|
| ||||
| ||||
|
1928 C Y R I L 73
FEUILLETON. Z AMERIKY Dosfal jsem dopis z Ameriky! Dopis od přítele dvojnásob mně mytého. Dvojnásob proto, že jest nadšeným cyrilistou. Je to pan. profesor R á š a S t a n o v s k ý, ředitel kůru u sv. Jana Nep. v Si. Louisu, známý už čtenářům z Cyrila, bratr pana rektora pražského semináře Msgra dra Stanovského. Pan profesor Stanovský je-t nad=ený propagátor české církevní hudby v Americe. Kdyby tam nebylo tak daleko od města k městu, putovali by k němu do Si. Louisu všichni zájemci církevní hudby v Americe, u kterých, si desint vires, tamen laudanda est voluntas! Pravé porozumění pro církevní hudbu si ovšem přinesl do Ameriky z Olomouce, jakožto vychovanec Nešverův. S porozuměním si přinesl i horoucí, neutuchající lásku k české hudbě. Každá nota, obrázek, řádek českého skladatele, at je to Foerster, Sychra nebo Ríhovský, jsou mu drahé a spojují jej přes hory, moře a doly se starou a vždycky j e d i n o u vlastí: Profesor Stanovský jest typickým zjevem vystěhovalce, který nepřestal žíti duchem staré vlasti a toho ducha v sobě živí jedinou, nezmírající touhou jednou ji zase spatřiti! Toho nezaslepil dollar; toho jednou schvátila svým kouzlem a krásou rcdná vlasy, nad ní nezná nic krásnějšího, všude mimo ni i kd.by se mu vedlo sebe lépe cítí se jako ve vyhnanství a dokud na jejím srdci zase nespočine, aspoň v její sladké písni jako Bohuš v Dvořákově >Jakobínu, hledá jedinou útěchu! Tak tento milý přítel, a nyní bych mohl říci troj-násobně milý přítel, mi psal. Jeho dopis stojí za uveřejn~ní, poněvadž v něm jest mnoho poučného, zajímavého a povzb.izujícího pro naše domácí cvrilisty. Předně jako každý upřímný Cech v Americe živě se zajímá o blížící se jubileum svatováclavské. Těší se na Foerstrovo oratorium >Sv Václavy a na Sychrovu Svatováclavskou kantátu. Piše že v příštím roce chystají se veliké výpravy z Ameriky do Cech. .Táhne mne to též. Je to ale rresente nemožné. Pojedu-li později, pak už tam zůstanu!- Nepřijede asi proto, pcněvadž mu clo té doby spadá démantové jubileum jejich české osady, první to osady v Americe a zároveň jejich kostela, zasvěceného sv. Janu Nepom., nejstaršího kostela českého v Americe. Za tou príčinou si zamlouvá slavnostní mši od mistra Říhovského, kterého mají v St. Louisu velmi rádi. O loňskem jubilejním sjezdu katol. Jednoty zpívala se jeho mše >Lurdská< a všeobecně se líbila. Hned si i v několika osadách od Urbánka zakoupili. Jeden velebníček z Chicaga, v jehož osadě se při odchodu z kostela hrávalo >Proč bychom se netěšili=, se ptal p. profesora kdo tu mši složil. >Povídám,t praví p. profesor, >Ríhovský! Je to náš nejlepší církevní skladatel, píše velmi pěkně, jen jednu má chybu, že píše přísně církevně a proto ho v Americe na českých osadách neznají!< Tento výrok páně profesorův ukazuje, že církevní hudba v Americe si klestí teprve cestu a že jsou to naši domácí skladatelé, kteří lidem v Americe ukazují, že se na kůrech mohou zpívati také krásnější a vhodnější věci, než kterých dosud znali- V německých osadách, kde působí dosud odchovanci Singenbergerovi je ceciliánská hudba dobrá; namnoze zpívá se i Goller a Griesbacher. >Aleakmile sedne za varhany ženská at klášterní nebo světská, tož se zpívá třebas >Tantum ergo« na melodie staré rakouské nebo ruské hymny!