|
| ||||
| ||||
|
192S C; Y R I l_ 29
starověku, kdy lid zúčastňoval se zpěvu bohoslužebného bu d že některé části ze zpěvu solového opakoval nebo zvláštní úryvky do zpěvu žalmů vkládal. Význam lidového kostelního zpěvu uplatňuje se hlavně ve středověku a trvá do dnes U nás při vrozené zpěvnosti došel lidový zpěv zvláštní obliby a vykazuje se zvláštž z doby staré takovými skvosty ojedinělé krásy, že na celém světě nenajde se jim rovného. Vzpomeňme jen písně Hospodine pomiluj ny, sv. Václave, rorátů, písně Hospodine všech věcí pane, Hospodine všemohoucí, Kristus příklad pokory a j. a j. a oko se nám zarosí slzami radosti, jaké nádherné perly vytryskly ze srdcí českých k oslavě boží. Lidový zpěv kostelní má svůj veliký náboženský i národní význam. Ničím se tak hned neposílí zbožnost a vlaste necký cit prostého srdce. jako zpěvem. Lužičtí Srbové ne v poslední řadě děkují za za-chování své národnosti a řeči písni kostelní. Když už všude jazyk jejich umlkal, v kostele přece ještě žil, v lahodném zpěvu je sílil a při životě udržoval Tak tomu bylo často i u nás. V kostele při zpěvu české písně rostlo nejen náboženské, nýbrž i národní vě,' tmí. V pohnutlivých dobách česká píseň kostelní dojímala až k slzám, vlévala sílu a nadšení až nepřátely strach pojímal. Obrovská práce, kterou vykonala kostelní a národní píseň na poli našeho náboženského a národního obrození, zůstane na vždy zapsána v dějinách našich zlatými písmenami. Z lidové písně a z lidového umění rodila se naše píseň umělá a naše veliké umělecké odkazy slavného Křížkovského, Smetany a Dvořáka Proto Cyrilské Jednoty mají povinnost věnovati největší péči lidové písni kostelní, tím větší péči, když dnes ve školách zvláště u nás v Cechách děti se už neučí lidové písni ani kostelní, ani národní. Jaké hrozné nebezpečí tu hrozí? Staří vymřou a mladí ne-budou zpívat a naše chrámy zmlknou jako namnoze už zmlkají naše krbv. rodné lány a lesy, kde hlaholívala krásná národní píseň a perlila se z úst dělníka, hospodáře, dívky i vetché stařenky. Zemře-li národu našemu píseň na rtech, co se sním stane? Strážci a zachránci lidové písně kostelní i národní měly by býti Cvrilské Jednoty. V kostele by měly zachraňovat lidovou píseň kostelní, při svých vyraženích a zábavách lidovou píseň národní. Buďme nadšenými cyrilisty! Své Cyrilské Jednoty upřímně milujme jako své rodiny, navštěvujme pilně pěvecké zkoušky a co nejúžeji se spojme s mateřskou Obecnou. Jednotou pražskou. Zvláště valné hromady Obecné Jednoty v Praze by měly býti dostaveníčkem zástupců všech aspoň čelnějších Jednot farních, kde by se navzájem poznali, kde by se luštily všecky aktuelní otázky, přednesly nové náměty, odkud by si všichni odnášeli zase nové nadšení a chttf k práci. Odebírejme všude časopis flCyril«, čtěme jej horlivě, praktikujme jeho přání a rady a samy pokud je to možno, do něho i přispívejme. Aspoň zprávy o své činnosti může každá Jednota jednou do roka poslati. Nenechávejme celé vedení a vypinění všech čísel jenom na bedrech redaktorových a několika pracovníků. Časopis Cyril« prodělal těžkou krisi v době válečné! Udržel se když tolik jiných časopisů zaniklo, musel se ovšem hodně omezit, zvláště ve vydávání samostatných příloh, ale dík Bohu už zase pookřívá, síly sbírá a těšme se, že za pomoci a nadšení všech cyrilistů zase bude moci vycházeti v těch rozměrech, jako před válkou. Nejlepším svědectvím jeho rostoucího významu jest nám veliký zájem ciziny o něj. Ve Francii, v Americe a j. má své nadšené odběratele a šiřitele. Uvědoměme si, že je to j e d i n ý č a s o p i s, který hájí a šíří u nás pěstění církevního zpěvu a jemu jedině slouží. Nebude li v nás zájmu a lásky k tomuto časopisu, kde potom chceme ten zájem buditi a hledati ? Vždyf víme, že v moderní době tisk jest nejrychlejší a nejzdařilejší službou všem ideám, že někdy ani slovem nedokážeme co tiskem. Tedy i cyrilské hnutí nezbytně potřebuje svůj tisk a ten zase potřebuje všestrané podpory z řad samých cyrilistů. Finanční otázka Cyrilských Jednot, i když ji nestavíme v popředí, přece jest také důležitá. Cyrilské hnutí potřebuje nutně hmotných podpor. Ty mají vycházeti jednak z mírných příspěvků členských, z výtěžků různých zábav a koncertů, ale hlavně by měly plynouti z podpor a odkazů těch, kteří mají, a kterým rozkvět církevního zpěvu leží na srdci. Neobviňuji, jenom konstatuji, neved;, setkávají se všecky Cyrilské Jednoty s porozuměním a všestranou podporou u duchovních správců a vůbec u kněží. Nedovedu chápat, jak mnohý kněz, který už af z jakýchkoliv důvodů má ve své osadě svízelnou pastoraci a v neděli kostel prázdný zlobí se, zamezuje a nepodporuje, když několik nadšených lidí chce mu založiti farní Cyrilskou Jednotu a pomoci vzkřísiti zubožený náboženský stav osady. Není hned tak mocného | ||||
|