|
| ||||
| ||||
|
1928 C: Y 1Z 1 L 67
Aby pak tento zákon, nezbytná příručka pro každého ředitele kůru, varhaníka, cyrilistu byla snadno přístupna, vydáme ji také v knižní úpravě v knihovně »Cyrila«, PIUS PP.X. Mezi sarostmi pastýřského úřadu, netoliko o tento Nejvyšší Stolec, na nějž jsme byli nevyzpytatelným řízením (,rozřetelnosti, třebas nehodni povoláni, nýbrž o každý jednotlivý chrám, první nepochybně místo zaujímá péče o uchovávání a povznesení krásy domu Božího, kdež slaví se velebná tajemství náboženská a kdež lid křesfanský se schází, aby čerpal milosti ze Svátostí, přítomen byl svaté Oběti Oltářní, klaněl se nejvelebnější Svátosti Těla Páně a pojil se k společné modlitbě církve při veřejných slavnostních úkonech liturgických. Nic tedy nesmí se vyskytnouti v kostele, co by rušilo nebo i jen zmenšovalo zbožnost a nábožnost věřících, nic, co by dávalo vážný podnět k nevoli nebo pohoršení, a zejména nic, co by přímo uráželo krásu a svatost posvátných výkonů a bylo tudíž nedůstojno domu modlitby a velebnosti Boží. Nedotýkáme se zvláštních zneužití, jež po této stránce by se vyskytla. Dnes obrací se zřetel Náš k jednomu z nejobecnějších, nejnesnadněji vykořenitelných, a jehož často jest litovati i tam, kde všecko ostatní zasluhuje největší pochvaly pro krásu a bohatost chrámu, pro skv:lost a přísný pořádek obřadů, pro četné duchovenstvo, pro vážnost a zbožnost kněží sloužících. Jsou to nešvary ve zpěvu a posvátné hudbě. A vskutku; af to povahou tohoto umění, jež samo sebou jest vinivé a měnivé, af to postupným střídáním vkusu a návyku po dlouhou dobu, af to zhoubným vlivem umění světského a divadelního na umění posvátné, af to líbivostí, již hudba přímo působí a již nelze vždy udržeti snadno ve správných mezích, af posléze mnoha předsudky, jež v této věci vznikají u lidí povrchních a jichž potom houževnatě drží se i osoby vážné a zbožné, hudbu a zpěv neustále to svádí odchylovati se od správné normy, stanovené cílem, jímž umění se připouští k bohoslužbě, a vyjádřené dosti jasně v kanonech církevních, v nařízeních sněmů generálních i provinciálních, v předpisech k lepšímu pochopení vydaných po svátnými Kongregacemi římskými a Nejvyššími Veleknězy, našimi předchůdci. S pravým uspokojením srdce Našeho rádi uznáváme mnoho dobrého, jež v této věci vykonáno bylo v posledních desítiletích iv tomto Našem slavném městě Římě a v mnoha chrámech vlasti Naší, zvláště však u některých národů, kde mužové výborní a horlící pro kult Boží, se schválením této sv. Stolice a pod vedením biskupů sjednotili se v kvetoucí sdružení a přivedli k nejpinější cti posvátnou hudbu ve svých jednotlivých kostelích a kaplích. Přece však dosti daleko jest ještě k tomu, aby dobro to bylo obecným všem, a bereme li v úvahu Naši osobní zkušenost a prohlížíme li velmi četné stížnosti, jež došly Nás se všech končin za tu krátkou dobu, co zalíbilo se Pánu povznésti nízkou Naši Osobu na nejvyšší témě Pontiíikátu římského, považujeme za Naši první povinnost bez dalších odkladů pozdvihnouti ihned hlasu a zamítnouti vše, co se při úkonech bohoslužebných a obřadech církevních poznává nesrovnalým se jmenovanou správnou normou. A jelikož jest naší.n nejživějšlm přáním , aby pravý duch křestaaský znovu vzkvetl do všech směrů a udržoval se ve všech věřících, jest třeba starati se přede-vším jiným o svatost a důstojnost chrámu, kde právě věřící se shromažd'ují, aby ssáli ducha toho z prvotního a nevvvážitelného zdroje, jímž jest činné účastenství na svatosvatých tajemstvích a na veřejné slavnostn modlitbě církve. A marně bychom čekali že sestoupí na nás hojné požehnání nebeské když naše úcta k Nejvyššímu, místo aby vy-' stupovala ve vůni libeznosti, vkládá zatím do ruky Páně důtky, jimiž kdysi božský Vykupitel vyhnal z chrámu nehodné znesvěcovatele Pročež abv nikdo neměl od nynějška výmluvy, že nezná jasně své povinnosti, a aby odstraněna byla všeliká neurčitost ve výkladu některých věcí již přikázaných, uznali jsme vhodným, vyznačiti stručně zásady, jež upravují posvátnou hudbu při úkonech bohoslužebných, a shrnouti zároveň v jediný vše-obecný obraz hlavní předpisy církve proti nejobecnějším zlořádům v této věci. Proto z vlastního popudu a pevného vědomí vyhlašujeme tuto Naši I n s t r u k c i, dávajíce jí jakožto z á k o n í k u o p o s v á t n é h u d b ě z pinosti Naší Apoštolské Autority moc zákona, a ukládáme tímto Naším spi-sem všem nejúzkostlivější poslušnost. (Pokračování.) | ||||
|