|
| ||||
| ||||
|
58 C Y R I L 1928
zavedených, vzniklo přenášením známých nápěvů v mezích jedné kategorie liturgického zpěvu : pro introit na svátek sv. Václava vzal se introit o všech svatých »Gaudeamus omnes in domino«,') Alleluja bylo vzato z Alleluja při mši sv. Prokopa; toto samo vzniklo z graduálního Alleluja »Felix es sacra virgo.r) Od Jana z Jenštejna pocházejí 4 hymny k sv Václavu, jenže jsou to jen práce básnické, nikoliv také hudební, jak nás poučuje poznámka při hymnu prvém, že se m.í zpívati jako známý h~us svatojanský Ut duearlt laxis«.9) Kališnický misál IV B 6 v knihovně Národního musea obsahuje vice celé officium de s. Venceslao, avšak jen text, n kde jiný, nežli dnes užívaný.") Důležit jii pramenem pro náš soupis byly by kancionály, jenže nejsou dosud zpr_,covány. Jedině o kancionále Franusov v Hradci Králové z r. 1505 máme velice dúkiadnou studii od prof. Dra. Orla a z této shledáváme, že píseň o sv. Váciavu Venceslao dulci claro nalézá se ve Franusově jakož i v starším vyšehradsltém sborníku 7 r 1450. Hradecký kancionál obsahuje též nápěv prosy nChriste tui praeclari militis« ") Graduál utrakvistický z let 1584- 1590, jenž pochází z Benešova a jest nyní uložen v I;apitulní knihovně v Praze, obsahuje »Alleluja 0 nlučedlníkovi svatým Václavu dědici českém«.t2) Z katolické strany dlužno zaznamenati jednu polyfonní skladbu. dílo císařského kapelníka Františka Sale-ho, »Oratio ad S S. B V Mariam, Wenceslaum, Adalbertum ... sex vocum composita. Pragae, Georg. Nigrimts 1598<.`) Přičiněním Jesuitů dostala se postava sv. Václava i na jeviště: r. 1567 překvapili pražské obecenstvo česky provedenou hroty o sv. Václava Zda-li se při tom jen deklamovalo, či také hrálo a zpívalo, není známo, dle všeho však ano, nebof pražský magistrát nabízel ke hře mezi jinými i městské trubače.") Při provedení jiného dramatu téhož obsahu, v r. 1614 v Olomouci provozovaném, spoluúčinkovala hudba, o čemž se dovídáme náhodou, totiž zprávou, že se lešení s hudebníky při produkci sřítilo,") V roce 1623 se zaznamenává opět provedení »Komedie o sv. Václavu« v pražské jesuitské kolleji10) Odchovancem Jesuitti byl Adam Michna (1600?-- 1673), varhaník v Jindiichově Hradci a dle všeho asi náš nejvýznamnější skladatel XVII. stol. Jeho Missa s Venceslai pro 6 hlasú vokálních, 6 smyčcových nástrojů, 2 trubky a varhany jest zachována v tak zv. Lichtenštejnské sbírce v Kroměříži. 17) Dedikaci lze vysvětliti bud intensivním stykem Michnovým s jesuitským, tal< zv. sv.-václavským seminářem v Praze, anebo jeho vlastenectvím: komponoval písně na české texty, ba sám básnil a básně zhudebnil,") což je,-t zjev pro XVII stal. zajisté ojedinělý a proto velice významný O něco mladší než Michna je přední moravský skladatel, Pavei Vejvanovský, (přjbližně 1645--1692), absolvent jesuitského gymnasia v Opavě, později hudebník na olomoucicém biskupství. 0 jeho mši k sv. Václavu víme toliko z korespondence, skladba sama je ztracena."') Týž osud stihl stejno jmennou práci P. Ferdinanda Alana de Rupe, což tím víc litujeme, an neznáme od něho jediné skladby a ona ztracená mše se svými 26(!) hlasy předstihla v tony směru i nad-uvedenou Michnovu.2':) Jak vypadalo »motetto de s. Venceslao: Fxaitar Domine« nelze z lakonického zápisu i. ventáře sbírky I.ichtenštejnovv vyčísti, jen z toho, že se vyskytuje mezi skladbami Filipa Jakuba Rittlera, dalo by se souditi, že pocházelo také od téhož 21) (Příště dokončení} at Nejedlý, Dějiny předhusitského zpěvu v Cechách v Praze 1904, str. 246, 247. °) Ibid. str. 50, 51. --- s) Ibid, str. 58, 59. .) Dreves: Die Hymnen 1ohanns von Jenstein, Prag 1886, str. 76-S4. 11 Orel, =0 řeči v mešní liturgií v Cyrillu 1917 str. 8, 9. Orel, Kancionál Pranusúv= v Cvrillu 1916 str. 79 a 19 8 sir. 167 Podlaha: Catalogus collectionis operum artis musicae... Pragae 1926 str. 76 pod č. 1678. Antikvariát Rosenthaiuv niěl dle katalogu č. 153 pouze alt II. Men:ík, F., Příspěvkv k dějinám českého divadla v Rozpravách Ceské akademie. V Praze 18956, str. 58. Výslovná zmínl Ibid. str. 72, kde jest uveden úpiný latinský název hry a její 3 autoři z řádu ;esuitů. Ibid. str. 95. 17) ISreitenbacher, Ant., Hudební archiv kolegiátního kostela sv. Moříce v Kroměříži, V Olomouci 1928 str. 69 pod č. 109. 1 0 básnicl<é činnosti Michnově viz článek Jirečkúv >Idylicl<á skládání ze XVI[. věku= v Osvětě 1881 str. 21 a násl. Breitenbacher, 1. c. str. 50, 51, pozn 2. a str. 80 a násl. 10) Ferdinand Afanus de Rupe byl Dominikánem v české provincii. Jediná snad zachovalá zpráva v archivu kláštera u sv. Jiljí v Liber studii generaiis o něm praví, že r. 1683 byl přeložen jako Kazatel do Písku. Zpráva o zmíněné mši jej: čerpána z inventáře z r. 1699 v pamětní knize na faře v Třebenicích, jehož spis mi svého času s nevšední ochotou pořídil zvěčnělý tamější děkan Bouchal. 1) Breitenbacher, 1. c. s'.r. 95, č. 223. Zivotopisné zprávy o Rittlerovi tamtéž str. 83 a 84. | ||||
|