|
| ||||
| ||||
|
71
Jedné toliko věci pohřešujeme v Kanci.onálu, podrobné totiž udáni pramenův k vůli bližšímu určení o původu a stáří jednotlivých písní. Písně v starých toninách myšlené od moderních rozti`fditi — práce tato zůstavena jest nám a společné píli se dojista po-daří šEastné rozřešeni. Vnitřní krása Kancionálu tím nedostatkem ceny ovšem nepozbyla. Kancionál konečně stkví se milou r o z m a n i t o s t f. Jsouc v něm k nalezení písně ke všem možným příležitostem náboženského života veřejného i soukromého, na veškeré doby i svátky církevního roku. JsouE zde p í s n ě m e š n í všeho druhu: slavnostní s rozmanitými nápěvy k jednotlivým částkám sv. oběti č. 344—346, obecné č. 347—357, dle dob církevního roku č. 358—363, o svátcích Svatých č. 364—367, při mši zádušní č.814-817;—písně pro rozmanité doby a svátky církevního roku: adventní č. 1-46, vánoční č. 47—130, o novém roce č. 131—135, o zjeveni Páně č. 136—1.39, na den Jmena Ježíš č. 140—141, postní č. 142—221, velikonoční č. 222—261, ona nebe vstoupeni Páné č. 262—272, svatodušní č. 273—289, o nejsvětější Trojici Boží č. 290 až 301, o nejsvětější svátosti oltářní č. 302—343; — o Pánu Ježíši č. 396—417, o Parmě Marii č. 418—486, o sv. an(lělích č. 487—493, o světcích a světicích Božích č. 494 až 622; — písně příležitostné a) pro pobožnost veřejnou: před kázaním a po kázaní č. 369--373, u obecných potřebách č. 623—636, na po(lékováuí Bohu za udělená dobrodiní č. 637—639, při slavnostech mimořádných č. 764—773, při pobožnostech zvláštních č. 782—789, pohřební č. 790—813, obecné za mrtvé č. 818—819; — písně př fležitostné b) pro pobožnost soukromou a sice: ranní č. 640—673, večerní č. 674—685, modlitba Páné, pozdravení andělské č. 686—693, Věřím v Boha a tři božské ctnosti č. 694—695, pro poučení a útěchu č. 696—748. R dílu I. přidány jsou Nešpory na celý rok, k dílu II. Hodinky c í r k e v n í na den narození Pánč (v noci při první mši svaté), na zelený čtvrtek, velký pátek, bilou sobotu a hodinky za mrtvé. Dlužno ještě poukázati na harmonisaci veškerých písní, která Dědictvím Svatojanským vydána jest ve dvou svazcích foliových s názvem: ,Hlas ~-arhan~~. Jakkolivěk řečené hudební dílo valné jest rozšířeno, sotva pochybím, uvede-li tuto doslovnou předmluvu věhlasného Dra. A u g u st a A m b r o s e, velmi důkladnou a poučnou k povšechnějšímu uváženi. Učený badatel hudební píše následovně : Zpěv jest důležitou částí bohoslužby od svaté katolické Církve nařízené. Tento zpěv jeví se v Církvi u trojí obdobě. Bud zaznívá chrámem co slavné intonace, kterýmiž kněží s chorálními zpěváky závodí a kteréž, jsouce části svatých obřadf.i samých, od pra-věku církve až do našich dob beze vší prúměny pod jmeu.em zpěvu Rehořského se udržely a základen- i jádrem všeliké církevní hudby slují; bnd vystupuje, kde tolio církevní zákonové připouštějí, pod názvem hudby figurované, slouže církevním výkonům za slavnostní ozdobu; aneb konečně zní zpěv z úst křestanského lidu v spůsobě písně, zastupuje společnou hlasitou modlitbu. Necht náleží zpěv již do té aneb do oné třídy: nikdy nesmíme pustiti s oči, žei; nemá vlastně nic jiného býti než zpívaná modlitba. Zpěv má totiž dle slov svatého Apoštola jediné k oslavě Boží, k všeobecnému vzděláni čili k nábožnému roznícení souhlasně prozpěvujících křest?anů sloužiti. „Napiněni budte Duchem Svatým, mluvíce vespolek v žalmich a chvalách a v písničkách duchovních, zpívajíce a plesajíce v srdcích svých.” (K Efes. 5, 18.) Nebof když zbožně prozpěvujeme, přidružuje se k vzdělávajícímu slovu též mohutné kouzlo tonů a uděluje témtýž slovům vyšší půvaby i zvláštní dojímavosti. Výborně píše sv. Augustin: „Někdy i líbeznost zpěvu v uších mojich se rozléhajíc, valněji mne oblažovala než výroky Tvé, ó Pane.” (X. lib. Conf.) Má-li však zpěv dostáti svému vznešenému určeni, musí vše to odstraněno býti, což by důstojnosti téhož určení na ujmu byla Není tedy dosti na tom, aby se náboženský zpěv počínal a vykonával s mysli nábožnou, nýbrž duch nábožnosti musí se projevovati již nápěvem písně samým. Prostota, vroucnost, dojímavost a velebnost jsou ty vlastnosti, jimiž nápěv vynikej, aby se mohl právem nazvati zpěvem církevním a vzdělávajícím. Co však světskostí, ješitnou honosivostf a vůbec jen kratoclivílf a zábavou páchne aneb dokona nekalé výrazy v sobě chová, musí ovšem zde býti vyloučeno, jelil~ož zpěv takovýmito živly nadchnutý účelu kostelního života se příčí, mysl k Bohu povznáseti nemůže, anobrž ji od Boha strhuje a tudíž služby Boží neozdobuje, ba jen hyzdí a snižuje. Zbožní předkové naši pozůstavili nám od pradávných dob poklad ryze církevních nápěvů, jen že bohužel část tčclito zdčdéných zpěvů v ústech lidu vymřela, ano i z pa-měti lidské dokona vypadla. Naproti tomu vloudily se a ovládly rozličné písně, kteréž při | ||||
|