|
| ||||
| ||||
|
1928 C1-RI L 71
g o r i á n s k ý. Naše úsilí ztroskotalo, zejména budeme-li posuzovati věci jen se stanoviska uměleckého a nezaujímá li v našich předpokladech při tom chorál to místo, jej mu náleží, totiž p r v n í. jest jisto, že umělý zpěv při slavnostních příležitostech tiumočí vybrané, jednomyslné city množství, ale nezapomínejme, že církev dala těmto citům přesný, vše-obecný výraz, který projevuje v liturgických zpěvech Graduálu a Antifonáře, shodných s modlitbami a čteními celebrttjícího kněze a jeho služebníků Zpívati o vánocích s církví svatou, nabídnouti především Božskému Dítku zpěvy skládané církví, výhradně pro Ně, to bude především naším úkolem. Zbaviti se této povinnosti, úpině nebo jen z části, abychom se přidrželi věci podřízené, je pak činem individualismu, jehož důvody neobstojí; jest to tolik, jako nahraditi stálý řád církevní osobní fantasií velmi pochybného rázu; slovem, ředitel kůru odvrací se od vlastního svého poslání a dobrovolně snižuje důležité tíl{oly svého úřadu. My tedy vynaložíme všemožnou péči provádění gregoriánských zpěvů vánočních. Ale tak: nezapomeneme, že vánoce jsou středem liturgického cyklu, jenž počíná již před 25. prosincem a který se rozvíjí ještě dlouho po něm. Advent jest v úzké souvislosti s vánocemi, jichž pohodím je svátek Zjevení Páně aspoň na západě za našich dnů Uvažujíce tedy, že advent nás přibližuje vytrvale chvalozpěvu Christus natus est nobis při vánoční j:tř.ií usilovně budeme zdůrazňovati shromážděným věřícim dvojí ráz přípravného období na příchod Páně, kde pokání slučuje se s očekávanou radostí. Velmi mnoho zp^vních částí patří mezi nejlepší skladby chcrální. Vizme na př. č t y r y l n t r o i t v a obdivuhodnou, dojemnou modlitbu IV. neděle R o r a t e c e 11 d e s u p e r; mezi graduály všimněme s! nádherného zpěvu Q u i s e d e s na III. neděli adventní, piného překypujícího lyrismu a z offertorií A v e M a r i a IV. neděle, skutečného uměleckého díla; i všechna čtyři nedélní communia a nešporní antifonu těchto neděl, jež tvoří krásný soubor krátkých hudebních děl, ale jako výrazných a vřelých, že věru tÉ žko z nich vybrati nejkrásnéjší. Konečně si všimněme, jak obratně je upraven přechod mezi adventem a vánočními svátky v e 1 k ý m i a n t i f o n a m i 0.; duše se ponenáhlu očišfuje v tomto výjimečném čase. až sestoupí do ní čisté a sladké světlo požehnané noci, v níž pokorní pastýř] judští, hlídající svá stáda pod výchcdním nebem za neobyčejné jasnosti, přijali navštěvu andělů — zvěstovatelů spásy ... Příchod dovršen je zcela přjrozeně prvními nešporami na den Narození Páně; jsou ještě napiněny jistou vážností, ale zároveň svítá jimi již všechna radost a celý jásot, který se rozvíjí v bohoslužbě zítřejší. A nvní vizme nádherné lnvitatorium ") hodinek jitřních. Umístěno ve svém přísném rámci, sk\,ěie rozkvétá vším čeho je předzvěstí, a jak významnou je velmi ozdobná melodie, jež přiléhá k Christus natus est nobis ! Jaký výkřik radosti a současně jaké osvědčení víry ! Kristus jest nám zrozen, klanějme se Jemu! A z chóru vyniká vzestupná, osvobozující melodie, jež rozpíná všechny možnosti, jich- naše duše je schepr.a . Jalcá nevyrovnatelná predehra k celému souboru zpěvů, čtení a modliteb, jež tvoří liturgii dne Božího Narození, jejíž úpiné rozvinutí možno viděti jen v chrámech klášterních a o níž Huystnans mohl pravdivé říci, že o krásnější věci nemožno zde na zemi rozjímati! V Paříži -- bohužel není nočních bohoslužeb. Půlnoční mše sv., přj níž se při-pomíná věčné zrození Syna Božího z lůna Otcova, jeho božský původ a vš liká moc, jež mu byla dána na nebi i na zemi je nahražována dvěma, často ířetni tichými mšemi sv, při nichž se zpívají staré vánoční písně. Na venkově bvla půlnoční mše sv. zachována; v některých kostelích předchází ji první nokturn hodinek jitřních. rodokmen Kristův a Te Deum. Ale kdo, ke kozlu, měl tu zvláštní a nešfastnou myšlenku umístiti mezi Te Deum a Dominus dixit ad me zněl »Vánoce« od Adama.*:':) Co tu chce ten domýšlivý, prázdný zpěv, jehož unylé fňukání zní hrozně falešně v tomto sousedství. Což duchovenstvo nevidí. že je zde velmi vážná chyba proti dobrému vkusu? Tu a tam ve Francii již inteligentní reakce opomíjí ~ pochopitelných důvodů tuto domnělou tradici, která byla jen žalostnou šablonou; ale v Paříži ji stále udržujeme jakýmsi nátlakem.*`;:*) Invifatorium, hymnus, čtení, resoonsoria jsou součástí hodinek jitřních, latinsky matutinum zvaných, skládajících se ze tří částí, nebo-!i nokturnů. *") Mluví se tu o přesládlém zpěvu »No iI (vánoce) od operního skladatele A. Adama (opera Postillon z Lonjumeau), který doznal v době úpadku církevní hudby a jejím sesvětštění obliby a rozšíření. Otiskujeme celý tento odstavec týkající se francouzských poměrů, protože se dobře hodí i na poměry u nás, kde bohužel bezvýznamné, hudebně bezcenné skladby, které celou nádhernou liturgii vánoční bijí ve tvář, se rozšířily a pokládány jsou za nezbytnou součást vánoční, ač dobu tu vlastně znešvařují. '**)Výjimka potvrzuje pravidlo. I z tohoto pravidla jsou šfastné výjimky. | ||||
|