« Však p. profesor připravuje o tom napsati několik článků do hudební besídky amerického Hlasu=. Koho to zajímá, af si je potom přečte. I sáru na svém kůru, ač jest jeden z nejvysFělejších a nejvzornějších, má značné potíže, ale nadšení vše přemáhá. Asi p*ed dvěma měsíci hovořil se svými zpěváky tak trochu o práci na příští rok. Přehrál jim Ríhovského kantátu svatováclavskou >Patronu země české«. Byli všichni nadšeni. Začne jí cvičit hned po vánocích. Jindy jim přehrál kantátu k sv. Cvrilu a Metodějovi Rovněž se líbila a bude se také cvičit. >No, a jakou mš, o našem jubileu?<, ptali se pana profesora zpěváci. >Nev,m ještě, ale jistě od českého skladatele. Od Ríhovského?~ Všichni s jásotem souhlasili a hned začala specielní přání, jaká by ta mše měla býti. Soprán chtěl míti solo >Et incarnatus est« a vBenedictusa. Alt také chtěl nějaké solo. Sopráni i alti chtějí společně >hodně práce«, tenoři křičeli: >ne moc vysoko< a basi až do hlubokého >g~ budou se vším spokojeni. >Povídám jim,< praví p. profesor, ->nevím, zda bratr zná osobně mistra Ríhovského, ale mám v Praze dobrého přítele profesora Boháče, rektora koleje a o tcm vím, že se s mistrem Říhovský:n stýká. Sám mi vyprosil jeho podobenku, která le mi vzácnou památkou. Napíši mu o tom, co nás >tlačí~ a snad se i za nás přimluví!« A hned letěo psaníčko z Ameriky po moři do Prahy a profesor Boháč se už přimluvil a mistr Ríhovský s největší radostí vyhověl; hned se dal do práce a dnes co píši tyto řádky do tisku, má už K rťe a jistě co nejdříve bude hotov. Partituru vlastncručně psanou chce věnovati p. profesoru Stavovskému a mši věnovanou ke cti sv. Jana Nep. připsati chrámovému sboru v Si Louisu. Ti budou míti radost ! Dojemně působí řádky p. profesorovy, jimiž vyjadřuje svou oddanost cyrilskému hnutí a časopisu Cyrilu. Odbírám Cyrila od r. 1906 a budu jej od-bírati do smrii.< Vždycky se na Cyrila těší. Dbá všech jeho pokynů. Se zájmem čte všecky články. Při vší své oddanosti ovšem netají se i tím, co se mu nelíbí a co dosud podle jeho mínění v cyrilském hnutí chybí. Přál by si, aby přílohy Cyrila byly co možná praktické. Píše: >Velkých příloh za tak nízké před-platné nemůže nikdo žádat, ale kdyby byly přílohy vždycky pro praktickou potřebu, znamenalo by to příliv odběratelů a příjmů. A finance jsou přece jen hlavní podmínkou zdaru podniku.« S radostí ovšem hned kvituje, že za redakce Msgra kanovníka Múllera se to valně zlepšilo. Lituje, že při vydání chorálního requiem se za-pomnělo na >Liberag. Zpívá totiž výhradně chorální requiem(!) a >Liberaz si rozmnožuje na mimeografu. S dětským sborem zavádí letos systematicky písně z nového kancionáiu Orlova a stará se, aby každoročně novým zpěváčkům byl dán malý kancionál zdarma. Stěžuje si ovšem, že harmonisace zůstane lidu dlouho nezáživná. Radí, aby si ji každý lepší varhaník upravil. >To Springer, Goller a jiní upravili zpěvník vídeňské arcidiecése mnohem lépe. A naši Říhovský, Sychra, Douša, Kubát, Suchý, Trumpus by to též chytli asi >za jiný konec«. V těchto slovech jest kus pravdy i když nikdy | ||||
|