|
| ||||
| ||||
|
1928 C Y R 1 L 43
ani stopy násilí. Z celého toho myšlenkového proudu je zřejma s věž e s t t v ů r č í i n-v e n c e. Práce Treglerovy vznikaly lehce, mnohá snad takřka jediným dechem v okamžiku šfastné inspirace, odtud právě jejich bystrý spád a neobyčejná myšlenková zcelenost. Z mnoha dokladů tohoto tvrzení, jež by bylo možno uvésti, vzpomínám tuto jen úchvatného S a n c t u s z díla M i s s a b r e v i s o p u s 9. Z jediného motivku, zaznívajícího zde něžným pianem a hned zase bouřlivým fortissimem, je tu vykřesána skladba jako z kvádrů. Účin této drobné skladby čítají 23 takty, je ohromující a přece jaká zde vládne umírněnost v prostředcích výrazu! Vokální část je pracována jednoduše, znějí tu dlouze vydržené akkordy přerušené místy prostým, za to však tím mohutněji působícím unisonem a to vše je opřeno samostatným, od vokální části zcela neodvts!ým partem varhanním, který strhuje právě svým spádem a působí svou monothe;natičností opravdu drtivou silou. Myslím, že v celé bohaté literatuře světové hudby církevní málo by se dalo uvésti analogických skladeb, kde lehkost tvůrčí invence a plynulost hudební myšlenky dociluje poměrně skrovnými prostředkv tak mohutného účinu, jako je tomu v tomto překrásném Sanctus! Není možno v rámci jediného článku podrobně hovořiti o všech Treglerových skladbách církek ních, ač by to bylo vděčné thema. Zmíním se toliko o celkovém charakteru hudební práce těchto děl Harmonická analysa církevních děl Treglerových vede nás k posouzení modernosti i c h hudebního projevu. Uvážíme li, že tato díla vznikla vesměs v první polovině devadesátých let minulého věku, vidíme. že harmonická struktura jejich jest na ten čas značně smělá. Sluší si uvědomiti, že našim i cizím skladatelům tehdy byla vzorem krásná, ale harmonicky příliš jednoduchá díla zejména Wittova a ovšem i oživený tou dobou církevní duch vážných, skladeb starých mistéů, jak jej vytvořil zejména G P da Patestrina. Po s'ránce harmonické vládla ve většině skladeb tohoto směru přísnost až asketická, vy-hýbající se úzkostlivě každému, jen poněkud moderně zbarvenému akkordickému spoji Umělecky bylo to stanovisko neudržitelné, nebof každá doba měla a má právo tvořiti i v umění církevním po svém. To bylo ostatně i stanovisko Palestrinovo. A právě Eduard Tregler rozřešil otázku modernosti ve svých dílech velmi šfastně. Nenaleznete v nich laciné líbivosti a profanního charakteru tónové mluvy, není tu také chtěné modernosti, za to však tu v ádne ukázněnost a umírněnost která se ovšem nevyhýbá i smělejším prostředkům harmonického výrazu, jsou-li odůvodněny logikou díla a připouští li to ideový obsah skladby. Obráží se zde hluboká znalost církevní hudby minulých dob, ale nikde ne-postřehnete otrocl<ého napodobení starých komposičních formulek, jež tak často slýcháme zvláště v dílech některých německých vyznavačů Wittovy reformy. Rytmika prací Treglerových je výrazná, melodika svěží, ušlechtilá, prochvělá hlubokým citem a prozrazující místy nepokrytě svůj slovanský původ. Hudební výraz všude úzce se přimyl<á k zpívanému slovu, l S 1 o h d ě 1 T r e g 1 e r o v ý c h je umělecky vytříben, vše je tu náležitě vyváženo, pině se respektuje zásada kontrastu a všude vládne opravdová ukázněnost. Vokální část bývá z pravidla celkem jednodušší, kdežto part varhanní je leckdy vypraven bohatěji a ne-jednou prozrazuje autora virtuosa na královský nástroj. Přes to však i těžší partie varhanního partu jsou psány technicky dobře hratelně. Neposlední příčinou, že díla Treglerova působí tak jednolitě, je zmíněná už lehkost autorovy tvůrčí potence. Co bylo řečeno o církevní hudbě Treglerově, platí v celku i o jeho skladbách světských. Hlavní význam Treglerův tkví ovšem v pracech církevních, které budou vždy s t ěžejnými díly naší moderní hudby duchovní. Přehlédneme-li životní práci Treglerovu v celku (kéž by se ještě v dalš`ch, bohdá ještě hojných letech autorova života rozhojnila!) můžeme s radostí konstatovati, že je to práce svým h u d e b n í m o b s a h e m v e 1 m i ú c t y h o d n á, na jejíž retrospektivu může náš svěží jubilant v roce svého šedesátiletí popatřiti s piným sebevědomím. )e bezpečně jisto, že všecka životní činnost a zejména s k l a d a t e l s k á t v o r b a T r e g l e r o v a zůstane v dějinách naší hudby — hlavně církevní — zapsána písmem v e l m i znatelným a trvalým. (Dokončení příště.) | ||||
|