nás zajímavo, pro každý modus byl složen určitý nápěv, jemuž byl text responsoria vhodně podložen. Kromě toho vešlo v některých chrámech v obyčej, připojiti k poslední antifoně nešpor a chval dlouhou neumu, rovněž dle jednotlivých modů se různící; původně byly tyto melismatické doplňky skládány pro potřeču školskou — žáci se učili rozeznávati modi chorálu připojením těchto neum jednotlivým skLdbám, o ji á2 určení šlo — později vnikly i do liturgie. Melisma druhého modu se nám zachovalo dosud při veršíku nešpor a chval. Konečně byly různé texty podkládány těmže ') Dom Joseph Pothier, O. S. B., Les Mélodies Grégoriennes, str. 156. Tournay 1880. | ||||
|