|
| ||||
| ||||
|
30 C Y R I L 1928
a působivého prostředku pastoračního na lhostejnost moderního křesfana jako krásný zpěv kostelní. Kdvby všude kněžstvo se chápalo Cyrilských Jednot a kostelního zpěvu, jsem přesvědčen, že by se kvapně probouzelo zase náboženské nadšení, chuf ke kostelu, z něhož mnohé právě bídný stav církevního zpěvu vyhání a že by lidé se už nemohli ani dočkati té neděle, až si zase ve svém kostelíčku od srdce zazpívají a krásným zpěvem, který srdce jírr.á, se potěší a posílí. K tomu ovšem často nestačí jen krásná slova, ale je potřebí i obětí, hmotných darů a odkazů. Literátské spolky v starých dobách štědrostí svých zámožných členů — patřívalif k nim všichni hodnostáři městští a občané nejvážnější -- nabývaly značného jm~ní, jak nám svědčí zachované účetní výkazy liter. bratrstev. Pamatujme na cyrilské jednoty aspoň tolik, jako pamatujeme na vlastenecké a humánní podniky. Končím. V několika zde pronešených myšlenkách naznačil jsem celý veliký úkol cyriiského hnutí. Bude-li v srdcích našich dostatek pochopení pro církevní zpěv, bude v nich také vždycky dostatek obětavého nadšení; a toto nadšení bude činiti v nás hotové divy. Pilnou, vytrvalou a obětavou prací v Cyrilských Jednotách přispějeme nemalou hřivnou k veliké restauraci náboženského života v našich vlastech, oživíme slavnou tradici literátských bratrstev a zanecháme budoucnosti po sobě světlou památku. Dr. Vl. Blažek Písně k sv. Václavu v kancionále Svošovského. (Pokračování) Na den svatého Václava, mučedlníka a dědice Českého. s t Když let osm set mi - nu - lo, čty - ři de - va - de - sát, v Ce-chách se za-blesk - nu - ]o, po - ča - lo vše ple - sat. R. Svla - že ná ro - sou Bo - ží vy - da - la ze - mě květ, do - sta - la z ne - be zbo - ží, roz - ve - se - lil se svět. Květ ten svatý Václav byl, vyrost z kmene Krista. Všemu světu divný byl, nedal dábiu místa. R. Kvetnouc ovoce nosil víry katolické. nepravosti udusil v vlasti své pohanské. Byl lidem, Bohu milý i svatým andělům, jehož vždycky bránili proti nepřátelům. R. Ctnosti svaté miloval, stkvěl se pobožností, mši svatou oblíboval s velikou vroucností. Chudých milovník lidí byl živý i mrtvý, jak se v kronikách vidí, žádnému škodlivý. R. Ob- cházel chrámy v noci bosýma nohama, Božské hledal pomoci v kostele i doma. Kostelův katolických vystavěl jest mnoho. Zanechajíc pomp světských, chválil Boha svého. R. Kříž na čele zlatý měl, když ho císař viděl, anděle vůdce jest měl, jakž císař po věděl. Po čemž císař poklonu velkou mi učinil, posadiv na svém trůnu, sám se níž posadil. R. Tak slouhy své miluje Pán Bůh všemohoucí, dary je obdařuje, aby byli stkvoucí. Ctnostmi jsa obdařený, před Bohem se nížil. Bratru, matce nevděčný k smrti se přiblížil. R. Zpověd svatou učiniv, vzal velebnou svátost, svatá kolena skloniv, majíc umřít žádost. Přede dveřmi kostela bratr naň vyskočil, ucho odfal od tě'a, mečem ho prostrčil. R. Krev svatá zed skropila, nemůž se zatříti, jak z těla vyskočila, musí tak vždy býti. Ihned se divy veliké činily po světě. A králi země Dacké rozkázáno jistě, R. aby kostel vystavěl Vácslavu svatému, modlitbou se poručil mučedníku ctnému. Tři léta v Boleslavi tělo svaté bylo, jako slunce s hvězdami ve dne v noci stkvělo. R. Odtud potom d,) Prahy když vezeno bylo, bez mostu, lodi, vláhy přes tři vody přešlo. K žaláři přivezeno, odtad jít nechtělo.. až bylo vypuštěno, což tam vězňův bvlo. R. V tom ucho přineseno, jež, odfato nejprv, jak k hlavě přiloženo, přirostlo jako prv. | ||||
|